Serie A 1948/1949
ročník italské fotbalové ligy Serie A From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Soutěžní ročník Serie A 1948/1949 byl 47. ročník nejvyšší italské fotbalové ligy a 17. ročník pod názvem Serie A. Konal se od 19. září 1948 do 12. června 1949 a skončila vítězstvím Turína, který vyhrál již šestý titul, který byl pátý po sobě.
Nejlepším střelcem se stal maďarský fotbalista István Nyers (Inter), který vstřelil v sezoně 26 branek.
Remove ads
Události
Před sezonou
Do 2. ligy sestoupili čtyři kluby: Salernitana, Alessandria, Vicenza a Neapol. Nováčci z 2. ligy byla Novara, Padova a Palermo, které se vrátily do Serie A po sedmi, dvanácti a čtrnácti letech a tak celkem bylo již 20 klubů.
Obhájci titulu z Turína se posílili o reprezentanta Československa Schuberta (Slovan Bratislava) a Francie Bongiorniho (Racing Paříž). Jediným velkým odchodem byl Pietro Ferraris (Novara). Díky OH 1948 se do Itálie podařilo nalákat spousta skvělých fotbalistů. Do Juventusu přišel Dán Hansen a do Milána Švéd Nordahl (přišel v Lednu) a první Islandský hráč v Serii A Guðmundsson. Inter se posílil o Nyerse (Stade Français), Amadeie (Řím) a Giovanniniho (Lucchese). Fiorentina koupila Pandolfiniho (SPAL), Cervata (Bolzano) a provedla s Bari výměnu Giuseppe Moro → Leonardo Costagliola. Jediným velkým odchodem byl Gei (Sampdoria. Fotbalovou kariéru ukončil výborný střelec, 40letý Carlo Reguzzoni (Pro Patria).
Další změny byli: Juan Carlos Lorenzo (Boca Juniors → Sampdoria), Amedeo Biavati (Boloňa → Reggina), Bruno Arcari (Boloňa → Reggiana), Ján Chavko (Reggina → Palermo, Emilio Caprile (Legnano → Juventus) a Alfredo Foni (Juventus → Chiasso).
Během sezony
Související informace naleznete také v článku Tragédie Superga.
Dost překvapivě byl začátek sezony vyrovnaný. Do čela tabulky se dostalo Lucchese, které nikoho do 12. kola nepustila. Poté se do vedení dostal obhájce titulu Turín, který se stal zimním mistrem, o dva body lépe něž druhý Janov, který je porazil 0:3. Za nimi byl Inter a Lucchese.
V únoru měl Turín již náskok 6 bodů před Interem. V přímém střetu v Miláně 30. dubna ve 34. kole, uhrál remízu 0:0 a měl náskok 4 bodů. Tento zápas však zůstalo v historii jako poslední zápas šampionátu Grande Torino, které se 3. května zúčastnilo přátelského zápasu proti Benfice v Lisabonu a následujícího dne se na zpáteční cestě stal obětí havárie letadla: 18 hráčů, zaměstnanci býků, posádka a novináři, zemřeli. O tři dny později FIGC vyhlásilo Turín mistry ligy na počest obětí, i když ještě nedosáhli jistoty 1. místa. Poslední čtyři zápasy sehrál tým s juniory proti soupeřům složeným také z juniorů. Itálie a celý svět byly ztrátou šokovány a občané Turína se masově účastnili pohřbů šampionů, kteří se stali legendárními.[1]
Remove ads
Účastníci
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
Remove ads
Tabulka
_e_Rosso_e_Nero_(Strisce).svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
- Poznámky
- Z = Odehrané zápasy; V = Vítězství; R = Remízy; P = Prohry; VG = Vstřelené góly; OG = Obdržené góly; B = Body
- za výhru 2 body, za remízu 1 bod, za prohru 0 bodů.
- při rovnosti bodů rozhodovalo skóre.
| Mistr ligy a účast v Latinském poháru | |
| Sestup do Serie B |
Statistiky
Výsledková tabulka
Střelecká listina
Remove ads
Vítěz
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads