Novorenesance

architektonický styl z 2. poloviny 19. století From Wikipedia, the free encyclopedia

Novorenesance
Remove ads

Novorenesance (neorenesance) je historizující umělecký sloh 2. poloviny 19. století, který vychází z renesance. Ke konci 19. století se začínají na novorenesančních stavbách objevovat secesní prvky. Rovněž je časté, že novorenesanční budova má secesní interiéry.

ikona
Tento článek nepokrývá téma dostatečně z celosvětového hlediska.
Thumb
Novorenesanční radnice na Masarykově náměstí v Náchodě z roku 1904
Remove ads

Novorenesance ve světě

Renesanční formy se znovu objevují v Evropě i Severní Americe, oblíbená je italská, zvláště florentská architektura, ale také anglická, francouzská či saská renesance. Často také dochází k mísení forem, zejména s novoklasicismem a novogotikou. Novorenesance je ve Francii spojena s architekturou druhého císařství, největší stavbou je pak zámek Ferrières. V Anglii ji uplatňuje Charles Barry (autor novogotického Westminsterského paláce). Novorenesanční stavby se objevují i jinde, např. v Budapešti (bazilika svatého Štěpána) nebo Vídni (Uměleckohistorické muzeum).

Remove ads

Politický význam novorenesance ve Střední Evropě

Neorenesance měla mnoho podob a politických významů. Italská ranná renesance byla v Rakousku-Uhersku považována za univerzální styl vhodný pro kulturní a reprezentativní budovy a byla oblíbená mezi liberály. Mezi příklady staveb v tomto univerzálním stylu patří např. Národní divadlo v Praze, Zemské muzeum v Praze (dnes Národní muzeum), Německé divadlo v Praze (dnes Státní opera), Německý dům v Budějovicích (dnes KD Slavie) či mnohé budovy na vídeňské Ringstrasse. Naopak německá neorenesance, především ta severská či hanzovní, byla stylem českých Němců, kteří těmito budovami dávali najevo příslušnost k německé kultuře a odlišnost od té české či dokonce rakousko-uherské. V tomto stylu byl stavěno především v Pohraničí a německých jazykových ostrovech jakými byla Praha, Brno či Jihlava. Typickým příkladem v severoněmecké renesancíe s typickými ražnými cihlami na fasádě jsou lázně v Liberci (hlavním městě českých Němců) či radnice v Hodoníně.[1]

Remove ads

Česká Novorenesance

Česká novorenesance je spojena s národním uvědoměním, často se tak tento sloh uplatňoval při stavbě velkých veřejných staveb (divadla, muzea, národní domy, sokolovny, banky, nádraží, školy apod.). Tvůrci novorenesančních budov v českých zemích náležejí ke generaci Národního divadla, kteří spolupracovali s významnými sochaři a malíři (nejen) na výzdobě Národního divadla jako symbolu umělecké, kulturní, společenské a hospodářské emancipace Českého národa.

Architekti

Malíři a sochaři

Památky v novorenesančním slohu

Praha

Čechy a Morava

Stavby navržené Antonínem Wiehlem

Veřejné stavby navržené Antonínem Wiehlem

Thumb
Muzeum B.Smetany – původně Novoměstská lávka

Významné místo mezi architekty tvořícími ve stylu novorenesance má Antonín Wiehl, jako tvůrce stylu obnovené české renesance. Podle Wiehlových návrhů byly realizovány významné stavby a rekonstrukce historických budov v Praze i dalších městech v Čechách:

Činžovní domy navržené Antonínem Wiehlem a Janem Zeyerem jako první budovy obnovené české renesance

Thumb
Nájemní domy 317/15 a 1035/17 v ulici Karoliny Světlé

Od 70. let 19. století se Wiehl stal vůdčí osobností zejména mezi architekty novorenesančních nájemních domů v Praze.[12][13]V letech 1875–1896 bylo podle jeho návrhů v Praze postaveno 11 činžovních domů na Starém Městě, Novém Městě a na Vinohradech (z toho dva byly zbořeny). Na těchto stavbách Wiehl postupně propracovával své typické prvky obnovené české renesance: štíty, sgrafita, režné zdivo. Ve spolupráci s Alšem, Ženíškem a dalšími malíři Wiehl na fasádách domů představuje veřejnosti výzdobu s českou vlasteneckou tematikou v duchu českého národního obrození a hrdiny a děje z české mytologie.

Sgrafito v novorenesanci

Thumb
Sgrafita na domě Bohuslava Schnircha – Mikovcova 5

Významným prvkem výzdoby novorenesančních budov jsou sgrafita. Jako první sgrafita v Praze navrhl Vojtěch Ignác Ullmann v roce 1867 na budově Vyšší dívčí školy v Praze ve Vodičkově ulici.[27]O rozšíření sgrafit v pražské novorenesanční architektuře se významně zasloužil architekt Josef Schulz, podle jehož návrhu se rekonstruovalSchwarzenberský palác v roce 1870. V rámci přípravy této rekonstrukce prakticky ověřoval metody tvorby sgrafitové výzdoby fasád v 15. a 16. století v českých klimatických podmínkách podle dochovaných receptur. Schulzovou zásluhou se zájem o sgrafita rozšířil a řada českých architektů je začala uplatňovat ve výzdobě novorenesančních činžovních domů a hledala inspiraci ve výzdobě renesančních domů.[28] O uplatnění sgrafit například referoval Jan Koula v článku „Domy pp. architektů V. Skučka a J. Zeyera“[29] a své zkušenosti se sgrafity publikoval i malíř Láďa Novák,[30] který často na fasádách domů tvořil výzdobu podle Alšových kartonů.[31][32] O uplatnění sgrafit na fasádách nájemních domů a veřejných budov se významně zasloužil architekt Antonín Wiehl. Mezníkem Wiehlovy tvorby je dům čp. 1035/I. v Poštovské ulici, který Wiehl navrhl ve spolupráci s Janem Zeyerem a s dalšími umělci. Sgrafita navrhl František Ženíšek. Sgrafitová fasáda domu je ukončená lunetovou římsou, což bylo v té době ojedinělé řešení. Wiehl lunetovou římsu zapracoval do projektu až v průběhu stavby a inspiroval se Schwarzenberským palácem v Praze po Schulzově rekonstrukcí (podobně se tímto palácem inspiroval u atiky a lunet se grafity Fary u sv. Petra v Praze.[33]

Dobové reakce na Wiehlův architektonický styl a využití sgrafit na fasádách domů

Thumb
Dům Karoliny Světlé 17 (Michal Kmínek)

Wiehlovo do té doby neobvyklé pojetí výzdoby domů vzbudilo pozornost a příznivý ohlas. O tom svědčí svědčí názor historičky a etnografky Renáty Tyršové publikovaný po dokončení domu čp. 1035/17 v ulici Karolíny Světlé: „Stavby Antonínem Wiehlem vytvořené mají vždy zcela zvláštní a osobitý půvab svůj. Půvab ten nezáleží jen ve vynikajících vlastnostech architektonických, ale též ve výzdobě figurální, kterouž s vybraným vkusem a taktem pro ně si volívá. Je to vždy kus místní biografie, jenž v takové dekoraci sgraffitové, malířské neb sochařské se zračí. Také vlys sgraffitový, kterýž před několika roky prof. Ženíšek pro dům v Poštovské ulici komponoval, líčí nám výjevy z pražského života, zachycené s oním humorem neodolatelným, jehož přední podmínkou jest vnitřní pravda, druhou pak jistá míra idealisace, bez níž všední scény podobného druhu banálními by ostaly. Toto idealisování spočívá zde především v převedení na postavy dětské, čímž zároveň požadavkům dekorativním i zevním poměrům nízkého vlysovitého pruhu je vyhověno. Uprostřed vlysu svého uvádí nás umělec na stavbu domu. Zde vidíme architekta s dvěma přáteli, zedníka za zády polírovými dýmku si cpoucího, řadu soudruhů v horlivé práci i roztomilou dělnici o lopatu opřenou. Po obou stranách lešení řadí se scény z pražské přítomnosti, jež snad za půl věku bude již minulostí pozapomenutou a za století kouskem kulturní historie. Hned na okraji zvěčnil Ženíšek marciální držení našich junáckých ostrostřelců. U brány, charakterisované výběrčím, kverlá mlékařka horlivě podezřelý obsah svých bandasek. Ovocnářka v babce pod slunečníkem usazená je skvostným exemplářem pražské hokyně, neméně pak obě klepny v malebných nedbalkách své živé sny po ránu si vyprávějící. Invalidu – flašinetáři je pendantem jiná charakteristická figura – uzenkář, závěrek tvoří sad na ostrově s mrzutým pensistou na lavičce a s dvojicí děvčátek z hudební školy se vracejících, jimž mladý pán rozkošně se dvoří, a konečně lodice „Blesku“, situaci domu poblíž řeky nám připomínající…“[34] Wiehlův kolega architekt Jan Koula jeho úsilí definoval v roce 1883 ve Zprávách Spolku architektů jako „výklad o vývoji a stylu A. Wiehla“ „...Wiehl bojuje o nové vyjádření architektonické na základě vzorů, pro Prahu a Čechy XVI. a XVII. století typických a ukázal k nim poprvé, když postavil svůj „sgrafitový domek“ v Poštovské ulici. Od té doby pilně sbíral památky naší renesance, studoval je a kde mu bylo možno, hleděl jich užíti na svých stavbách. Wiehlovým přičiněním mluví se o „české renesanci“; cítíme oprávněnost tohoto názvu, ale nikdo dosud nestanovil přesně, v čem ráz těch staveb záleží...“[35][36][37]

Remove ads

Galerie české neorenesance

Architekti

Malíři a sochaři

Veřejné stavby

Kostely, fary, pomníky, hrobky

Nájemní domy a vily

  • Thumb
    Schnirchův dům, Vinohrady, Mikovcova 5
  • Thumb
    Městský dům U Bechyňů, Praha 1-Staré Město, Skořepka čp. 527
  • Thumb
    Nájemní dům Na poříčí 1682/18
  • Thumb
    Činžovní dům (Staré Město), Praha 1, Karoliny Světlé čp. 1037/17, Staré Město
  • Thumb
    Nájemní dům Zborovská – Vodní, čp. 542
  • Thumb
    Měšťanský dům čp. 560 na Wilsonově ulici ve Slaném
  • Thumb
    Praha-Staré Město, Divadelní 14
  • Thumb
    Duslova vila v Berouně
  • Thumb
    Nájemní dům U Dvou draků na Novém Městě

Detaily fasád staveb

  • Thumb
    Alšova výzdoba fasády Wiehlova domu (nároží z Vodičkovy ulice)
  • Thumb
    Detail fasády Smetanova muzea (Øyvind Holmstad)
  • Thumb
    Přízemí Smetanova muzea z Novotného lávky (High Contrast)
  • Thumb
    Pohled na přízemí Smetanova muzea z Karlova mostu – povodně 2013 (Juandev)
  • Thumb
    Sgrafita na Wiehlově domě ve Slaném z Divadelní ulice
  • Thumb
    Novoměstská radnice – detail štítu (Ondřej Kořínek)
  • Thumb
    Detail štítu a režného zdiva Smetanova muzea (High Contrast)
  • Thumb
    Novoměstská radnice – detail štítu z podhledu (Ergane)
  • Thumb
    Schnirchův dům, Vinohrady, Mikovcova 5. Detail sgrafita (ŠJů)
  • Thumb
    Znak Malé Strany na budově Městské spořitelny (Hynek Moravec)
  • Thumb
    Žižkova mohyla – detail podstavce s nápisy (cheva)
  • Thumb
    Dům U Bechyňů – detail fasády (Enfo)
  • Thumb
    Fara (Nové Město) Biskupská 13 – detail fasády (Ondřej Kořínek)
  • Thumb
    Duslova vila (Beroun) – detail průčelí (Ondřej Kořínek)
  • Thumb
    Hrobka Daubků detail režného zdiva a hlavice sloupu
  • Thumb
    Zvonice u sv. Ludmily Mělník (VitVit)
  • Thumb
    Detail Slavína (Enfo)
  • Thumb
    Slavín – detail desek se jmény pohřbených (Richenza)
  • Thumb
    Detail klenby arkád Vyšehradského hřbitova (Enfo)
Remove ads

Odkazy

Loading content...
Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads