Kodex kanonického práva z roku 1917 (zkráceně 1917 CIC, z latinského názvu Codex Iuris Canonici), označovaný také jako Pio-Benediktinský kodex,[1] byl první oficiální komplexní kodifikacílatinského kanonického práva.
Práce na kodexu, které nařídil papež Pius X. v roce 1904 a které provedla Komise pro kodifikaci kanonického práva pod vedením kardinála Pietra Gasparriho, byly dokončeny a promulgovány za papeže Benedikta XV. 27. května 1917 a v platnost vstoupily 19. května 1918.[2]Kodex kanonického práva z roku 1917 je označován za „největší revoluci v kanonickém právu od dob Gratiana“[3] (50. léta 11. století).