ropot

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈrɔ.pɔt]

dělení

• ro-pot

etymologie

Vychází z praslovanského *rъpъtati, *ropotati, které je onomatopoické. Od něj pak následovníci ve všech slovanských jazycích, např. české reptat, polské nářeční reptać (žvanit), ruské ропта́ть (reptat), slovinské ropotati (drkotat, klapat, rachotit), staroslovanské rъpъtati (mumlat).^[1][2]

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	ropot	ropoty
genitiv	ropotu	ropotů
dativ	ropotu	ropotům
akuzativ	ropot	ropoty
vokativ	ropote	ropoty
lokál	ropotu	ropotech
instrumentál	ropotem	ropoty

význam

1. (knižně) dunivý, řinčivý hluk
2. (knižně) temný zvuk hlasů, reptavé bručení (zpravidla na znamení odporu)
3. (knižně) chrčivý zvuk před smrtí

synonyma

1. (neutrálně) lomoz, rachot, hřmot, rámus, (zřídka) repot
2. (zřídka) ropotění, (řidčeji) repot, (neutrálně) reptání
3. (zřídka) ropotění, (neutrálně) chroptění, chropot,

související

• ropotění
• ropotat, ropotit
• ropotavý, ropotivý, ropotný
• ropotící
• repot