brousit

čeština

výslovnost

• IPA: [brɔʊsɪt]

dělení

• brou-sit

etymologie

Všeslovanské. - Polské brusić, ruské dialektové брусить - 'sbírat listí; blouznit aj.', srbochorvatské brúsiti. Praslovanské *brusiti, původně asi 'drhnout', nejspíš souvisí s litevským braũkti 'otírat' (indoevropský dvojtvar *brauḱ-/*brauk-). Příbuzné je i praslovanské *brъsati (ruské бросать, srovnej i litevské brùkti 'vrazit'). Jiné indoevropské souvislosti nejsou zřejmé. Srovnej brusle, brusinka. ^[1]

sloveso

• nedokonavé
• tranzitivní

varianty

• (zastarale) brousiti

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	brousím	brousíš	brousí	brousíme	brousíte	brousí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	brus	brusme	bruste

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	brousil	brousila	brousilo	brousili	brousily	brousila
trpné	broušen	broušena	broušeno	broušeni	broušeny	broušena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	brouse	brousíc	brousíce

význam

1. odstraňovat povrchovou vrstvu pomocí drsného předmětu
   • Před započetím práce vždy brousil dláta a nože.
2. nenápadně chodit poblíž předmětu zájmu
   • Liška večer co večer brousila za plotem vedle kurníku a hledala, kudy by se protáhla dovnitř.

překlady

1. odstraňovat povrch

   • angličtina: hone, grind, (ostřit:) whet
   • finština: hioa
   • francouzština: polir, poncer, (ostřit:) affûter
   • němčina: schleifen, (ostřit:) schärfen
   • polština: szlifować
2. —

související

• broušení
• brousicí
• brousící
• brus
• bruska
• brusný
• brousek
• broušený
• nabrousit
• obrousit
• přebrousit
• sbrousit
• ubrousit
• vybrousit
• zbrousit
• zabrousit

fráze a idiomy

• brousit si zuby na co