ATP Tour 2021
ročník tenisového okruhu mužů From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
ATP Tour 2021 představoval 52. ročník nejvyšší úrovně mužského profesionálního tenisu, hraný v roce 2021. Sezóna okruhu trvajícího od 7. ledna do 5. prosince 2021 zahrnovala 68 turnajů, až na výjimky organizovaných Asociací profesionálních tenistů (ATP). Pokračujicí pandemie koronaviru, která způsobila pětiměsíční přerušení ročníku 2020, měla dopad na průběžně aktualizovaný herní plán. Rovněž proticovidová opatření vyžadovala zvýšené nároky na pořadatele a účastníky turnajů z důvodu omezení ovlivňujících průběh soutěží, návštěvnost i obchodní aktivity. Následkem infekce došlo k přeložení či zrušení některých událostí. Část turnajů v kategoriích ATP 500 a ATP 250 byla zařazena dodatečně s jednoletou licencí. Ročník otevřely floridský Delray Beach Open a turecký Antalya Open, jediné dvě akce pořádané v lednu.
Remove ads
Vítězové dvouhry na Grand Slamu 2021
Devátým titulem na Australian Open navýšil Srb Novak Djoković (vlevo) vlastní rekord australského majoru.[1] Druhým titulem na French Open jako první muž otevřené éry zkompletoval podruhé kariérní grandslam.[2] Pošesté pak ovládl Wimbledon a 20. grandslamovou trofejí vyrovnal mužský rekord.[3] Sezónní grandslam však nezískal po prohře ve finále US Open s 25letým Daniilem Medveděvem (vpravo), jenž získal první grandslamovou trofej. Po Kafelnikovi a Safinovi se stal třetím ruským šampionem na „turnajích velké čtyřky“.[4]
Okruh obsahoval čtyři Grand Slamy pořádané Mezinárodní tenisovou federací (ITF), devět událostí kategorie ATP Tour Masters 1000, třináct turnajů kategorie ATP Tour 500, třicet osm z úrovně ATP Tour 250 a závěrečné Next Generation ATP Finals pro nejlepší tenisty do 21 let a Turnaj mistrů poprvé hraný v Turíně. Součástí sezóny se staly i týmové soutěže, australský ATP Cup, Laver Cup a dohrán byl i Davisův pohár rozložený do dvou kalendářních let. Na programu byly také o rok odložené letní olympijské hry v Tokiu.
Jako světová jednička ve dvouhře do sezóny vstoupil Srb Novak Djoković, který na počátku března 2021 překonal Federerův rekord 310 týdnů strávených na čele klasifikace. Vrchol neopustil celý rok a posedmé sezónu zakončil na 1. místě, čímž vytvořil nový rekord.[5] Žebříčku čtyřhry v úvodu roku vévodil Kolumbijec Robert Farah, jenž čelo deblového pořadí neopustil po celý rok 2020. Konečnou jedničkou v roce 2021 se stal Chorvat Mate Pavić.
Ženskou obdobu mužského okruhu představovala WTA Tour 2021.
Remove ads
Chronologický přehled turnajů
Chronologický přehled turnajů uvádí kalendář událostí okruhu ATP Tour 2020 včetně dějiště, počtu hráčů, povrchu, kategorie a celkové dotace.[6]
- Legenda
Tabulky měsíců uvádí vítěze a finalisty dvouhry i čtyřhry a dále pak semifinalisty a čtvrtfinalisty dvouhry. Zápis –S/–Q/–D/–X uvádí počet hráčů dvouhry/hráčů kvalifikace dvouhry/párů čtyřhry/párů mixu. (ZS) – základní skupina.
Grand Slam |
Letní olympijské hry |
ATP Finals |
Next Generation ATP Finals |
ATP Tour Masters 1000 |
ATP Tour 500 |
ATP Tour 250 |
Týmové soutěže |
Leden
Únor
Březen
Duben
Květen
Červen
Červenec
Srpen
Září
Říjen
Listopad
Přeložené a zrušené turnaje
Pandemie covidu-19 postihla mužský okruh ATP Tour i ženský okruh WTA Tour. Tabulka uvádí přeložené či zrušené turnaje.
Remove ads
Statistiky
Tituly podle tenistů
Tituly podle států
Premiérové tituly


Hráči, kteří získali první titul ve dvouhře, ve čtyřhře nebo ve smíšené čtyřhře:
- Dvouhra
Daniel Evans (30 let a 259 dní) – Melbourne (pavouk)
Alexei Popyrin (21 let a 207 dní) – Singapur (pavouk)
Juan Manuel Cerúndolo (19 let a 105 dní) – Córdoba (pavouk)
Aslan Karacev (27 let a 197 dní) – Dubaj (pavouk)
Sebastian Korda (20 let a 328 dní) – Parma (pavouk)
Cameron Norrie (25 let a 335 dní) – Los Cabos (pavouk)
Carlos Alcaraz (18 let a 81 dní) – Umag (pavouk)
Ilja Ivaška (27 let a 185 dní) – Winston-Salem (pavouk)
Kwon Sun-u (23 let a 298 dní) – Nur-Sultan (pavouk)
Tommy Paul (24 let a 180 dní) – Stockholm (pavouk)
- Čtyřhra
Ariel Behar – Delray Beach (pavouk
Gonzalo Escobar – Delray Beach (pavouk)
Rafael Matos – Córdoba (pavouk)
Felipe Meligeni Alves – Córdoba (pavouk)
Tomislav Brkić – Buenos Aires (pavouk)
Aslan Karacev – Dauhá (pavouk)
Lloyd Glasspool – Marseille (pavouk)
Harri Heliövaara – Marseille (pavouk)
Lorenzo Sonego – Cagliari (pavouk)
Andrea Vavassori – Cagliari (pavouk)
Ivan Sabanov – Bělehrad (pavouk)
Matej Sabanov – Bělehrad (pavouk)
Andrei Vasilevskij – Bělehrad 2 (pavouk)
Sander Arends – Båstad (pavouk)
David Pel – Båstad (pavouk)
William Blumberg – Newport (pavouk)
Fernando Romboli – Umag (pavouk)
David Vega Hernández – Umag (pavouk)
Hans Hach Verdugo – Los Cabos (pavouk)
Marc-Andrea Hüsler – Gstaad (pavouk)
Dominic Stricker – Gstaad (pavouk)
Alexander Erler – Kitzbühel (pavouk)
Lucas Miedler – Kitzbühel (pavouk)
Reilly Opelka – Atlanta (pavouk)
Jannik Sinner – Atlanta (pavouk)
Jan Zieliński – Mety (pavouk)
- Mix
Obhájené tituly
Hráči, kteří obhájili titul:
- Dvouhra
- Čtyřhra
Remove ads
Žebříček
Související informace naleznete také v článku Žebříček ATP.
Konečný žebříček ATP a žebříček ATP Race to Turin pro Turnaj mistrů 2021.
Dvouhra
Tabulky uvádějí 20 nejvýše postavených tenistů na žebříčku ATP Race to Turin a na konečném žebříčku ATP.
Světové jedničky ve dvouhře
Nové žebříčkové maximum
Hráči, kteří v sezóně 2021 zaznamenali nové kariérní maximum v první padesátce žebříčku ATP (ztučnění jmen u hráčů, kteří v elitní světové desítce danou sezónu debutovali a postavení při novém maximu v Top 10):
Miomir Kecmanović (na 38. místo 8. března)
Daniil Medveděv (na 2. místo 15. března)
Ugo Humbert (na 25. místo 21. června)
Alex de Minaur (na 15. místo 28. června)
Stefanos Tsitsipas (na 3. místo 9. srpna)
Alejandro Davidovich Fokina (na 32. místo 30. srpna)
Andrej Rubljov (na 5. místo 13. září)
Matteo Berrettini (na 7. místo 13. září)
Cristian Garín (na 17. místo 13. září)
Reilly Opelka (na 19. místo 13. září)
Lloyd Harris (na 31. místo 13. září)
Alexandr Bublik (na 34. místo 13. září)
Daniel Evans (na 22. místo 27)
Lorenzo Sonego (na 21. místo 4. října)
Sebastian Korda (na 38. místo 18. října)
Ilja Ivaška (na 43. místo 18. října)
Casper Ruud (na 8. místo 25. října)
Jannik Sinner (na 9. místo 1. listopadu)
Kwon Sun-u (na 52. místo 1. listopadu)
Hubert Hurkacz (na 9. místo 8. listopadu)
Cameron Norrie (na 12. místo 8. listopadu)
Aslan Karacev (na 15. místo 8. listopadu)
Taylor Fritz (na 23. místo 8. listopadu)
Carlos Alcaraz (na 32. místo 8. listopadu)
James Duckworth (na 47. místo 8. listopadu)
Félix Auger-Aliassime (na 10. místo 15. listopadu)
Tommy Paul (na 43. místo 15. listopadu)
Čtyřhra
Tabulky uvádí 10 nejvýše postavených párů na žebříčku ATP Race to Turin a 20 nejvýše postavených deblistů na konečném žebříčku ATP.
Světové jedničky ve čtyřhře
Nové žebříčkové maximum
Hráči, kteří v sezóně 2021 zaznamenali nové kariérní maximum v první padesátce žebříčku ATP čtyřhry (ztučnění jmen u hráčů, kteří v elitní světové desítce debutovali a postavení při novém maximu v Top 10):
Joran Vliegen (na 28. místo 14. června)
Philipp Oswald (na 31. místo 21. června)
Neal Skupski (na 14. místo 9. srpna)
Rajeev Ram (na 4. místo 20. září)
Matwé Middelkoop (na 26. místo 4. října)
Nikola Mektić (na 1. místo 18. října)
Max Purcell (na 28. místo 18. října)
Hubert Hurkacz (na 44. místo 25. října)
Luke Saville (na 23. místo 8. listopadu)
Sander Gillé (na 24. místo 8. listopadu)
Andrej Golubjev (na 25. místo 8. listopadu)
Marcelo Arévalo (na 31. místo 8. listopadu)
Nikola Ćaćić (na 35. místo 8. listopadu)
Hugo Nys (na 41. místo 8. listopadu)
Tomislav Brkić (na 46. místo 8. listopadu)
Alexandr Bublik (na 47. místo 8. listopadu)
Tim Pütz (na 17. místo 15. listopadu)
Gonzalo Escobar (na 38. místo 15. listopadu)
Ariel Behar (na 41. místo 15. listopadu)
Remove ads
Výdělek hráčů
Remove ads
Nejlepší zápasy podle ATPTour.com
Nejlepších 5 zápasů na Grand Slamu
Nejlepších 5 zápasů na ATP Tour
Remove ads
Ukončení kariéry
Seznam uvádí tenisty (vítěze turnaje ATP, anebo ty, kteří byli klasifikováni alespoň jeden týden v Top 100 dvouhry a/nebo Top 100 čtyřhry žebříčku ATP), jež ohlásili ukončení profesionální kariéry, neodehráli za více než 52 uplynulých týdnů žádný turnaj, nebo jim byl uložen stálý zákaz hraní, a to v sezóně 2021:


Alexandr Dolgopolov (* 7. listopadu 1988 Kyjev, Sovětský svaz), profesionál od roku 2006, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 13. místě v lednu 2012 a ve čtyřhře na 42. místě v témže měsíci. Na okruhu ATP Tour vyhrál tři tituly ve dvouhře a jeden ve čtyřhře. Na grandslamu si zahrál čtvrtfinále Australian Open 2011. Kvůli zranění nehrál již od roku 2018 a oficiální konec kariéry oznámil v květnu 2021.[16]
Guillermo García-López (* 4. června 1983 La Roda, Španělsko), profesionál od roku 2002, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 23. místě v únoru 2011 a ve čtyřhře na 27. místě v květnu 2017. Na okruhu ATP Tour vyhrál pět titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře. Finále si zahrál v deblu US Open 2016 a semifinále ve čtyřhře Australian Open 2017. Během ledna 2021 oznámil, že po sezóně ukončí profesionální dráhu.[17]
Martin Kližan (* 11. července 1989 Bratislava, Československo), profesionál od roku 2007, ve dvouhře žebříčku ATP nejvýše postavený na 24. místě v dubnu 2015 a ve čtyřhře na 73. místě během května téhož roku. Na okruhu ATP Tour vyhrál šest titulů ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře. Na grandslamu ovládl juniorku French Open 2006 a v lednu 2007 se stal juniorskou světovou jedničkou. Trofeje z Rotterdam Open 2016 a German Open 2016 vybojoval v kategorii ATP Tour 500. Během kariéry porazil čtyři členy první světové desítky včetně světové dvojky Rafaela Nadala na China Open 2014. Poslední zápas odehrál v prvním kole wimbledonské kvalifikace 2021, v něm podlehl Zdeňku Kolářovi.[18][19] Kariéru ukončil v srpnu 2021.[20]
Julian Knowle (* 29. dubna 1974 Lauterach, Rakousko), profesionál od roku 1992, ve dvouhře žebříčku ATP nejvýše postavený na 86. místě v červenci 2002 a ve čtyřhře na 6. místě během ledna 2008. Na okruhu ATP Tour vyhrál devatenáct titulů ve čtyřhře. Na grandslamu triumfoval se Simonem Aspelinem v deblu Wimbledonu 2007 a po boku Nenada Zimonjiće odešel poražen z finále Wimbledonu 2004. V páru s Aspelinem si rovněž zahrál o titul ve čtyřhře Turnaje mistrů 2007. S Andym Ramem byl v semifinále French Open 2010.[21]
Robert Lindstedt (* 19. března 1977 Sundbyberg, Švédsko), profesionál od roku 1998, ve dvouhře žebříčku ATP nejvýše postavený na 304. místě v dubnu 2004 a ve čtyřhře na 3. místě během května 2013. Na okruhu ATP Tour vyhrál dvacet tři titulů ve čtyřhře. Na grandslamu s Łukaszem Kubotem ovládl čtyřhru Australian Open 2014. Po boku Horii Tecăua odešel třikrát v řadě poražen z deblového finále Wimbledonu, když v letech 2010, 2011 a 2012 vždy nezvládli závěrečný zápas soutěže. Poté oba získali jediný společný Masters, srpnový Cincinnati Masters 2012. Švédsko reprezentoval na londýnské letní olympiádě 2012. V páru s Kubotem si zahrál deblové semifinále Turnaje mistrů 2014. S Jeļenou Ostapenkovou prohrál finále wimbledonského mixu 2019. Do posledního turnaje nastoupil na listopadovém Stockholm Open 2021.[22]
Paolo Lorenzi (* 15. prosince 1981 Řím, Itálie), profesionál od roku 1999, ve dvouhře žebříčku ATP nejvýše postavený na 33. místě v květnu 2017 a ve čtyřhře na 82. místě během ledna 2018. Na okruhu ATP Tour vyhrál po jednom titulu ve dvouhře i čtyřhře, když ovládl singlový Austrian Open Kitzbühel 2016 a deblový Chile Open 2013 v páru s Potitem Staracem. Na grandslamu se nejdále probojoval do osmifinále US Open 2017 a ve čtyřhře do čtvrtfinále French Open 2017, kde startoval s Dutrem da Silvou. Itálii reprezentoval na letní olympiádě 2016 v Riu de Janeiru. Poslední zápas odehrál ve druhém kole kvalifikace US Open 2021, v němž jej vyřadil Maxime Janvier.[23]
Lu Jan-sun (* 14. srpna 1983 Tchaj-pej, Tchaj-wan), profesionál od roku 2001, ve dvouhře žebříčku ATP nejvýše postavený na 33. místě v listopadu 2010 a ve čtyřhře na 86. místě během ledna 2005. Na okruhu ATP Tour vyhrál tři deblové tituly včetně Chennai Open 2005 a 2015. Do jediného singlového finále postoupil na Auckland Open 2014 po vyřazení světové trojky Davida Ferrera. V něm však nestačil na Johna Isnera. V době ukončení kariéry stále držel rekord nejvyššího počtu 29 singlových trofejích na challengerech a čtvrtý nejvyšší počet 369 vítězných dvouher na tomto okruhu. V rámci grandslamu si zahrál čtvrtfinále Wimbledonu 2010, do něhož prošel jako první Asiat od roku 1995 po pětisetové výhře nad Andym Roddickem. Kariéru ukončil v prvním kole odložené letní olympiády 2020 v Tokiu, hrané v červenci 2021, kde nestačil na světovou pětku Alexandra Zvereva. Na zahajovacím ceremoniálu byl jedním ze dvou vlajkonošů tchajwanské výpravy. Na LOH 2020 se tak stal šestým mužem historie, který zasáhl do pátého olympijského turnaje ve dvouhře. Již na pekingských olympijských hrách 2008 se stal jediným tenistou, který v olympijské dvouhře porazil pozdějšího dvojnásobného šampiona, světovou šestku Andyho Murrayho.[24][25]
Leonardo Mayer (* 15. května 1987 Corrientes, Argentina), profesionál od roku 2003, ve dvouhře žebříčku ATP nejvýše postavený na 21. místě v červnu 2015 a ve čtyřhře na 48. místě během ledna 2019. Na okruhu ATP Tour vyhrál singlové tituly na German Open 2014 a 2017. K nim přidal deblovou trofej z Copa Claro 2011 s Oliverem Marachem. V roce 2016 se stal členem argentinského týmu, který jako první jihoamerický celek triumfoval v Davisově poháru. Na grandslamu ovládl juniorskou čtyřhru French Open 2005 s Emilianem Massou. V mužské dvouhře se probojoval do osmifinále Wimbledonu 2014 a French Open 2019. Po boku Joãa Sousy si zahrál semifinále čtyřhry na Australian Open 2019. Do posledního utkání nastoupil v úvodu wimbledonské kvalifikace 2021, v níž jej vyřadil krajan Marco Trungelliti. Kariéru ukončil během října téhož roku.[26]
Jürgen Melzer (* 22. května 1981 Deutsch-Wagram, Rakousko), profesionál od roku 1999, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 8. místě v dubnu 2011 a ve čtyřhře na 6. místě v listopadu 2010. Na okruhu ATP Tour vyhrál pět titul ve dvouhře a sedmnáct ve čtyřhře. Do semifinále postoupil na French Open 2010. Po boku Philippa Petzschnera triumfoval ve čtyřhře Wimbledonu 2010 a na US Open 2011. S pozdější manželkou Ivetou Benešovou získal titul v mixu Wimbledonu 2011. Singlovou kariéru ukončil již v říjnu 2018 a dále hrál pouze čtyřhru. V říjnu 2020 oznámil, že se Australian Open 2021 stane jeho posledním turnajem na okruhu.[27] Do Austrálie však již neodcestoval.
Leander Paes (* 17. června 1973 Kalkata, Západní Bengálsko, Indie), profesionál od roku 1991, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 73. místě v srpnu 1998 a ve čtyřhře na 1. místě v červnu 1999. Na okruhu ATP Tour vyhrál jeden titul ve dvouhře, když ovládl Hall of Fame Tennis Championships 1998. K němu přidal padesát čtyři trofejí ve čtyřhře. Na grandslamu zvítězil v osmi deblových a deseti smíšených soutěžích. Bronzovou medaili si odvezl z dvouhry Letních olympijských her 1996 v Atlantě a čtvrtý skončil ve čtyřhře na LOH 2004 v Athénách. Indii na olympiádě reprezentoval na všech hrách mezi lety 1992–2016,[28] což z něj učinilo prvního tenistu startujícího na sedmi hrách bez přerušení. V indickém daviscupovém týmu, kde plnil i roli kapitána, vytvořil mezi lety 1990–2019 rekord čtyřiceti čtyř deblových výher a odehrál nejvyšší počet dvaceti devíti ročníků. Záměr ukončit kariéru již v sezóně 2020 oznámil 25. prosince 2019.[29]
Viktor Troicki (* 10. února 1986 Bělehrad, Jugoslávie), profesionál od 2006, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 12. místě v červnu 2011 a ve čtyřhře na 49. místě v říjnu 2010. Na okruhu ATP Tour vyhrál tři tituly ve dvouhře a dva ve čtyřhře. Jako člen srbského týmu zvítězil v Davis Cupu 2010. Sezóna 2021 se stala jeho posledním rokem v profesionálním tenisu.[30]
Remove ads
Rozpis bodů
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads