Seznam polských panovníků
seznam na projektech Wikimedia From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Tento seznam polských panovníků zahrnuje hlavy polského státu od prvního historicky doloženého polského knížete z rodu Piastovců do roku 1917, kdy bylo Polsko součástí Ruského impéria.


Piastovci – polští vévodové a králové (do 1138)
Seznam polských knížat (žlutě) a králů (zeleně); pod krále jsou zařazeni i ti panovníci, kteří měli tento titul pouze pro část své vlády. Prvním vládcem Polska, který byl potvrzen moderními prameny, byl Měšek I. Z polských vládců dynastie Piastovců, vládnoucích mezi lety 960 a 1138, byli korunováni tři: v roce 1025 Boleslav I. Statečný, ve stejném roce Měšek II. Lambert a v roce 1076 Boleslav II. Smělý.
Podle zprávy pražského kronikáře Kosmy v roce 1085 císař Jindřich IV. udělil Vratislavovi II., tehdejšímu českému vládci, titul polského krále.
Remove ads
Období regionálního rozpadu (rozbicie dzielnicowe)
Nástupnický akt Boleslava III. Křivoústého zahájil v Polsku období regionálního rozpadu. Nejdůležitější z knížat měl být vládce seniorského okresu (uvnitř jeho hranic bylo hlavní město státu - Krakov), který byl také - podle principu seniority – nejstarší z rodu. Tato zásada byla zpochybněna již v roce 1146 vyloučením vyhnanství Vladislava II. A rozpadla se v důsledku rozhodnutí lečického kongresu v roce 1180, ačkoli ve 13. století se někteří uchazeči krakovského okresu dovolávali práva z důvodu nejstarší v rodině. Princip svrchovanosti Krakova nad celým státem (princip knížectví) platil až do smrti knížete Leška Bílého v Gąsawě v roce 1227. Od tohoto okamžiku postupně postupovala fragmentace polských zemí, což souviselo s posilováním separatismu okresních knížectví.
Piastovci – vynikající knížata
Piastovci – krakovští vévodové
Piastovci – král Polska (de facto Velkopolska a Gdaňského Pomořanska)
Přemysl II., navzdory ztrátě moci v Malopolsku, stále vládl Velkopolsku a Gdaňskému Pomořansku (Pomoří). V roce 1295 byl korunován za polského krále.
Přemyslovci – krakovští vévodové
V roce 1291 se krakovské vévodství dostalo do rukou českého krále Václava II. V roce 1292 se ujal vévodství Sandoměř a v roce 1299 také Velkopolska a Gdaňského Pomořanska. V roce 1300 byl korunován polským králem arcibiskupem z Hnězdna Jakubem Svinkou.
Václav II. zemřel 21. června 1305 a jeho syn Václav III. převzal vládu. 4. srpna 1306 byl však zavražděn při přípravě na cestu do Polska. V září téhož roku byl Krakov v rukou Vladislava I. Lokýtka. Poté, co na český trůn nastoupil v roce 1310 Jan Lucemburský, jako dědic Přemyslovců užíval také titul polského krále. V roce 1335 (Visegrádská smlouva) se titulu vzdal výměnou za 20 tisíc kop českých grošů, zatímco Kazimír III. Veliký se vzdal nároků na Slezsko.
Remove ads
Piastovci – polští králové
V roce 1306 se Vladislav I. Lokýtek z linie kujavských Piastovců stal krakovským knížetem, který se již zmocnil Sandoměřského vévodství. V roce 1314 obsadil Velkopolsko. 20. ledna 1320 byl korunován za polského krále.
Remove ads
Kníže varšavský
Wettinové
V letech 1807 až 1815 krátce existovalo tzv. Varšavské vévodství jako Napoleonův satelitní stát, jehož vévodou byl Friedrich August Saský, vnuk předposledního polského krále.
Polští králové do roku 1795
![]() |
![]() |
![]() |
V letech 1916–1918 existovala tzv. regentská vláda Polského regentského království (bez krále, s tříčlennou regentskou radou), což byl satelitní stát ústředních mocností.
Rodokmen
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Seznam polských panovníků na Wikimedia Commons
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads