Guyana
Stát v Jižní Americe From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Guyana, plným názvem Guyanská kooperativní republika (anglicky Co-operative Republic of Guyana), je země na severním pobřeží Jižní Ameriky, která je také považována za součást Karibiku. Nachází se těsně severně od rovníku, na severu sousedí s Atlantickým oceánem, na jihu a jihozápadě s Brazílií, na západě s Venezuelou a na východě se Surinamem. Podél pobřeží leží úzká a úrodná nížina, za ní písečná kopcovitá oblast a většinu území následně vyplňuje tropický deštný prales na jihu a savany na jihozápadě. V celé zemi panuje tropické podnebí, obecně horké a vlhké. Na ploše přibližně 215 000 km² žije 836 000 obyvatel,[1] což z Guyany činí třetí nejmenší suverénní stát a po Surinamu druhý nejméně zalidněný suverénní stát v Jižní Americe. Je také jednou z nejřidčeji osídlených zemí světa. Hlavním a největším městem je Georgetown. Celkem 40 % obyvatel jsou guyanští Indové, 29 % Afro-Guyané, 20 % míšenci a 10 % domorodci. Úředním jazykem je angličtina, většina obyvatel také hovoří guyanskou kreolštinou. Necelé dvě třetiny obyvatel jsou křesťané, čtvrtina hinduisté a 7 % muslimové.
.svg)
Guyana, historicky osídlena kmeny Aravaků a Karibů, byla kolonizována Nizozemci, než se na konci 18. století dostala pod britskou kontrolu. Až do 50. let 20. století byla spravována jako Britská Guyana s převážně plantážním hospodářstvím. Nezávislost získala v roce 1966 a v roce 1970 se oficiálně stala republikou v rámci Společenství národů. Dědictví britského kolonialismu se odráží v politické správě země, lingua franca a rozmanitém obyvatelstvu, které zahrnuje indické, africké, domorodé, čínské, portugalské, jiné evropské a různé multirasové skupiny.
Guyana je unitární prezidentskou parlamentní republikou, prezident je hlavou státu i hlavou vlády, zákonodárnou moc má jak vláda, tak jednokomorové Národní shromáždění. Je rozvojovou zemí, a ačkoliv je jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik na světě, tak například v roce 2017 žilo 41 % obyvatel Guyany pod hranicí chudoby.[3] Hlavním exportním artiklem je ropa, dále cukr, zlato a bauxit. V indexu lidského rozvoje zaujímá 89. místo. Má širokou škálu přírodních stanovišť a velmi vysokou biodiverzitu. Je součástí pevninské karibské oblasti, udržuje silné kulturní, historické a politické vazby s ostatními karibskými zeměmi a slouží jako sídlo Karibského společenství. Dále je Guyana členem Organizace spojených národů, Unie jihoamerických národů, Společenství latinskoamerických a karibských států a přidruženou zemí jihoamerického sdružení volného obchodu Mercosur.
Remove ads
Dějiny
Území Guyany bylo původně osídleno kmeny Aravaků a Karibů. Pobřeží Guyany objevil roku 1498 Kryštof Kolumbus. O rok později přišli do země první Španělé. Neměli ale o toto území zvláštní zájem, a proto se v Guyaně od 16. století usazovali Nizozemci, Francouzi a Britové. V polovině 17. století se Holanďanům a Francouzům podařilo Angličany ze země vytlačit.
Přibližně o jedno století později, roku 1796, obsadili nizozemskou část Guyany Angličané. Vlastnické vztahy byly upraveny až roku 1814. Nizozemská Guyana byla rozdělena mezi Angličany a Nizozemce a Surinam – v této době patřící ještě ke Guyaně, byl přidělen Nizozemcům. Během napoleonských válek bylo území okupováno Brity, a nakonec se stalo součástí Britského impéria. Evropští usedlíci do země přivezli velké množství otroků z Afriky pro práci na plantážích, ale roku 1833 bylo zrušeno otroctví, proto země v letech 1833 až 1917 zaznamenala příliv indických pracovních sil, který výrazně poznamenal následující demografické a politické dějiny Guyany.
V roce 1899 rozhodla mezinárodní smírčí komise, složená ze zástupců Spojených států, Spojeného království a Ruského impéria, o příslušnosti území Guayana Esequiba k tehdejší Britské Guyaně. Venezuela, která si toto území také nárokovala, nebyla v této komisi zastoupena, ale její verdikt tehdy přijala.
Roku 1923 se stala Guyana britskou královskou kolonií. V roce 1953 získala Guyana vnitřní autonomii a 26. května 1966 získala definitivně samostatnost. Guyana byla zpočátku parlamentní monarchií a hlavou státu byla britská královna Alžběta II. Od 23. února 1970 je Guyana prezidentskou republikou. Dvě nejdůležitější strany v parlamentu zastupují dvě největší národnostní skupiny: Lidový národní kongres (People National Congress) je stranou obyvatelů afrického původu a Lidová pokroková strana (People Progressive Party) zastupuje většinu obyvatel indického původu, kteří tvoří 40 % populace.
V roce 1970 se prezidentem Guyany stal Forbes Burnham. Tehdy nastoupila Guyana cestu socialismu. Byla povolena jen jedna strana, omezeny základní lidské svobody a znárodněn průmysl. Po smrti Forbese Burnhama v roce 1985 se země vrátila k tržnímu hospodářství a demokratickému uspořádání.
V roce 1978 získala Guyana mezinárodní pozornost, když zde 918 příslušníků americké sekty Chrám lidu pod vedením Jima Jonese spáchalo hromadnou sebevraždu. Mezi oběťmi bylo také 300 dětí. V předcházejícím incidentu byl příslušníky sekty spolu s dalšími pěti lidmi zavražděn kongresman Leo Ryan, jediný člen Kongresu USA zabitý při výkonu svého povolání.
V říjnu 1992 se v Guyaně konaly prezidentské volby, první svobodné volby po 24 letech. Zvítězil vůdce levicové opozice Cheddi Jagan. V květnu 2008 se prezident Bharrat Jagdeo připojil k dohodě zakládající Unii jihoamerických národů.
Volby do Národního shromáždění dne 11. května 2015 vyhrála opoziční koalice A Partnership for National Unity (APNU) a Alliance for Change (AFC) pod vedením bývalého brigádního generála Davida Grangera. Tím ztratila strana PPP po 23 letech moc.[4] Granger složil 16. května 2015 přísahu jako prezident.[5] Avšak 21. prosince 2018 mu parlament vyslovil nedůvěru. Podle ústavy měl být do 90 dnů zvolen nový parlament. Vláda ještě získala čas manévrováním, ale 18. června 2019 rozhodl Caribbean Court of Justice (CCJ, Karibský dvůr spravedlnosti) jako poslední instance, že vláda musí nové volby uspořádat.[6] Volby se pak konaly 2. března 2020. Posléze byly ale prohlášeny za částečně neplatné, neboť strana PPP dokázala určité manipulace s hlasy. Po přepočítání hlasů byl za nového prezidenta Guyany prohlášen politik strany PPP Irfaan Ali, který byl do úřadu uveden v srpnu 2020.[7] Irfaan Ali je muslimské víry.
Remove ads
Státní symboly
Vlajka
Podrobnější informace naleznete v článku Guyanská vlajka.
Guyanská vlajka je tvořena zeleným listem o poměru stran 3:5, námořní vlajka má poměr 1:2. Na listu je stylizovaný „zlatý hrot šípu“, který je bíle lemovaný a směřuje ke vlajícímu okraji. U žerdi je červený trojúhelník s černým lemováním.[8]
Hymna
Podrobnější informace naleznete v článku Guyanská hymna.
Guyanská hymna je píseň Dear Land of Guyana, of Rivers and Plains (česky Milá Guyano, země řek a plání). Hudbu složil Robert Cyril Gladstone Potter a text napsal Archibald Leonard Luker. Hymna byla přijata měsíc před vyhlášením nezávislosti Guyany v roce 1966.
Remove ads
Geografie
Guyana se nachází na severu Jižní Ameriky, která je také považována za součást Karibiku a Západní Indie. Území jí ovládané leží mezi 1° a 9° severní šířky a 56° a 62° západní délky. Nachází se tudíž těsně severně od rovníku, na severu sousedí s Atlantickým oceánem, na severovýchodě s Venezuelou (délka hranice 789 km), na západě a jihu s Brazílií (1308 km) a na východě se Surinamem (836 km).[9] S plochou přibližně 214 969 km2 jde o třetí nejmenší nezávislý stát v Jižní Americe po Surinamu a Uruguayi, je také jednou z nejřidčeji osídlených zemí světa. Je z větší části pokryta tropickým deštným pralesem, který obsahuje velkou rozmanitost flóry a fauny, která je z větší části stále více ohrožována novým rozvojem. Většina její relativně malé populace žije podél pobřeží.
Země se dá rozdělit na pět přírodních regionů: úzká a úrodná bažinatá nížina podél pobřeží Atlantiku (nízká pobřežní nížina), kde žije většina obyvatelstva; pás bílého písku dále ve vnitrozemí (kopcovitá písečná a jílovitá oblast), kde se nachází většina ložisek nerostných surovin Guyany; husté deštné pralesy (zalesněná horská oblast) v jižní části země; suchější savanové oblasti na jihozápadě; a nejmenší vnitrozemské nížiny (vnitrozemská savana), které se skládají převážně z hor, které se postupně zvedají k brazilským hranicím.
Mezi nejvyšší hory Guyany patří hora Ayanganna (2 042 m), Monte Caburaí (1 465 m) a stolová hora Roraima (2 772 m – nejvyšší hora Guyany) na trojmezí Brazílie, Guyany a Venezuely, která je součástí pohoří Pakaraima. Stolová hora Roraima a další guyanské stolové hory byly údajně inspirací pro román Arthura Conana Doyla Ztracený svět z roku 1912. Nachází se zde také mnoho sopečných srázů a vodopádů, včetně vodopádu Kaieteur, který je jedním z nejmocnějších vodopádů na světě. Severně od řeky Rupununi leží savana Rupununi, jižně od ní leží pohoří Kanuku.
Čtyři nejdelší řeky jsou Essequibo s délkou 1 010 km, Courentyne s délkou 724 km, Berbice s délkou 595 km a Demerara s délkou 346 km. Řeka Courentyne tvoří hranici se Surinamem. U ústí řeky Essequibo se nachází několik velkých ostrovů, včetně 145 km široké Shell Beach podél severozápadního pobřeží, která je také významnou oblastí rozmnožování mořských želv (hlavně kožatky velká) a dalších divokých zvířat.
Podnebí je tropické, obecně horké a vlhké, ale mírněné severovýchodními pasáty podél pobřeží. Existují dvě období dešťů, první od května do poloviny srpna, druhé od poloviny listopadu do poloviny ledna.
Guyana má jeden z největších nedotčených deštných pralesů v Jižní Americe, jehož některé části jsou pro člověka téměř nepřístupné.[10]Bohatou přírodní historii Guyany popsali první průzkumníci Walter Raleigh a Charles Waterton a později přírodovědci David Attenborough a Gerald Durrell. V roce 2008 odvysílala BBC třídílný program s názvem Lost Land of the Jaguar (Ztracená země jaguára), který poukázal na obrovskou rozmanitost divoké zvěře, včetně neobjevených druhů a vzácných druhů, jako je vydra obrovská a harpyje pralesní.
Guyana, leží na Guyanské vysočině, což je oblast s mimořádně bohatou biologickou rozmanitostí; samotná Guyana má jednu z nejvyšších úrovní biodiverzity na světě. Je domovem více než 225 druhů savců, 900 druhů ptáků, 880 druhů plazů a asi 8000 druhů rostlin,[11] z nichž 4 000 se vyskytuje pouze v Guyaně. Mezi nimi jsou nejznámější arapaima, největší světová sladkovodní ryba s šupinami, mravenečník velký, největší ze všech mravenečníků, vydra obrovská, největší a nejvzácnější říční vydra na světě, a pták skalňák oranžový.[12] Více než 80 % Guyany pokrývají lesy; v zemi se vyskytuje přes 1 000 druhů stromů.
Remove ads
Politika
Politika Guyany se odehrává v rámci parlamentní zastupitelské demokratické republiky, v níž je prezident Guyany zároveň hlavou státu i vlády v systému více stran. Výkonnou moc vykonává prezident a vláda. Zákonodárná moc náleží prezidentovi i Národnímu shromáždění Guyany. Politika je v této zemi historicky zdrojem napětí a během voleb často dochází k násilným nepokojům.
Mezinárodní spory
Země má pohraniční spory s Venezuelou (o území tzv. Guayana Esequiba), se Surinamem (o území Tigri) a o námořní hranici s Trinidadem a Tobagem.
Zvláště územní spor s Venezuelou, při kterém se jedná o 62 % územní plochy Guyany (přesněji 159 542 km2) západně od řeky Essequibo, je pro tento stát od roku 1899 problémem. V onom roce rozhodla mezinárodní smírčí komise (složená ze Spojených států, Spojeného království a Ruského impéria) o příslušnosti tohoto území k tehdejší Britské Guyaně. Venezuela nebyla v této komisi zastoupena, ale její verdikt tehdy přijala. V roce 1963 však ve Venezuele vzrostly snahy tuto otázku znovu otevřít. Těsně před vyhlášením samostatného státu Guyana v roce 1966 uzavřely Spojené království a Venezuela v Ženevě dohodu, podle které měla být zřízena nová mezinárodní smírčí komise. Nadto prohlásily obě strany této úmluvy rozhodnutí smírčí komise z roku 1899 za neplatné. Po čtyřech letech bezvýchodného vyjednávání byla smírčí komise rozpuštěna. Venezuela zastává své jednostranné nároky na sporné území až do současnosti a několikrát je přednesla před mezinárodními instancemi, například před Organizací spojených národů (OSN) v roce 2006. Naopak Guyana předložila v roce 2018 tento případ k rozhodnutí Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu.[13] Dne 1. prosince 2023 rozhodl soudní tribunál v Haagu ve prospěch Guyany.[14] V referendu konaném dne 3. prosince 2023 se obyvatelstvo Venezuely většinou 96 % rozhodlo podpořit vládu Nicoláse Madury, aby nadále usilovala o převzetí správy nad velkou částí guayanského území, na které jsou prokazatelně významná naleziště ropy.[15] Venezuela se bude snažit o vytvoření nového spolkového státu s názvem Guayana Esequiba, přičemž má tamější obyvatelstvo obdržet venezuelské státní občanství.
Administrativní dělení
Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Guyany.
.png)
Guyana se dělí na deset regionů. Každý region je spravován regionální demokratickou radou (Regional Democratic Council, RDC)[16][17]
Regiony jsou rozděleny do 27 okresů nazývaných „neighbourhood councils“.[18]
Remove ads
Ekonomika
Hospodářství Guyany patří k nejrychleji rostoucím ekonomikám na světě, s růstem hrubého domácího produktu (HDP) o 10,3 % v roce 2025. V roce 2025 měla Guyana HDP na obyvatele podle parity kupní síly ve výši 94 260 amerických dolarů. Hospodářství Guyany prošlo v roce 2015 transformací díky objevu pobřežního ropného pole ve vodách země asi 190 km od Georgetownu, odkud byla v prosinci 2019 poprvé vytěžena komerčně využitelná ropa, která byla odeslána do zahraničí k rafinování.[19]
Hlavními ekonomickými aktivitami v Guyaně jsou zemědělství (rýže a hnědý cukr), těžba bauxitu a zlata, dřevo, mořské plody, nerostné suroviny, ropa a zemní plyn. Produkce zlata v Guyaně v roce 2022 činila 15 tun.[20]
Objev významných zásob ropy u pobřeží Atlantiku měl od zahájení těžby v roce 2019 velký vliv na HDP Guyany. K prosinci 2024 byla Guyana podle odhadů třetí největší zemí na světě v produkci ropy na obyvatele.[21]
Guyanská vláda obtížně balancuje mezi nutností se dále nezadlužovat a potřebou investovat do komunikací a rozvodných sítí.
Cukrovarnický průmysl zaujímá 28 % exportních zisků. Téměř monopolní postavení ve výrobě cukru má společnost Guysuco, která je také největším národním zaměstnavatelem. Ostatní sektory průmyslu jsou z většiny řízeny zahraničními společnostmi, například hegemony v těžbě minerálů jsou americká společnost Reynolds Metals a britsko-australská Rio Tinto Group. V těžbě dřeva je nejvíce výraznou firmou korejsko-malajsijská Barama Company.
Dnes už méně významným ale přesto důležitým odvětvím je sklízení přírodního kaučuku ze stromu Manilkara bidentata. Přírodní kaučuk z tohoto stromu nazývaný „balata“ se používá na vyrábění kriketových míčků, k produkci dočasných zubních výplní a indiáni z kmene Macushi jej používají k výrobě dekoračních předmětů. Největší plantáže se nacházejí v podhůří Kanuku Mountains na jihu země.
Více než 80 % plochy země zaujímají lesy. Pěstují se cukrová třtina, rýže, maniok, banány a kokosové palmy. Chová se skot, ovce a drůbež. Důležitý je rybolov.
Velké naděje se vkládají do těžby ropy. Již v roce 1999 získal koncern ExxonMobil právo na průzkum významné části guyanské ekonomické zóny. V roce 2007 byl započat průzkum a v květnu 2015 byl oznámen objev prvních ložisek ropy s celkovým odhadovaným objemem čtyř miliard barelů tzv. velmi těžké ropy.[22] Těžba byla zahájena v prosinci 2019 a celkové zásoby jsou v roce 2023 podle britské BBC odhadovány na 11 miliard barelů. Podle odhadů Mezinárodního měnového fondu by díky těžbě ropy měl výrazně vzrůst objem guyanské ekonomiky (řádově o desítky procent).
Díky nárůstu příjmů z ropy zaznamená v roce 2023 guyanská ekonomika 38% růst a stane se nejrychleji rostoucí ekonomikou světa, informoval Mezinárodní měnový fond (MMF). Jedničkou byla v tomto směru i v roce 2022, kdy tamní ekonomika rostla dokonce tempem 62 procent.
Za posledních pět let se díky příjmům z ropy ekonomika 800tisícové země zčtyřnásobila. Současný růst by měl ještě minimálně několik let pokračovat.[23]
Přesto panují obavy, jak se s novými příjmy státního rozpočtu vypořádá křehký politický režim v zemi.[22][24]
Remove ads
Obyvatelstvo
Velká většina (asi 90 %) z 836 000[1] obyvatel Guyany žije podél úzkého pobřežního pásu, který se rozkládá v šířce 16 až 64 km do vnitrozemí a tvoří přibližně 10 % celkové rozlohy země.[26]
Populace Guyany je rasově a etnicky heterogenní, s etnickými skupinami pocházejícími z Indie, Afriky, Evropy a Číny, stejně jako s domorodými obyvateli. Navzdory svému rozmanitému etnickému původu sdílí většina skupin společný jazyk, angličtinu a z ní odvozenou guyanskou kreolštinou.
Největší etnickou skupinou jsou Indo-Guyané (známí také jako Východoindové), potomci námezdních dělníků z Indie, kteří podle sčítání lidu z roku 2012 tvoří 39,8 % populace. Následují Afro-Guyané, potomci otroků přivezených z Afriky, především ze západní Afriky, kteří tvoří 29,3 % populace. Guyanci smíšeného původu tvoří 20,0 % a 10,5 % domorodců.
Domorodé obyvatelstvo, místně známé jako Amerindiáni, tvoří 10,5 % populace. Devět domorodých národů v Guyaně, definovaných podle jazyka, jsou Akawaio, Aravakové (Lokono), Arekuna (Pemónové), Karibové), Makushi, Patamona, Wai Wai, Wapichan a Warao. Jsou třetí největší demografickou skupinou v zemi a tvoří většinu obyvatelstva v jižní části vnitrozemí.[27]
Úředním jazykem země je angličtina, ačkoli velká část obyvatelstva je bilingvní v angličtině a domorodých jazycích. Guyana je jedinou zemí na jihoamerické pevnině, která má angličtinu jako úřední jazyk. Většina obyvatel také hovoří guyanskou kreolštinou, která je založena na angličtině. Guyana je součástí Karibského společenství.
Země je převážně křesťanská, k různým křesťanským větvím se hlásí asi 64 procent populace. 25 procent vyznává hinduismus, sedm procent islám. Mezi křesťany má zvláštní postavení protestantské letniční hnutí, k němuž se hlásí asi 23 procent obyvatel. Katolíků je sedm procent, Anglikánů 7 %, silné zastoupení mají s 5,4 procenty také Adventisté sedmého dne.
Úředním jazykem na Guyaně je angličtina, jakožto v jediné zemi Jižní Ameriky. Většina obyvatel ale mluví guyanskou kreolštinou.[28]
Remove ads
Kultura
Kultura Guyany je velmi podobná kultuře anglicky mluvícího Karibiku a historicky byla s anglicky mluvícím Karibikem spojena jako součást Britského impéria, když se v 19. století stala jeho součástí.
Kuchyně
Podrobnější informace naleznete v článku Guyanská kuchyně.
Guyanská kuchyně vznikla smísením vlivů z indické, africké, britské a nizozemské kuchyně. Mezi typické suroviny patří rýže, maso nebo kořenová zelenina. Příklady guyanských pokrmů: fufu, smažené placky nebo koule z plantainů; metemgee, pikantní směs plantainů, batátů a manioku vařená v omáčce z rajčat, cibule a palmového oleje; split pea soup, polévka z půleného hrachu; pepperpot, pikantní dušené maso; smažená rýže nebo roti, placka z těsta. Příklady guyanských nápojů: peanut punch, nápoj z arašídového másla, mléka a cukru; mauby, alkoholický nápoj z kůry stromů a papaw milkshake, milkshake z papáji
Sport
Guyana se od roku 1948 zúčastňuje olympijských her. Od té doby získala jednu medaili, na hrách v Moskvě roku 1980 vybojoval bronz boxer Michael Anthony.[29] Nejpopulárnějším sportem na Guayaně je kriket.[chybí zdroj] Guyana hostila kriketové zápasy v rámci mistrovství světa v kriketu 2007.
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads