Josef Vajs

Josef Vajs (17. října 1865 Dolní Liboc^[1] – 2. listopadu 1959 Praha) byl český teolog, filolog, biblista, katolický kněz, slavista, paleograf, publicista, editor staroslověnských a církevněslovanských textů, překladatel a vysokoškolský pedagog.

prof. PhDr. ThDr. h. c. Josef Vajs
Prelát Jeho Svatosti
Msgre. Josef Vajs
Církev	římskokatolická
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	21. prosince 1889
Osobní údaje
Datum narození	17. října 1865
Místo narození	Dolní Liboc, Rakouské císařství Rakouské císařství
Datum úmrtí	2. července 1959 (ve věku 93 let)
Místo úmrtí	Praha, Československo Československo
Místo pohřbení	proboštská hrobka kolegiátní kapituly Všech svatých na Vyšehradském hřbitově
Povolání	pedagog, překladatel, vysokoškolský učitel, katolický kněz, filolog, slavista, publicista, paleologist a teolog
Alma mater	Univerzita Karlova Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Vajs na tablu vyučujících bohoslovecké fakulty Karlovy univerzity v roce 1928

Život

Středoškolské studium zahájil na malostranském gymnáziu (1877), dokončil jej na Akademickém gymnáziu (1881–1885), kde byl přijat do arcibiskupského konviktu. Následně studoval v Římě bohosloví (1885–1890), na kněze byl vysvěcen 21. prosince 1889.^[2] Po návratu z Říma působil v duchovní správě, ale vzdělával se dále ve slovanské filologii na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze jako mimořádný posluchač u profesorů Jana Gebauera a Františka Pastrnka.^[3]

V popředí jeho studijního zájmu stály staroslověnština a cyrilometodějský odkaz, po pravidelných prázdninových návštěvách (1897–1901) a čtyřleté vědecké práci (1902–1906) na ostrově Krku zpočátku charvátské, posléze veškeré hlaholské písemnictví. V roce 1901 z jeho podnětu založil krčský biskup Dr. Antonín Mahnić Staroslověnskou akademii (Academie Palaeoslovenica Veglensis), kde v následujících letech vydal řadu komentovaných původních hlaholských textů v edici Glagolitica.^[4]

V roce 1911 na FF UK získal doktorát filozofie, habilitoval na teologické fakultě Karlovy univerzity, na níž působil od 13. 5. 1912 jako docent, 7. 5. 1918 byl jmenován mimořádným a 25. 7. 1919 řádným profesorem staroslověnského překladu Písma svatého a slovanské liturgie. Přednášel až do roku 1937, kdy odešel na odpočinek.^[3]

V průběhu své pedagogické, pastorační, ediční, publicistické, překladatelské a badatelské činnosti absolvoval další četné studijní pobyty v zahraničí (mj. Řím, Záhřeb, Ljubljana, Paříž, Vídeň, Londýn, Oxford, Soluň, Cařihrad),^[5] spojené s intenzivním bádáním v knihovnách a archivech i rozsáhlou přednáškovou činností, aktivně se zúčastnil tří byzantologických a dvou slavistických sjezdů.^[6] Byl iniciátorem slavení pěti svátků hlavních českých patronů (Jan Nepomucký, Prokop, Cyril a Metoděj, Ludmila, Václav^[3]) hlaholskou mší v Čechách a na Velehradě, k nimž vydal příslušné liturgické texty^[7] s partiturami hudebních skladatelů Karla Douši, Josefa Bohuslava Foerstra a Antonína Jandy.^[3] Zemřel 2. listopadu 1959 v Praze a je pochován v hrobce proboštů kolegiátní kapituly Všech svatých na Vyšehradském hřbitově.

Ocenění

• Člen České akademie věd a umění (mimořádný 31. 10. 1928, řádný člen od 25. 11. 1936)^[8]
• Mimořádný člen Královské české společnosti nauk (od 8. 1. 1919)^[8]
• Čestný člen Slovanského ústavu v Praze
• Dopisující člen Jihoslovanské akademie
• Dopisující člen Staroslověnské akademie na Krku
• Čestný doktorát teologie udělený papežem Benediktem XV.
• Papežský prelát (Msgre.) jmenovaný papežem Piem XI. po vydání Evangeliáře Assemanova
• Čestný kanovník katedrálních kapitul v Záhřebu, Splitu a na Krku
• Konsistorní rada pražské arcidiecéze
• Kanovník senior kapituly Všech svatých na Hradě pražském^[9]

Dílo

Rozsáhlá vědecká a publikační činnost prof. Josefa Vajse byly převážně zaměřeny na paleoslovenistiku se specializací na hlaholské písemnictví v aspektu textologickém, gramatickém, lexikologickém i paleografickém, slovanskou liturgii a cyrilometodějské překlady Bible. Jeho reprezentativní bibliografie z pera prof. Josefa Kurze obsahuje 226 položek z oboru slovanské filologie a liturgie (z toho 30 knižních titulů) a 39 prací z oblasti teologické a náboženské.^[10] Od roku 1912 spolupracoval na přípravě a tvorbě Českého slovníku bohovědného (vycházel 1912–1932), v letech 1930–1938 spoluredigoval Časopis katolického duchovenstva, ke konci života stál u zrodu velkého čtyřsvazkového Slovníku jazyka staroslověnského (Lexicon linguae palaeoslovenicae) jako předseda přípravné komise Slovanského ústavu (1948–1952).

Výběrová bibliografie

• Hlaholský zlomek nalezený v Augustianském klášteře v Praze (1901)
• Recensio croatico-glagolitici fragmenti verbenicensis (1903)
• Memoria liturgiae slavicae in Dioecesi Auxerensi (1906)
• Česká bible hlaholská (1908)
• Abecedarium paleoslavonicum in usum glagolitarum (1909, 1917)
• Hlaholské knihy obřadní a zlomky Selcské (1909)
• Propheta Oseas (1910)
• Nejstarší breviář chrvatsko-hlaholský : Prvý breviář Vrbnický (1910)
• Ukázky textů z Vatikánského kodexu (1913)
• Duchovní almanach 1915 (1915)
• Zacharias-Malachias (1915)
• Psalterium paleoslovenicum croatico–glagoliticum (1916)
• Kniha Rut v překladě staroslovanském (1926)
• Evangelium svatého Marka a jeho poměr k řecké předloze (1927)
• Ioannis VIII pp. epistolae ad Svatopluk principem et Methodium archiepiscopum (1928)
• Evangeliář Assemanův : Kodex vatikánský 3. slovanský = Evangeliarum Assemani : Codex Vaticanus 3. slavicus glagoliticus (s Josefem Kurzem, 1. díl–1929; 2. díl–1959)
• Sborník staroslovanských literárních památek o sv. Václavu a sv. Lidmile (1929)
• Rukověť hlaholské paleografie : uvedení do knižního písma hlaholského (1932)
• Liturgické mešní zpěvy staroslovanské na svátky svatých patronů českých (1933)
• Kurs obecné mluvy KOINHC, řeckého jazyka papyrů, ostrak i posv. knih Starého a Nového zákona (1934, 1987, 1994)
• Evangelium sv. Marka. Text rekonstruovaný (1935)
• Evangelium s. Matthaei palaeoslovenice (1935)
• Evangelium s. Ioannis palaeoslovenice (1936)
• Evangelium s. Lucae palaeoslovenice (1936)
• Legenda o svatém Borisi a Glebovi (1947, 1988)
• Cyril a Metod, apoštolové slovanští / Josef Dobrovský (1948)
• Soupis staroslovanských rukopisů Národního musea v Praze (s Josefem Vašicou, 1957)

Překlady

• BALDE, Henricus. Křesťanské pravdy (1931, z latiny)
• BOUHORS, Dominique. Křesťanské myšlenky na každý den v měsíci (1934, z francouzštiny)