Stalinův pomník

monument v Praze existující v letech 1955–1962 From Wikipedia, the free encyclopedia

Stalinův pomníkmap
Remove ads

Stalinův pomník bylo v letech 1955–1962 žulové sousoší v Praze na Letné. Bylo postaveno na počest sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina v období poválečného kultu osobnosti a na paměť osvobození Československa Rudou armádou a československo-sovětského přátelství. Bylo největším skupinovým sousoším v Evropě. Bylo odstraněno v důsledku sovětské destalinizace. Mohutná podsklepená terasa pomníku stojí na místě dosud, roku 1991 byl na ni umístěn metronom sochaře Vratislava Karla Nováka.

Stručná fakta Základní údaje, Autor ...
Remove ads

Historie

Starší plány pro Letnou

Na Letné v místě pomníku podle urbanistického projektu Jana Zeyera z roku 1893 měla vést silniční serpentina, která by navazovala na Pařížskou třídu a Čechův most. Ty byly vybudovány v následujících letech v rámci asanace Josefova. Místo serpentiny pak vznikaly návrhy na velkolepý průkop Letné nebo tunel. Podle plánů tunelu z roku 1912 měl na vrcholu Letné v ose mostu vzniknout monumentální pomník zakladatelů Sokola Jindřicha Fügnera a Miroslava Tyrše.[1]

Žádný z plánů nebyl realizován a po druhé světové válce byly tyto návrhy nahrazeny Letenským tunelem otevřeným roku 1953, který vedl silniční radiálu dále od centra, v ose Revoluční a nově postaveného Švermova, dnes Štefánikova mostu. Tím se otevírala otázka, co s velkorysou urbanistickou osou, která již půl století končila zelenou strání. Sochař Otakar Švec a architekt Jiří Štursa v době před II. světovou válkou pracovali na projektu pomníku prezidenta T. G. Masaryka, který měl být postaven na tomto místě.[zdroj?]

Na východní straně Letenské pláně tehdy stál zánovní stadion SK Slavia Praha, dokončený v dubnu 1948. Novým plánům na přestavbu pláně však překážel, přestože ho od zamýšleného pomníku dělila vzdálenost cca 300 m. Na přelomu let 1950/51 byl proto demolován. Vyčíslená škoda sportovnímu klubu Slavie představovala 16,5 milionu korun – jako náhradu klub obdržel pouze 600 000 korun a příslib nového stadionu ve Vršovicích na místě bývalého zábavního parku v Edenu, který měl být dokončen ještě roku 1951, realizace se však protáhla až do roku 1953.[2][3]

Návrh pomníku

Brzy po komunistickém převratu rozhodlo vedení KSČ, že dobře viditelné místo nad letenským vyústěním Čechova mostu je vhodné pro umístění sochy, velebící tehdejšího sovětského vůdce J. V. Stalina. Na jaře 1949 byla vypsána soutěž na takový pomník, které se povinně muselo zúčastnit 55 vybraných sochařů a umělců z celého Československa. V zadání soutěže bylo uvedeno, že socha včetně soklu musí mít výšku nejméně 30 metrů nad niveletou Letenské pláně.[4]

Většina došlých návrhů zobrazovala Stalina jako sedící nebo stojící postavu, nicméně ke všeobecnému překvapení se hodnotící komise Národního výboru hlavního města Prahy v čele s Ing. Vladimírem Maděrou rozhodla pro naprosto ojedinělou podobu pomníku, kterou předložil sochař Otakar Švec: ten pojal pomník jako sevřený dvojstup za sebou stojících postav v čele se Stalinem, přičemž po jeho levé ruce byli zástupci sovětského lidu (dělník, vědec, kolchoznice a rudoarmějec) a po jeho pravé ruce pak zástupci lidu československého (dělník, rolnice, novátor a vojín); sochy ozbrojenců symbolicky uzavíraly skupinu jako její ochránci. Dvě z postav měly konkrétní podoby, a to Julia Fučíka a Ivana Vladimiroviče Mičurina.[5] Okolí pomníku včetně podstavce, schodišť a ohnivých mís navrhli architekt Jiří Štursa a jeho manželka Vlasta Štursová.

V roce 1952, kdy již bylo o hrubé podobě pomníku rozhodnuto, Švec zhotovil třímetrový model.[6] Musel přitom čelit častým kontrolám Státní bezpečnosti, protože na něj chodila udání, že se v ateliéru věnuje jiným činnostem a na pomníku nepracuje.[4]

Sochař Švec původně jako hlavní sochařský materiál určil travertin z lomu u města Spišské Vlachy na východním Slovensku, přičemž odhadl jeho množství na cca 1000 krychlových metrů. Odborná komise tento návrh zamítla a rozhodla, že základní konstrukce pomníku bude železobetonová a kámen bude použit pouze na obklad tvarující jednotlivé postavy, namísto travertinu pak bude použita trvanlivější liberecká žula. Následně se však musely vykonat důkladné geologické průzkumy letenské hrany a navrhnout statické řešení, které by zajistilo stabilitu mnohatisícitunové stavby proti případnému utržení svahu a zřícení k Vltavě.[4]

Výstavba pomníku

Stavba pomníku byla zahájena ve středu 21. prosince 1949 večer, kdy při lidové veselici prezident republiky Klement Gottwald zlatým kladívkem poklepal na symbolický základní kámen pomníku.[4] Základních kamenů bylo nakonec zabudováno třiadvacet a pocházely z nejrůznějších míst republiky (například část ze základů Staroměstské radnice, čedič z Řípu, onyx z Inovce, kámen z Ležáků, česká žula ze Skutče a také část nejstarší slovanské baziliky z Velehradu). Akt pod heslem „Svému osvoboditeli – československý lid“ napodoboval ikonické ukládání základních kamenů Národního divadla v květnu 1868.[4]

Skutečná výstavba však začala až v únoru 1952, a to výkopovými pracemi do hloubky až 6 metrů pod úrovní povrchu. Základové kameny byly přitom umístěny v základech 7 metrů pod horní hranou podstavce. Výstavbu nepřerušily ani nezdržely politické a společenské události následujících měsíců – ani poprava bývalého prvního tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského (3. prosince 1952), ani úmrtí samotného Josifa Stalina (5. března 1953), ani následné úmrtí prezidenta Klementa Gottwalda (14. března 1953), ani měnová reforma (1. června 1953), ani sebevražda sochaře Otakara Švece (asi 3. března 1955).[4]

Sousoší bylo částečně vytvářeno v bývalém ateliéru Bohumila Kafky ve Střešovicích. K samotné realizaci sochy a její stavbě byli povoláni studenti Akademie výtvarných umění v Praze a množství pražských i mimopražských kameníků. Pomník nakonec stál na rozsáhlé železobetonové konstrukci o výšce 15 metrů, kterou obepínalo 235 žlutobílých sochaných žulových kvádrů.[7] Vlastní sousoší nakonec mělo 15,5 m na výšku, 12 m na šířku a 22 m na délku. Náklady na stavbu tohoto monumentu byly 140 miliónů Kčs (v hodnotě po měnové reformě v roce 1953, ekvivalent cca 3,5 miliardy Kč v cenách roku 2025[8]), spotřebováno bylo 17 tisíc tun materiálu.

Hotový pomník byl odhalen po setmění 1. května 1955, přičemž úvodní slovo pronesl člen politbyra ÚV KSČ a ministr vnitra Rudolf Barák, hlavní projev měl člen politbyra a vrchní ideolog ÚV KSČ, bývalý ministr informací a náměstek předsedy vlády Václav Kopecký, na nějž navázal projevem velvyslanec Sovětského svazu v Československu Nikolaj Pavlovič Firjubin.[9]

Likvidace pomníku

Již v době výstavby se pro pomník ujala lidová hanlivá označení, z nichž patrně nejznámějšími bylo pojmenování Fronta na maso,[10] Jan Werich jej nazval tlačenicí. Samotná čtvrť Letná byla pak přezdívána Záprdelí.[11]

Poměrně brzy po odhalení pomníku, již v únoru 1956, Stalinův nástupce Nikita Sergejevič Chruščov v tajném projevu na XX. sjezdu KSSS odsoudil Stalinův kult osobnosti. Zmatení českoslovenští komunisté se proto později rozhodli pomník zlikvidovat. Konečné rozhodnutí znělo monument zlikvidovat částečným odstřelem. Okolo pomníku byla na podzim 1962 vystavěna dřevěná konstrukce kvůli zakrytí výhledu pro veřejnost a kvůli omezení rozstřelu materiálu. Sochám jednotlivých postav byly nejprve pomocí sbíječek odstraněny a rozbity hlavy, postavy byly poté obaleny pletivem a 19. října 1962 byl proveden první odstřel, který odstranil většinu kamenné sochařiny.[12] O několik dní později druhý odstřel zlikvidoval další vrstvu pomníku a posledním odstřelem 6. listopadu 1962 byla zlikvidována i nosná železobetonová konstrukce. Celá akce byla přísně střežena, bylo zakázáno oblast fotografovat, detonace však byly slyšet po celé Praze. Destrukční práce si vyžádaly 4,5 milionu korun, dlažební kostky a nepoužitelný materiál byl odvezen do slepého ramene Vltavy u Rohanského ostrova (některé kousky však dodnes zdobí sbírky kuriozit mnoha Pražanů).

Pomník tak svou funkci plnil pouhých sedm a půl roku.

Po zničení pomníku

  • Na konci 70. let 20. st. proběhla soutěž na výstavbu Pomníku osvobození Československa Sovětskou armádou. 2. kolo bylo vyhodnoceno v roce 1978 a na podzim proběhla na Staroměstské radnici výstava postoupivších návrhů do 3. kola.
  • Ústřední výbor KSČ přišel s myšlenkami na zbudování nové dominanty Prahy roku 1988, k jeho realizaci však již nedošlo.
  • Po roce 1989 zde krátce působil rockový klub a také odtud vysílala první soukromá rozhlasová stanice (později nazvaná Radio 1).
  • Na podstavci stojí od roku 1991 pohyblivý metronom sochaře Vratislava Karla Nováka.
  • V roce 1996, v době návštěvy Michaela Jacksona v Praze, byla na místě bývalého Stalinova pomníku umístěna před metronomem zpěvákova socha.[13]
  • V roce 1998 nechala ODS na místě pomníku vyvěsit obrovský billboard s podobiznou Václava Klause (a Miloše Zemana v pozadí) a nápisem Myslíme jinak, čímž zahájila svou předvolební kampaň.[14][15]
  • V červnu 2000 byla vypsána veřejná soutěž na využití částí pomníku.[16] Vítězným projektem se stala stavba oceanária. Metronom podle plánů měl zůstat na svém místě. K realizaci nedošlo.[17]
  • O půlnoci 1. ledna 2009 zde byla instalována obří modrá plachta s logem EU, vcelku však nevydržela ani do druhého dne.[18]
  • 1. května 2014 uspořádala obecně prospěšná společnost Opona pro veřejnost jednodenní akci při příležitosti desátého výročí vstupu do EU a pětadvacátého výročí od pádu totality – šlo o komentované prohlídky rozsáhlých podzemních prostor pod bývalým Stalinovým pomníkem v Praze na Letné. V prostorách pod metronomem byly (po dvaceti letech) k vidění fragmenty někdejší monumentální komunistické stavby. Veřejnost byla informována i o historických podrobnostech okolo vzniku, stavby a likvidace pomníku. [19]
  • V roce 2016 vedení města v čele s primátorkou Adrianou Krnáčovou navrhlo v prostorách podstavce bývalého pomníku zřídit centrum současného umění.[20] Součástí jeho příprav se stalo podepsání společného memoranda s Národní galerií Praha [21] Město však o dva roky později od memoranda odstoupilo a deklarovalo záměr prostory po opravě využívat pouze pro dočasné kulturní akce.[22]
  • 25. února 2019 umělecká skupina Ztohoven na památku 50. výročí sebeupálení Jana Zajíce zažehla oheň ve dvou bronzových mísách po stranách pomníku. Plameny měly zároveň připomenout Vítězný únor a příchod nového vůdce. Únorový puč předznamenal příchod nového druhu vlády, kterou v té době všichni s velkým napětím očekávali, nový model vládnutí byl však přetaven do kultu diktátora, kterým byl tehdy Stalin. Podle skupiny se podobná situace mohla zopakovat a kult osobnosti se vrátit. V narážce na příjmení Jana Zajíce Petr Žílka rovněž zmínil, že na tento rok připadlo padesáté výročí uvedení sovětského seriálu pro děti „Jen počkej, zajíci!“. Před zapálením ohně skupina musela z mís odstranit mnoho pytlů odpadků, které se tam za mnoho desetiletí bez údržby nahromadily.[23]
  • 18. září 2019 rozhodl stavební úřad městské části Praha 7 na základě posudku, který si nechal zpracovat magistrátní odbor majetku či pražský radní pro majetek Jan Chabr, že město musí okamžitě uzavřít podzemní část pomníku a do pěti dnů pak musí konstrukci podepřít, jinak zůstane uzavřeno i horní prostranství. Do konce roku město muselo nechat provést podrobnější analýzu včetně zátěžové zkoušky, na základě které mělo rozhodnout o dalším postupu. Posudek, na základě kterého bylo rozhodnutí vydáno, neobsahoval žádné výpočty, v době vydání rozhodnutí pracovníci Kloknerova ústavu teprve vytvářeli rozšířený posudek.[24] V reakci na rozhodnutí stavebního úřadu Praha obratem podzemní část pomníku zavřela a zakázala vstup i do přilehlého okolí včetně horního prostranství kolem metronomu. Průchod po chodníku ve svahu bezprostředně pod památníkem zůstal otevřený. Městská policie dostala pokyn věnovat dodržování zákazu zvýšenou pozornost a porušení zákazu pokutovat.[25]

Podstavec a jeho podzemní prostory jsou poškozené, betonové konstrukce se drolí, stropy prosakuje voda, ocelové výztuže korodují.[26][27] Náklady na opravu odborníci odhadují nejméně na 50 milionů korun[28], dle jiných zdrojů jde o částku mnohem vyšší[29]. V podzemních prostorách pod pomníkem také proběhl průzkum jeskyňářů.[30] Ti neobjevili žádné další tajné prostory[30] (ač se o nich v minulosti často spekulovalo[31]).

Remove ads

Galerie

  • Thumb
    Kameny ze základu Stalinova pomníku byly dovezeny ze všech krajů tehdejší ČSR
  • Thumb
    Pomník z levé strany: sovětský dělník, mičurinec, partyzánka a rudoarmějec
  • Thumb
    Pohled z Pařížské ulice k pomníku
  • Thumb
    Odstřelování pomníku. Dřevěné bednění mělo co nejvíce zakrýt odstřel před zraky zvědavců
  • Thumb
    Metronom na místě původního pomníku
  • Thumb
    Podzemní prostory, 2014

Stalinův pomník v umění

Literatura

Osudem pomníku a jeho tvůrce Otakara Švece se zabývá román Rudolfa Cainera (uváděn také jako Rudla Cainer) Žulový Stalin.[12] Stalinově pomníku a jeho tvůrci je věnována jedna z reportáží v knize Gottland z roku 2006 od polského spisovatele Mariusze Szczygieła.

Film

Stalinův pomník byl údajně zachycen pouze ve čtyřech československých hraných filmech (tři jsou z roku 1960 a jeden z roku 1957): Valčík pro milión (barevný film, režie Josef Mach), Holubice (režie František Vláčil), Páté oddělení (špionážní detektivka, režie Jindřich Polák) a Snadný život (režie Miloš Makovec).[32]

V roce 2016 byla na místě pomníku postavena jeho částečná replika pro potřeby filmu Monstrum, který natočila Česká televize podle scénáře a v režii Viktora Polesného (film je k dispozici ke zhlédnutí na webu ČT).[33] Inspirací pro film byla kniha Žulový Stalin.[34]

Pomníku je věnován 13minutový barevný dokument Pomník lásky a přátelství z roku odhalení pomníku (1955).[35]

Divadlo

Národní divadlo Praha uvedlo 31. 3. 2017 operu Jiřího Kadeřábka Žádný člověk v režii Kathariny Schmitt, inspirovanou okolnostmi výstavby a následného zničení pomníku Stalina. Derniéra inscenace proběhla 19. 3. 2019.[36]

Národní divadlo Brno uvedlo 7. 2. 2020 operu Monument, inspirovanou osudem Otakara Švece a vytváření sochy Stalina.[37]

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads
Remove ads