Jan Vilém z Trautsonu
(1700-1775) rakouský šlechtic From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Jan Vilém kníže z Trautsonu (německy Johann Wilhelm Fürst von Trautson, Reichsgraf von Falkenstein, Freiherr zu Sprechenstein, 5. ledna 1700 Vídeň – 3. října 1775 Vídeň) byl rakouský šlechtic, dvořan a politik. V roce 1724 zdědil titul knížete, zastával vysoké funkce u dvora a v zemské správě Dolního Rakouska, kde byl nakonec zemským maršálkem. Byl také nejvyšším hofmistrem císaře Františka Štěpána Lotrinského a získal Řád zlatého rouna. Byl majitelem rozsáhlých statků v rakouských zemích (Falkenstein) a ve středních Čechách (Vlašim, Dolní Kralovice). Zemřel jako poslední potomek rodu Trautsonů.[2]
Remove ads
Životopis
Pocházel ze šlechtického rodu Trautsonů, narodil se jako nejstarší syn císařského nejvyššího hofmistra Jana Leopolda z Trautsonu (1659–1724) a jeho manželky Marie Terezie, rozené hraběnky Ungnadové z Weissenwolffu (1678–1741). Jeho mladší bratr Jan Josef (1707–1757) byl kardinálem a biskupem ve Vídni, sestra Marie Kristina (1702–1743) byla manželkou generála Otakara Františka ze Starhembergu, další sestra Marie Františka (1708–1761) se provdala za vysoce postaveného dvořana knížete Jindřicha Josefa z Auerspergu. Jeho syn z prvního manželství Karel Auersperg byl zmíněný dědic trautsonovského majetku.[3]
Po studiích absolvoval kavalírskou cestu, z níž se vrátil v roce 1721 a vstoupil do služeb u dvora. V roce 1722 se stal císařským komorníkem, v prosinci téhož roku byl jmenován říšským dvorním radou,[4] po otci v roce 1724 zdědil titul knížete. Mezitím se zúčastnil korunovace Karla VI. českým králem a v Praze byl pasován na rytíře sv. Václava. V Praze v roce 1723 pobýval několik měsíců v Colloredovském paláci na Malé Straně.[5] Později získal titul tajného rady a zastával úřady v zemské správě Dolního Rakouska. V roce 1749 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna.[6] V roce 1753 byl jmenován nejvyšším hofmistrem císaře Františka I. Štěpána,[7] téhož roku se stal také zemským maršálkem v Dolním Rakousku (tuto funkci zastával až do smrti).[8] Dále byl uživatelem čestných titulů dědičného zemského hofmistra v Dolním Rakousku a dědičného zemského maršálka v Tyrolsku.
Remove ads
Majetkové a rodinné poměry
V roce 1724 se stal dědicem majorátního fideikomisu zřízeného otcovou závětí v hodnotě 1 400 000 zlatých.[9] K dědictví patřily statky v Dolním Rakousku s hradem Falkenstein a sídelním zámkem Goldegg u Sankt Pölten, ve Vídni rodina obývala Trautsonovský palác. Dále vlastnil statky v Čechách, kde jeho otec od přelomu 17. a 18. století budoval rozsáhlou doménu na Benešovsku. Centrem českých panství byly Dolní Kralovice, na zdejším zámku (zbořeném v roce 1971) sídlila jen vrchnostenská správa,[10][11] pro příležitostné pobyty Trautsonů sloužily zámky v Čechticích[12][13] a Křivsoudově. V Čechticích přispěl k hospodářskému rozkvětu rozprodejem selských usedlostí do dědičného vlastnictví, v Křivsoudově v roce 1747 potvrdil městská privilegia.[14] K dolnokralovickému komplexu patřily dále statky Vlastějovice[15] a Martinice, celý tento majetek byl prodán v roce 1766 bankéřské rodině Palmové z Gundelfingenu. V sousedství Dolních Kralovic získal Jan Vilém další statky v roce 1722, kdy vyženil panství Vlašim.[16] Po matce zdědil v roce 1741 Český Rudolec, toto dědictví ale sdílel se svými mladšími sourozenci a společně je prodali ještě v roce 1741 za 84 000 zlatých.[17]
Když v roce 1760 zemřel jeho bezdětný bratranec Vít Eusebius z Trautsonu, zdědil po něm Jan Vilém rodový majorát po hraběcí rodové linii z Poysbrunnu.
Manželství a potomstvo
Kníže Jan Vilém z Trautsonu byl třikrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1722 se svou sestřenicí Marií Josefou, rozenou hraběnkou Ungnadovou z Weissenwolffu (1703–1730), dědičkou středočeského panství Vlašim. Podruhé se oženil s Marií Františkou, hraběnkou z Mansfeldu-Fondi (1707–1743), dcerou knížete Karla Františka Mansfeldu. Jako dvojnásobný vdovec se nakonec v roce 1746 potřetí oženil s baronkou Marií Karolínou Haagerovou von Altensteig (1701–1792), která byla oblíbenou dvorní dámou Marie Terezie a později hofmistryní jejích starších dcer.
Z prvního a druhého manželství měl osm dětí, z nichž se dospělého věku dožily jen dvě dcery. Mladší z nich Marie Anna (1743–1790) byla manželkou knížete Jana Bedřicha z Lambergu (1737–1797). Starší dcera Marie Josefa (1724–1792) se v roce 1744 provdala za knížete Karla Josefa z Auerspergu (1720–1800), který se po několikaletém soudním sporu stal univerzálním dědicem majetku Trautsonů s podmínkou přijetí aliančního jména Auersperg-Trautson.
Dědicem trautsonovského majetku se stal Karel Auersperg, syn z prvního manželství jeho sestry Marie Františky (1708–1761) provdné za knížete Jindřicha Josefa z Auerspergu.[3]
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads