Piramesse

Piramesse (egyptsky pr-rꜥ-ms-sw) bylo staroegyptské město. Pravděpodobně vzniklo v období 19. dynastie. Faraon Ramesse II., jenž zde vyrostl, ho přebudoval ve své velkolepé hlavní město Piramesse (Dům Ramesse). Za 21. dynastie bylo královské sídlo přeneseno do asi 30 km vzdáleného Džanetu (Tanis) a při jeho výstavbě byly jako stavební materiál používány kamenné bloky ze staveb v Piramesse. Město, jehož centrum se nacházelo v okolí dnešního města Qantiru, bylo prakticky srovnáno se zemí. Důvod tohoto přesunu nebyl zatím spolehlivě vysvětlen. Pravděpodobně to bylo způsobeno zanášením ramene Nilu. V následujícím období město i jeho název postupně upadly v zapomnění.^[1]

Piramesse
Pozůstatky sochy Ramesse II. nalezené v Qantiru
Poloha
Souřadnice	30°47′58″ s. š., 31°50′3″ v. d.
Stát	Egypt Egypt
Piramesse
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	18 km²
Správa
Vznik	1278 př. n. l.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Piramesse v hieroglyfickém zápisu

Archeologický průzkum

Původně se předpokládalo, že se město nacházelo v Džanetu, jelikož zde byly nalezeny mnohé pozůstatky se jménem Ramesse II. Francouzský egyptolog Pierre Montet předpokládal, že pod ním mohlo ležet i hlavní město Hyksósů v Dolním Egyptě Avaris.^[2]

V roce 1928 Mahmúd Hamza Alí, jeden z prvních egyptských archeologů, provedl průzkum v blízkosti vesnice Qantir, kde místní obyvatelé již dříve odkrývali různé drobné památky. Na základě svých nálezů z období 19. dynastie dospěl k závěru, že starověké město Piramesse se nacházelo právě v oblasti Qantiru.

Mnoho vědců zpočátku Hamzovu hypotézu odmítlo, ale další výzkum probíhající ve 2. polovině 20. století potvrdil, že byla správná. Vykopávky vedené rakouským egyptologem Manfredem Bietakem (* 1940) a geomagnetický průzkum organizovaný na mezinárodní úrovni přinesly důkazy, že na tomto místě existovalo hlavní město Piramesse.^[3][4]

Georadarem byl odhalen půdorys starověkého města. Dle odhadů měřilo 6x3 km a skládalo se z velkého chrámu, vilové čtvrti na západě, dělnické čtvrti na východě a královského paláce. Ramessův palác se pravděpodobně nachází přímo pod moderním Qantirem a stejně jako celé centrum města je nepřístupný.

Historie

Krátce po smrti svého otce Sethiho I. prohlásil Ramesse II. za jádro svého nového hlavního města letní palác, který jeho otec postavil ve východní nilské deltě asi kilometr západně od staršího hyksóského města Avaris. Piramesse bylo sídlo reprezentující moc faraona. Přesun hlavního města lze považovat za rozhodující moment v procesu upevňování moci na začátku vlády Ramesse II. Založením nového města chtěl faraon podpořit vytvoření nového, samostatného prostředí pro loajální skupinu lidí, úředníky, kteří by vykonávali jeho politické myšlenky a rozhodnutí. Piramesse bylo sídlem severního vezíra a nacházely se zde další důležité úřady. Důležitý byl i vojenský aspekt. Volba strategicky důležité lokality, nejen jako vojenské pevnosti, ale i jako obytného města, zdůrazňovala úzké spojení mezi armádou a králem. Město stálo na strategickém místě otevírajícím cestu do Asie, v deltě Nilu na spojnici východního a západního ramene. Poloha umožňovala rychlou reakci na politický vývoj na Blízkém východě. Ramesse II. přiblížil Egypt okolnímu světu. Piramesse byl jedním z hlavních vstupních přístavů pro zahraniční zboží, obchodní centrum, kam přijíždělo mnoho cizinců, kteří šířili poselství o moci faraona a nádheře Egypta. Město Avaris částečně splynulo s novým hlavním městem a jeho přístav byl nadále využíván, jinak však chátral a sloužil jako nekropole Piramesse.

Podle starozákonní tradice (Exodus, kapitola 1–15) byli při stavbě Piramesse k otrocké práci využíváni Izraelité, což vedlo k jejich odchodu z Egypta.

Egyptské texty, jako například Papyrus Anastasiho II. a IV., popisují obrovský rozsah města a jeho působivou architekturu. Piramesse zůstalo hlavním městem a královským sídlem po dobu asi 100 let a v dobách svého největšího rozkvětu bylo jedním z největších sídel ve východním Středomoří a západní Asii. Mělo mít 300 000 obyvatel. Hlavní stavbou byl Amonův chrám s obrovským pylonem, před nímž byly umístěny dvě sedící a dvě stojící kolosální sochy Ramesse II. (výška 21 m). Město mělo svůj přístav na pelusijském rameni Nilu, sklady, sýpky, řemeslnické dílny, kasárna, zbrojnice, obchodní a obytnou čtvrť. Fasády budov byly pokryté taškami s modrou polevou, jejichž odraz pod slunečními paprsky dal vzniknout legendě o tyrkysovém městě. Na západní straně stál Amonův chrám, na jihu Sutechův, na severu chrám bohyně Vadžet a na východě chrám bohyně Ištar.^[5]

Asi 150 let po smrti Ramesse II. se začalo rameno Nilu zanášet, až zcela zaniklo a vzniklo nové západnější rameno. Panovníci 21. dynastie se tak přesunuli do Džanetu, přičemž tam přemístili rovněž všechny budovy a sochy z původního Piramesse.