Kodex kanonického práva z roku 1983 (zkráceně 1983 CIC z latinského názvu Codex Iuris Canonici), nazývaný také Johanno-Pavlovský kodex,[1] je „základním souborem církevních zákonů pro latinskou církev“.[2] Jedná se o druhou a současnou komplexní kodifikaci kanonického zákonodárství pro latinskou církev sui iuris katolické církve. Byl promulgován 25. ledna 1983 Janem Pavlem II.[2] a právní účinnosti nabyl první neděli adventní (27. listopadu) 1983.[3] Nahradil Kodex kanonického práva z roku 1917, který byl promulgován Benediktem XV. 27. května 1917.
Stručná fakta Kanonické právo katolické církve ...
|
Kanonické právo katolické církve |
- Ius vigens (současné právo)
|
- Kodex kanonického práva z roku 1983
(Omnium in mentem, Magnum principium) Kodex kánonů východních církví Další dokumenty a zdroje: Ad tuendam fidem, Ex corde Ecclesiae, Indulgentiarum Doctrina, Praedicate evangelium, Veritatis gaudium, Zvyk, Reformy manželského procesu papeže Františka, Církevní přikázání II. vatikánský koncil: Christus Dominus, Lumen gentium, Optatam totius, Orientalium ecclesiarum, Presbyterorum ordinis, Sacrosanctum concilium
|
|
- Jus antiquum (r. 33–1140): Starověké předpisy (Didaché, Constitutiones Apostolorum, Canones apostolorum); Sbírky starověkých kánonů (Dionysianae, quadripartita, Quesnelliana, Wigorniensis); Decretum Gelasianum, Symmachiánské padělky, Pseudoisidorské dekretálie (Konstantinova donace), Gregoriánská reforma (Boj o investituru, Dictatus papae, Libertas Ecclesiae, Plenitudo potestatis)
Jus novum (r. 1140–1563): Corpus Juris Canonici – Gratiánův dekret (Dekretista, capitulum Episcopi, Margaritae), Ius commune, Decretales Gregorii IX (Dekretalista), Regulae Iuris, Extravagantes, Liber Septimus Jus novissimum (r. 1563–1918): Tridentský koncil – Benedictus Deus, Tametsi, Apostolicae Sedis moderationi Jus codicis (1918 – současnost): Kodex kanonického práva 1917, Ecclesiae Sanctae, Kodex kanonického práva 1983 Další: Contractum trinius, Papežský soudce-delegát, Opční právo
|
|
Zavřít