Irene Nizozemská
nizozemská princezna a bývalá vévodkyně z Parmy From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Irene Nizozemská (Irene Emma Elisabeth; * 5. srpna 1939, Baarn, Nizozemsko) je nizozemská princezna, druhé dítě královny Juliány a prince Bernharda.
V roce 1964 konvertovala ke katolicismu a na katolickém obřadu v Římě se provdala za prince Karla Huga Bourbonsko-Parmského, čímž ztratila své místo v linii následnictví na trůn. V roce 1981 se rozvedli.[2] Angažovala se v protijaderných kampaních.
Remove ads
Dětství a rodina
Narodila se 5. srpna 1939 v Soestdijkském paláci. V době jejího narození byla válka jednoznačnou možností, ale protože její rodiče doufali v mírové řešení, rozhodli se pojmenovat svou novou dceru po Eiréné, řecké bohyni míru.[3] Má tři sestry, z nichž nejstarší je bývalá nizozemská královna, princezna Beatrix Nizozemská; dvě mladší jsou princezna Margriet a zesnulá princezna Christina.[4][5]
Kvůli invazi nacistického Německa do Nizozemska během druhé světové války uprchla nizozemská královská rodina nejprve do Spojeného království. Irene ještě nebyl ani rok, když byla rodina nucena opustit Nizozemsko; byla pokřtěna v královské kapli v Buckinghamském paláci v Londýně, přičemž manželka krále Jiřího VI., královna Alžběta, byla jedním z jejích kmotrů. Když rodina opouštěla Nizozemsko, na přístav, kde se naloďovali na britskou válečnou loď, zaútočil německý nálet; jedna z německých bomb explodovala 200 metrů od rodiny. Irene byla umístěna do plynotěsného nosiče, aby byla chráněna před nebezpečnými plyny.[6][7]
Když začal londýnský Blitz, princezna Juliána a její dcery znovu odletěly, tentokrát do exilu v kanadské Ottawě, kde se narodila její mladší sestra Margriet a kde Irene navštěvovala veřejnou školu v Rockcliffe Park.[8] Jako teenagera ji nizozemský tisk nazýval „okouzlující nizozemskou princeznou“. Během války byla nizozemská královská brigáda (formace svobodných nizozemských vojáků, kteří bojovali po boku spojenců) pojmenována po princezně Irene.[9]
Irene, vždy nezávislá osoba, byla nadšená, když od svého otce získala sportovní auto. Irene neměla štěstí; když otevřela kapotu automobilu, všimla si, že vozidlo jen vypadalo jako sportovní vůz, ale mělo motor běžného automobilu. Požádala svého otce o povolení upravit vozidlo na skutečné závodní auto, což princ Bernhard odmítl povolit.[10]
Byla družičkou na svatbě infanta Juana Carlose Španělského a princezny Sofie Řecké v roce 1962.
Studovala na Univerzitě v Utrechtu. Poté odjela do Madridu, aby se naučila španělštinu a byla dostatečně zdatná na to, aby se stala oficiální tlumočnicí.
Remove ads
Kontroverzní manželství
Během studia španělštiny v Madridu se Irene setkala s Karlem Hugem, vévodou z Parmy, nejstarším synem karlistického uchazeče o španělský trůn Xaviera. V létě roku 1963 princezna Irene tajně konvertovala z protestantismu na katolicismus.[11] Veřejnost i královská rodina se o konverzi poprvé dozvěděli, když se na titulní stránce amsterdamských novin objevila fotografie, na které princezna klečí při přijímání na mši v římskokatolickém kostele jeronymitů (Los Jerónimos) v Madridu.[12] Irenina konverze proběhl rok před oznámením o jejím zasnoubení, ale královská rodina tuto zprávu oficiálně oznámila až v lednu 1964.[13][14] Když unikly zprávy, že je zasnoubená s princem Karlem Hugem (8 1930), vyvolalo to protest a ústavní krizi.[15]
Svatby princezny Irene a prince Karla Huga dne 29. dubna 1964 v kapli Borghese v bazilice Panny Marie Sněžné v Římě v Itálii se nezúčastnil nikdo z nizozemské královské rodiny ani žádný nizozemský diplomatický zástupce.[16] Na slavnostním ceremoniálu také nebyli žádní zástupci španělské vlády; pár si vybral Řím jako místo svatby kvůli jeho neutralitě.[17]
Remove ads
Od rozvodu
V roce 1980 se Irene a její děti vrátily do Nizozemska. Zapojila se do různých workshopů o osobním rozvoji a snažila se „najít sebe sama“.[18] V letech 1983 a 1985 se veřejně vyslovila proti dalšímu rozmístění raket NATO na velké protijaderné demonstraci v Haagu a dopisem deníku De Volkskrant.[19] Její spojení s přírodou, které podle ní cítila od dětství, se prohloubilo a v roce 1995 vydala knihu Dialog s přírodou.[20]
V roce 1999 koupila farmu poblíž Nieu-Bethesdy v Jihoafrické republice a přeměnila ji na svatyni. V roce 2001 pomohla založit NatuurCollege v Nizozemsku.[21] Je také zakladatelkou organizace NatureWise, která přivádí děti v základních školách v Nizozemsku přímo do kontaktu s přírodou. Princezna je čestným členem budapešťského klubu.[22]
Děti
Karel Hugo a Irene mají čtyři děti:[23]
Remove ads
Tituly, oslovení a vyznamenání
Tituly
- 5. srpna 1939 – 15. listopadu 1964: Její královská Výsost princezna Irene Nizozemská, princezna oranžsko-nasavská, princezna lippsko-biesterfeldská
- 15. listopadu 1964 – 7. května 1977: Její královská Výsost princezna z Piacenzy
- 7. května 1977 – 7. ledna 1981: Její královská Výsost vévodkyně parmská
- 7. ledna 1981 – současnost: Její královská Výsost princezna Irene Nizozemská, princezna oranžsko-nasavská, princezna lippsko-biesterfeldská[25][26]
Od rozvodu používá následující jména:
- Princezna Irene Lippsko-Biesterfeldská
- Paní (Mevrouw) van Lippe-Biesterfeld
Vyznamenání
Národní vyznamenání
Nizozemsko: Rytíř velkokříže Řádu nizozemského lva- Nizozemsko: Příjemkyně inaugurační medaile krále Viléma Alexandra
- Nizozemsko: Medaile královské svatební medaile z roku 2002
- Nizozemsko: Příjemkyně inaugurační medaile královny Beatrix
- Nizozemsko: Příjemkyně královské svatební medaile z roku 1966
- Nizozemsko: Příjemkyně inaugurační medaile královny Juliány
Zahraniční vyznamenání
Rakousko: Čestný odznak Za zásluhy o Rakouskou republiku
Belgie: Rytíř velkokříže Řádu Leopolda[27]
Íránská císařská rodina: Člen 2. třídy císařského řádu Plejád
Mexiko: Velkokříž Řádu aztéckého orla[28]
Peru: Velkokříž Řádu peruánského slunce[29]
Thajsko: Rytíř velkostuhy Řádu Chula Chom Klao[30]
Remove ads
Vývod z předků
| Juliust zur Lippe-Biesterfeld | ||||||||||||
| Arnošt II. zur Lippe-Biesterfeld | ||||||||||||
| Adelheid Clotilde z Castell-Castellu | ||||||||||||
| Bernhard zur Lippe-Biesterfeld | ||||||||||||
| Leopold Otto z Wartenslebenu | ||||||||||||
| Karoline z Wartenslebenu | ||||||||||||
| Mathilde Halbach | ||||||||||||
| Bernhard Lippsko-Biesterfeldský | ||||||||||||
| Wolfgang Adolf z Crammu | ||||||||||||
| Aschwin ze Sierstorpff-Crammu | ||||||||||||
| Hedviga z Crammu | ||||||||||||
| Armgard ze Sierstorpff-Crammu | ||||||||||||
| Ernst Moritz ze Sierstorpff-Driburgu | ||||||||||||
| Hedwiga ze Sierstorpff-Driburgu | ||||||||||||
| Karoline z Vincke | ||||||||||||
| Irene Nizozemská | ||||||||||||
| Pavel Fridrich Meklenbursko-Zvěřínský | ||||||||||||
| Bedřich František II. Meklenbursko-Zvěřínský | ||||||||||||
| Alexandra Pruská | ||||||||||||
| Jindřich Meklenbursko-Zvěřínský | ||||||||||||
| Adolf Schwarzbursko-Rudolstadtský | ||||||||||||
| Marie Schwarzbursko-Rudolstadtská | ||||||||||||
| Matylda Schonbursko-Waldenburská | ||||||||||||
| Juliána Nizozemská | ||||||||||||
| Vilém II. Nizozemský | ||||||||||||
| Vilém III. Nizozemský | ||||||||||||
| Anna Pavlovna Ruská | ||||||||||||
| Vilemína Nizozemská | ||||||||||||
| Jiří Viktor Waldecko-Pyrmontský | ||||||||||||
| Emma Waldecko-Pyrmontská | ||||||||||||
| Helena Nasavská | ||||||||||||
Remove ads
Reference
Externí odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads