Jelcz PR100

Jelcz PR100 je městský autobus s vysokou podlahou, který byl vyráběn v letech 1972 až 1975 polskou společností Jelczańskie Zakłady Samochodowe na základě licenční smlouvy s francouzským výrobcem Berliet.

Jelcz PR100
Historický autobus PR100 v Varšavě
Typ	PR100
Výrobce	Jelcz
Prototyp(y)	1972
Výroba v letech	1972–1975
Nástupce	Jelcz PR110
Technické údaje
Délka	11 230 mm
Šířka	2 500 mm
Výška	2 900 mm
Rozvor	5 800 mm
Pohotovostní hmotnost	8 300 kg
Počet dveří	2
Obsaditelnost
Míst k sezení	30
Míst k stání	67
Motory a převodovky
Motor	Berliet V800
Výkon motoru	125 kW
Převodovka	Wilson 60 ME
Druh převodovky	poloautomatická (4)
Převodovka	Wilson BXSA 108
Druh převodovky	manuální (4)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Dne 14. ledna 1972 vydalo prezidium Rady ministrů Polské lidové republiky za účelem modernizace a rozvoje automobilového průmyslu usnesení, podle kterého měla v blízké budoucnosti začít výroba nových velkokapacitních autobusů.^[1] Polské výzkumné instituce začaly vyvíjet koncept takového autobusu s využitím dostupných domácích dílů. Podle zadání měl být autobus dlouhý 11 nebo 12 metrů.^[2] Po analýze domácích možností bylo rozhodnuto vyrábět vozidlo na základě zahraniční licence. Zvažovalo se i zakoupení licencí z Československa nebo Maďarska, tedy značek Karosa nebo Ikarus, což by v té době bylo politicky neutrální rozhodnutí. Po testování vozidel různých značek v hlavním městě Polska byly navrhované vozy Karosa ŠM 11 a Ikarus zamítnuty.^[1]

V červenci 1972 bylo rozhodnuto o zakoupení licence od Západního bloku. Polsko obdrželo nabídky od italského Fiatu, západoněmeckého Deutze, britského Leylandu, španělského Pegasa, francouzského Berlietu a japonského Hino. Po přezkoumání nabídek se jednání omezila na licencování autobusů Leyland National, Leyland Worldmaster, Hino (s nýtovanou karoserií), Pegaso a Berliet PR100.^[1] Aby se snížily náklady na hromadnou výrobu a náklady na samotnou výrobu, byla dána přednost použití motoru domácí výroby – SW 680, který od roku 1966 vyráběl WSK Mielec (na základě licence od Leylandu).^[1]

Nakonec bylo rozhodnuto podepsat licenční smlouvu se společností Berliet, pravděpodobně kvůli odmítnutí ostatních výrobců přejít na pohonnou jednotku polské výroby a kvůli pokusům o záchranu Berlietu, který řídili francouzští komunisté a který byl v úpadku – tedy z politických důvodů.^[3] Japonskou nabídku Polsko odmítlo kvůli nýtované karoserii.^[1]

Produkce

Prototyp byl vyroben v roce 1972. Ve stejném roce bylo vyrobeno 20 vozidel s použitím francouzských dílů. V následujících letech sériové výroby se začaly ve větším množství používat domácí díly.^[1]

Jelcz PR100 se koncepčně ukázal jako neúspěšný. Měl kapacitu 97 osob a pouhé dvoje dveře ztěžovaly výměnu cestujících. Proto ve Francii začaly práce na modernizaci modelu PR100. Hlavním cílem modernizace bylo přidání třetích dveří a současně prodloužení vozidla. Z tohoto důvodu francouzští designéři provedli změny a v roce 1975 začala výroba delší třídveřové varianty PR110.^[4]