Jan Vilém z Trautsonu

Jan Vilém kníže z Trautsonu (Johann Wilhelm Fürst von Trautson, Reichsgraf von Falkenstein, Freiherr zu Sprechenstein) (5. ledna 1700 Vídeň – 3. října 1775 Vídeň) byl rakouský šlechtic, dvořan a politik. V roce 1724 zdědil titul knížete, zastával vysoké funkce u dvora a v zemské správě Dolního Rakouska, kde byl nakonec zemským maršálkem. Byl také nejvyšším hofmistrem císaře Františka Štěpána Lotrinského a získal Řád zlatého rouna. Byl majitelem rozsáhlých statků v rakouských zemích (Falkenstein) a ve středních Čechách (Vlašim, Dolní Kralovice). Zemřel jako poslední potomek rodu Trautsonů.^[2]

Jan Vilém kníže Trautson
2. kníže z Trautsonu
Ve funkci: 1724 – 3. října 1775
Předchůdce	Jan Leopold z Trautsonu
Nástupce	rod vymřel po meči
Nejvyšší maršálek v Dolním Rakousku
Ve funkci: 1753 – 1775
Panovník	Marie Terezie
Předchůdce	Karel Ferdinand von Königsegg-Rothenfels
Nástupce	Jan Antonín Pergen
Nejvyšší hofmistr císaře Františka Štěpána Lotrinského
Ve funkci: 1753 – 1765
Narození	5. ledna 1700 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	31. října 1775 (ve věku 75 let) nebo 3. října 1775 (ve věku 75 let) Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Titul	kníže
Choť	Marie Anna Josefa Ungnadová z Weissenwolffu
Rodiče	Jan Leopold Donát z Trautsonu a Marie Terezie Ungnadová z Weissenwolffu
Děti	Marie Josefa z Trautsonu
Příbuzní	Vilém I. Karel z Auerspergu, Karel Josef z Auerspergu, Vincenc z Auerspergu a Marie Aloisie z Auerspergu[1] (vnoučata)
Profese	politik
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Životopis

Palác Trautsonů ve Vídni

Pocházel ze šlechtického rodu Trautsonů, narodil se jako nejstarší syn císařského nejvyššího hofmistra Jana Leopolda z Trautsonu (1659–1724) a jeho manželky Marie Terezie, rozené hraběnky Ungnadové z Weissenwolffu (1678–1741). Po studiích absolvoval kavalírskou cestu, z níž se vrátil v roce 1721 a vstoupil do služeb u dvora. V roce 1722 se stal císařským komorníkem, v prosinci téhož roku byl jmenován říšským dvorním radou,^[3] po otci v roce 1724 zdědil titul knížete. Mezitím se zúčastnil korunovace Karla VI. českým králem a v Praze byl pasován na rytíře sv. Václava. V Praze v roce 1723 pobýval několik měsíců v Colloredovském paláci na Malé Straně.^[4] Později získal titul tajného rady a zastával úřady v zemské správě Dolního Rakouska. V roce 1749 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna.^[5] V roce 1753 byl jmenován nejvyšším hofmistrem císaře Františka I. Štěpána,^[6] téhož roku se stal také zemským maršálkem v Dolním Rakousku (tuto funkci zastával až do smrti).^[7] Dále byl uživatelem čestných titulů dědičného zemského hofmistra v Dolním Rakousku a dědičného zemského maršálka v Tyrolsku.

Majetkové a rodinné poměry

Hrad Falkenstein, centrum rodového majetku v Dolním Rakousku

V roce 1724 se stal dědicem majorátního fideikomisu zřízeného otcovou závětí v hodnotě 1 400 000 zlatých.^[8] K dědictví patřily statky v Dolním Rakousku s hradem Falkenstein a sídelním zámkem Goldegg u Sankt Pölten, ve Vídni rodina obývala Trautsonovský palác. Dále vlastnil statky v Čechách, kde jeho otec od přelomu 17. a 18. století budoval rozsáhlou doménu na Benešovsku. Centrem českých panství byly Dolní Kralovice, na zdejším zámku (zbořeném v roce 1971) sídlila jen vrchnostenská správa,^[9][10] pro příležitostné pobyty Trautsonů sloužily zámky v Čechticích^[11][12] a Křivsoudově. V Čechticích přispěl k hospodářskému rozkvětu rozprodejem selských usedlostí do dědičného vlastnictví, v Křivsoudově v roce 1747 potvrdil městská privilegia.^[13] K dolnokralovickému komplexu patřily dále statky Vlastějovice^[14] a Martinice, celý tento majetek byl prodán v roce 1766 bankéřské rodině Palmové z Gundelfingenu. V sousedství Dolních Kralovic získal Jan Vilém další statky v roce 1722, kdy vyženil panství Vlašim.^[15] Po matce zdědil v roce 1741 Český Rudolec, toto dědictví ale sdílel se svými mladšími sourozenci a společně je prodali ještě v roce 1741 za 84 000 zlatých.^[16]

Kníže Jan Vilém Trautson byl třikrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1722 se svou sestřenicí Marií Josefou, rozenou hraběnkou Ungnadovou z Weissenwolffu (1703–1730), dědičkou středočeského panství Vlašim. Podruhé se oženil s Marií Františkou, hraběnkou Mansfeld-Fondi (1707–1743), dcerou knížete Karla Františka Mansfeld-Fondi. Jako dvojnásobný vdovec se nakonec v roce 1746 potřetí oženil s baronkou Marií Karolínou Haagerovou von Altensteig (1701–1792), která byla oblíbenou dvorní dámou Marie Terezie a později hofmistryní jejích starších dcer. Z prvního a druhého manželství měl osm dětí, z nichž se dospělého věku dožily jen dvě dcery. Mladší z nich Marie Anna (1743–1790) byla manželkou knížete Jana Bedřicha z Lambergu (1737–1797). Starší dcera Marie Josefa (1724–1792) se v roce 1744 provdala za knížete Karla Josefa Auersperga (1720–1800), který se po několikaletém soudním sporu stal univerzálním dědicem majetku Trautsonů s podmínkou přijetí aliančního jména Auersperg-Trautson.

Jeho mladší bratr Jan Josef (1707–1757) byl kardinálem a biskupem ve Vídni, sestra Marie Kristina (1702–1743) byla manželkou generála Otakara Starhemberga, další sestra Marie Františka (1708–1761) se provdala za vysoce postaveného dvořana knížete Jindřicha Josefa Auersperga. Jeho syn z prvního manželství Karel Auersperg byl zmíněný dědic trautsonovského majetku.^[17]