Papež František vydal z vlastní autority dokument Magnum principium („Velký princip“) ze dne 3. září 2017. Ten upravil Kodex kanonického práva z roku 1983 tak, že přenesl odpovědnost a pravomoc za překlady liturgických textů do moderních jazyků na národní a regionální biskupské konference a omezil roli Dikasteria pro bohoslužbu a svátosti. Návrh byl zveřejněn 9. září 2017 a jeho účinnost nastala 1. října téhož roku.
Stručná fakta Kanonické právo katolické církve ...
|
Kanonické právo katolické církve |
- Ius vigens (současné právo)
|
- Kodex kanonického práva z roku 1983
(Omnium in mentem, Magnum principium) Kodex kánonů východních církví Další dokumenty a zdroje: Ad tuendam fidem, Ex corde Ecclesiae, Indulgentiarum Doctrina, Praedicate evangelium, Veritatis gaudium, Zvyk, Reformy manželského procesu papeže Františka, Církevní přikázání II. vatikánský koncil: Christus Dominus, Lumen gentium, Optatam totius, Orientalium ecclesiarum, Presbyterorum ordinis, Sacrosanctum concilium
|
|
- Jus antiquum (r. 33–1140): Starověké předpisy (Didaché, Constitutiones Apostolorum, Canones apostolorum); Sbírky starověkých kánonů (Dionysianae, quadripartita, Quesnelliana, Wigorniensis); Decretum Gelasianum, Symmachiánské padělky, Pseudoisidorské dekretálie (Konstantinova donace), Gregoriánská reforma (Boj o investituru, Dictatus papae, Libertas Ecclesiae, Plenitudo potestatis)
Jus novum (r. 1140–1563): Corpus Juris Canonici – Gratiánův dekret (Dekretista, capitulum Episcopi, Margaritae), Ius commune, Decretales Gregorii IX (Dekretalista), Regulae Iuris, Extravagantes, Liber Septimus Jus novissimum (r. 1563–1918): Tridentský koncil – Benedictus Deus, Tametsi, Apostolicae Sedis moderationi Jus codicis (1918 – současnost): Kodex kanonického práva 1917, Ecclesiae Sanctae, Kodex kanonického práva 1983 Další: Contractum trinius, Papežský soudce-delegát, Opční právo
|
|
Zavřít
Ačkoli se přímo týkala pouze liturgických textů, představovala významnou iniciativu v rámci Františkova dlouhodobě prosazovaného programu změny role římské kurie v katolické církvi a podpory „společného rozhodování mezi místními církvemi a Římem“.[1][p 1][2][3] To, že k dosažení svých cílů použil kanonické právo, svědčí podle liturgistky Rity Ferronové o intenzitě jeho angažovanosti v tomto projektu.[4]