Pierre Montet
From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Jean Pierre Marie Montet (27. června 1885 Villefranche-sur-Saône – 18. června 1966 Paříž) byl francouzský archeolog a egyptolog. Je známý především objevem královské nekropole v Džanetu s neporušenými hrobkami několika králů 21. a 22. dynastie.
.jpg)
Remove ads
Život
Byl synem kotláře, který se podílel na výstavbě Suezského průplavu a to vyvolalo jeho zájem o historii Egypta. Maturoval na gymnáziu v rodném městě a začal studovat literaturu na univerzitě v Lyonu. Od roku 1905 se věnoval egyptologii pod vedením profesora Victora Loreta, který byl koncem 20. století generálním ředitelem egyptských památkových komplexů a objevil několik hrobek v Údolí králů.[1] V roce 1910 Pierre Montet nastoupil do Francouzského institutu orientální archeologie v Káhiře, kde získal materiál pro disertační práci, kterou publikoval pod názvem Scény ze soukromého života v egyptských hrobkách Staré říše.
V roce 1913 začal s vykopávkami v lokalitě Abú Rawáše, kde objevil nekropoli s hrobkami 1. a 4. dynastie. Pokračoval na dalších místech Horního Egypta. Počátkem roku 1915 byl povolán do armády, zúčastnil se bojů během 1. světové války a byl vyznamenán Válečným křížem a vojenskou medailí za statečnost. V roce 1919 byl jmenován profesorem na fakultě literatury Univerzity ve Štrasburku. Byl pověřen vedením vykopávek v Byblu, kde v letech 1921–1924 objevil objevil v královské nekropoli Ahiramův sarkofág zdobený nápisem, který je nejstarším příkladem fénické abecedy. V pokladech této královské nekropole nalezl také egyptské vázy s vyrytými jmény králů Staré říše, předměty zaslané egyptskými faraony a mnoho dalších artefaktů, které svědčí o starověkých a úzkých vztazích mezi Egyptem a Blízkým východem. Své nálezy publikoval v roce 1928 v knize Byblos a Egypt, čtyři vykopávky v Gebajlu.
Zabýval se osudem Hebrejců ve starém Egyptě během ramessovského období. Proto opustil Byblos a rozhodl se prozkoumat nilskou deltu, konkrétně lokalitu Džanet s cílem najít bývalé hlavní město Piramesse. Pracoval s hypotézou, že Piramesse mohlo být biblickým městem Zoan, kde podle starozákonní tradice (Exodus, kapitola 1–15) byli k otrocké práci využíváni Izraelité, což vedlo k jejich odchodu z Egypta. Se svou rodinou se usadil v Sán el-Hagaru, těžko dostupné vesnici bez vody a elektřiny a ve spolupráci se svou manželkou Theodorou Castelli zkoumal toto místo vždy tři měsíce v roce. V roce 1939, po deseti letech hledání, objevil královskou nekropoli s několika nedotknutými hroby králů 21. a 22. dynastie. Poklady z hrobek Pasbachaenniuta I., Osorkona II. a Šešonka III. patří k nejvýznamnějším nálezům vykopávek v Egyptě vůbec.[2] Jsou srovnatelné s objevem Tutanchamonovy hrobky, ve stínu politických událostí v předvečer 2. světové války však nevzbudily takovou pozornost světové veřejnosti. Mumie faraonů byly uloženy ve stříbrných rakvích, jejich hlavy pokrývaly zlaté masky spojené s širokými náhrdelníky. Součástí pohřební výbavy byly zlaté šperky, sandály, vázy, amulety, kanopy, vešebty a další předměty. Po přerušení způsobeném druhou světovou válkou Montet ve vykopávkách pokračoval a v roce 1946 odhalil neporušenou hrobku generála Vendžebauendžeta.[3] Na lokalitu, které věnoval třísvazkové dílo La Nécropole royale de Tanis (Královské pohřebiště v Tanisu, 1947–1960), se vracel až do konce svého života. Mezi jeho další spisy patří Každodenní život za dnů Ramesse Velikého (1958) a Věčný Egypt (1964).
V roce 1948 se stal profesorem na Collège de France v Paříži, kde působil až do svého odchodu do penze v roce 1956. Byl členem Académie des inscriptions et belles-lettres, v letech 1963–1966 jejím prezidentem. Současně vedl Institut de France. V roce mu 1963 byl udělen Řád čestné legie v hodnosti komandéra.
Pierre Montet zemřel 18. června 1966 ve svém bytě v Paříži, je pochován ve svém rodišti Villefranche-sur-Saône.
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads