Chile Open

Chile Open, oficiálně Movistar Chile Open, je profesionální tenisový turnaj mužů hraný v chilském hlavním městě Santiagu, jakožto část čtyřdílné latinskoamerické série Golden Swing. Založen byl v roce 1993. V období 2001–2009 a 2012–2014 probíhal ve Viña del Mar. Od obnovení v roce 2020 se na okruhu ATP Tour zařadil do kategorie ATP Tour 250. Probíhá v úvodní čási sezóny na antukových dvorcích Tenisového komplexu Maria Caracciho Onetta v Clubu Universidad Católica v San Carlosu de Apoquindo, ležícím v santiagské metropolitní oblasti.

Chile Open
Movistar Chile Open
Stadion Jaimeho Fillola během finále ročníku 2024
Založeno	1993
Odehráno	Chile Open 2025
Místo	Viña del Mar (2001–2009, 2012–2014) Santiago (1993–2000, 2010–2011, 2020–) Chile Chile
Dějiště	Tenisový komplex Maria Caracciho Onetta
Souřadnice	33°23′45″ j. š., 70°29′50″ z. d.
Povrch	antuka / venku
Soutěže	28 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace	710 735 USD
Prize money	680 140 USD
Období	únor a březen
Ředitelka	Catalina Fillolová[1]
Poznámka	část latinskoamerické Golden Swing
ATP Tour
1993–1998	ATP World Series
2000–2008	ATP International Series
2009–	ATP Tour 250
www.chileopen.cl Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Po zrušení tří brazilských turnajů ATP Tour v roce 1992, se bratři Jaime a Álvaro Fillolové rozhodli odkoupit práva na jeden z ukončených turnajů, jenž se měl konat v Chile. Úvodní ročník Chile Open proběhl v listopadu 1993. V sezóně 1999 se turnaj nekonal pro změnu termínu ze strany ATP, která jej přesunula ze závěru do úvodu sezóny. Po listopadu 1998 se další ročník odehrál až na přelomu února a března 2000.

Stadion Jaimeho Fillola s kapacitou 4 tisíce osob

V období 2001–2009 se Chile Open poprvé uskutečnilo v přímořském letovisku Viña del Mar, v obdobích 1993–2000 a 2010–2011 pak v Santiagu de Chile, než se na tři sezóny vrátilo do Viña del Mar. V sezóně 2015 jej v kalendáři ATP Tour nahradil antukový Ecuador Open Quito se sídlem v Quitu.^[2]

V říjnu 2019 organizátoři Brasil Open držící pořadatelská práva oznámili, že turnaj přesunou ze São Paula do Santiaga.^[3][4] V následující sezóně byl obnoven Chile Open 2020. V návratu události do Chile se angažovala rodina Fillolových v čele s bývalým tenistou Jaimem Fillolem, jeho čtyřmi dcerami, synem a vnukem Nicolásem Jarrym. Ředitelkou události se stala Catalina Fillolová, správu nad administrativou a finančními záležitostmi převzala Cecilia Fillolová, gesci hospitality (ubytování) získala Natalia Fillolová, lidské vztahy Angela Fillolová a bývalý profesionální hráč Jaime Fillol mladší plnil úlohu hlavního rozhodčího.^[5]

Vítězný Horacio Zeballos s trofejí při ceremoniálu VTR Open 2013

Ročník 2020 vyhrál 19letý Brazilec Thiago Seyboth Wild jako nejmladší a na pozici 182. hráče také nejníže postavený brazilský vítěz v historii ATP, první šampion na okruhu narozený v roce 2000 i nejmladší v sérii Golden Swing od titulu 18letého Nadala v Acapulku 2005.^[6]

Turnajová ředitelka Catalina Fillolová vyjádřila v lednu 2025 záměr přechodu Chile Open a Rio Open z antuky na tvrdý povrch, s cílem zvýšit atraktivu pro tenisty a zajistit kvalitnější obsazení, když jihoamerické turnaje byly závěrečnou generálkou na velké události v Indian Wells a Miami probíhajícími na tvrdém podkladu.^[7]

Nejvyšší počet čtyř singlových titulů, od založení turnaje v roce 1993, vyhrál Chilan Fernando González. Do soutěže dvouhry nastupuje dvacet osm hráčů a čtyřhry se účastní šestnáct párů. V sezóně 2007 singlovou soutěž odehrálo dvacet čtyři tenistů. ATP se po problémech rozhodla tento počet hráčů opustit a vrátila se k předchozímu formátu pavouku.

Místa konání

• Santiago de Chile (1993–2000, 2010–2011, od 2020)

V letech 1993–1994 se santiagským dějištěm stal Sportovní komplex Santa Rosa Clubu Universidad Católica v San Carlosu. Od roku 1995 turnaj hostí Tenisový komplex Maria Caracciho Onetta, rovněž součást Clubu Universidad Católica v San Carlosu de Apoquindo. Areál leží v Las Condes, městě severovýchodní metropolitní oblasti Santiaga de Chile.^[8] Zahrnuje 27 dvorců, z toho 23 antukových a 4 s tvrdým povrchem.^[9] Centrální dvorec byl v prosinci 2023 pojmenován po chilském tenistovi Jaimu Fillolovi.^[10] Jeho kapacita čini čtyři tisíce diváků.^[8]

• Viña del Mar (2001–2009, 2012–2014)

V přímořském Viña del Mar turnaj probíhal v Clubu Naval de Campo Las Salinas.^[11][12]

Tenisový komplex Maria Caracciho Onetta v Clubu Universidad Católica v San Carlosu de Apoquindo

Vývoj názvu turnaje

Název	titulární partner	období
Hellmann's Cup	Hellmann's	1993–1996
Chevrolet Cup	Chevrolet	1997–2000
Chevrolet Cup by Bellsouth	Chevrolet / Bellsouth	2001–2001
Bellsouth Open by Rosen	Bellsouth / Rosen	2002–2005
Movistar Open	Movistar Chile	2006–2011
VTR Open	VTR	2012
VTR Open by Cachantún	VTR / Cachantún	2013
Royal Guard Open Chile	Royal Guard	2014
Chile Dove Men+Care Open	Dove	2020–2022
Movistar Chile Open	Movistar Chile	od 2023

Přehled finále

Dvouhra

Rok	vítěz	finalista	výsledek
1993	Javier Frana	Emilio Sánchez Vicario	7–5, 3–6, 6–3
1994	Alberto Berasategui	Francisco Clavet	6–3, 6–4
1995	Sláva Doseděl	Marcelo Ríos	7–6(7–3), 6–3
1996	Hernán Gumy	Marcelo Ríos	6–4, 7–5
1997	Julián Alonso	Marcelo Ríos	6–2, 6–1
1998	Francisco Clavet	Júnis Al Ajnáví	6–2, 6–4
2000	Gustavo Kuerten	Mariano Puerta	7–6(7–3), 6–3
2001	Guillermo Coria	Gastón Gaudio	4–6, 6–2, 7–5
2002	Fernando González	Nicolás Lapentti	6–3, 6–7(5–7), 7–6(7–4)
2003	David Sánchez Muñoz	Marcelo Ríos	1–6, 6–3, 6–3
2004	Fernando González	Gustavo Kuerten	6–4, 6–4
2005	Gastón Gaudio	Fernando González	6–3, 6–4
2006	José Acasuso	Nicolás Massú	6–4, 6–3
2007	Luis Horna	Nicolás Massú	7–5, 6–3
2008	Fernando González	Juan Mónaco	bez boje
2009	Fernando González	José Acasuso	6–1, 6–3
2010	Thomaz Bellucci	Juan Mónaco	6–2, 0–6, 6–4
2011	Tommy Robredo	Santiago Giraldo	6–2, 2–6, 7–6(7–5)
2012	Juan Mónaco	Carlos Berlocq	6–3, 6–7, 6–1
2013	Horacio Zeballos	Rafael Nadal	6–7(2–7), 7–6(8–6), 6–4
2014	Fabio Fognini	Leonardo Mayer	6–2, 6–4
2020	Thiago Seyboth Wild	Casper Ruud	7–5, 4–6, 6–3
2021	Cristian Garín	Facundo Bagnis	6–4, 6–7(3–7), 7–5
2022	Pedro Martínez	Sebastián Báez	4–6, 6–4, 6–4
2023	Nicolás Jarry	Tomás Martín Etcheverry	6–7(5–7), 7–6(7–5), 6–2
2024	Sebastián Báez	Alejandro Tabilo	3–6, 6–0, 6–4
2025	Laslo Djere	Sebastián Báez	6–4, 3–6, 7–5

Čtyřhra

Rok	vítězové	finalisté	výsledek
1993	Mike Bauer David Rikl	Christer Allgardh Brian Devening	7–6, 6–4
1994	Karel Nováček Mats Wilander	Tomás Carbonell Francisco Roig	4–6, 7–6, 7–6
1995	Jiří Novák David Rikl	Shelby Cannon Francisco Montana	6–4, 4–6, 6–1
1996	Gustavo Kuerten Fernando Meligeni	Albert Portas Dinu Pescariu	6–4, 6–2
1997	Jan Hendrik Davids Andrew Kratzmann	Julián Alonso Nicolás Lapentti	7–6, 5–7, 6–4
1998	Mariano Hood Sebastián Prieto	Massimo Bertolini Devin Bowen	7–6, 6–7, 7–6
2000	Gustavo Kuerten Antônio Prieto	Lan Bale Piet Norval	6–2, 6–4
2001	Lucas Arnold Tomás Carbonell	Mariano Hood Sebastián Prieto	6–4, 2–6, 6–3
2002	Gastón Etlis Martín Rodríguez	Lucas Arnold Luis Lobo	6–3, 6–4
2003	Agustín Calleri Mariano Hood	František Čermák Leoš Friedl	6–3, 1–6, 6–4
2004	Juan Ignacio Chela Gastón Gaudio	Nicolás Lapentti Martín Rodríguez	7–6(7–2), 7–6(7–3)
2005	David Ferrer Santiago Ventura	Gastón Etlis Martín Rodríguez	6–3, 6–4
2006	José Acasuso Sebastián Prieto	František Čermák Leoš Friedl	7–6(7–2), 6–4
2007	Paul Capdeville Óscar Hernández	Albert Montañés Rubén Ramírez Hidalgo	4–6, 6–4, [10–6]
2008	José Acasuso Sebastián Prieto	Máximo González Juan Mónaco	6–1, 3–0skreč
2009	Pablo Cuevas Brian Dabul	František Čermák Michal Mertiňák	6–3, 6–3
2010	Łukasz Kubot Oliver Marach	Potito Starace Horacio Zeballos	6–4, 6–0
2011	Marcelo Melo Bruno Soares	Łukasz Kubot Oliver Marach	6–3, 7–6(7–3)
2012	Frederico Gil Daniel Gimeno	Pablo Andújar Carlos Berlocq	1–6, 7–5, [12–10]
2013	Paolo Lorenzi Potito Starace	Rafael Nadal Juan Mónaco	6–2, 6–4
2014	Oliver Marach Florin Mergea	Juan Sebastián Cabal Robert Farah	6–3, 6–4
2020	Roberto Carballés Baena Alejandro Davidovich Fokina	Marcelo Arévalo Jonny O'Mara	7–6(7–3), 6–1
2021	Simone Bolelli Máximo González	Federico Delbonis Jaume Munar	7–6(7–4), 6–4
2022	Rafael Matos Felipe Meligeni Alves	André Göransson Nathaniel Lammons	7-6(10–8), 7-6(7–3)
2023	Andrea Pellegrino Andrea Vavassori	Thiago Seyboth Wild Matías Soto	6–4, 3–6, [12–10]
2024	Tomás Barrios Vera Alejandro Tabilo	Orlando Luz Matías Soto	6–2, 6–4
2025	Nicolás Barrientos Rithvik Čoudary Bollípalli	Máximo González Andrés Molteni	6–3, 6–2

Rekordy (od obnovení 2020)

Dvouhra[13]
Rekord		držitelé rekordu
Nejvíce titulů	1	Thiago Seyboth Wild Cristian Garín Pedro Martínez Nicolás Jarry Sebastián Báez Laslo Djere
Nejvíce finále	3	Sebastián Báez
Nejvíce vyhraných zápasů	13	Sebastián Báez
Nejmladší vítěz	19 let	Thiago Seyboth Wild (2020)
Nejstarší vítěz	29 let	Laslo Djere (2025)
Nejvýše postavený vítěz	21. ATP	Sebastián Báez (2024)
Nejníže postavený vítěz	182. ATP	Thiago Seyboth Wild (2020)

Galerie

• 
  Nicolás Massú
• 
  Sebastián Báez
• 
  Thiago Seyboth Wild
• 
  Federico Coria
• 
  Juan Ignacio Londero