Alberto Gilardino
italský fotbalista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Alberto Gilardino (* 5. červenec 1982 Biella, Itálie) je italský bývalý fotbalový útočník, který hrál za jedenáct italských klubů a od roku 2019 fotbalový trenér. Díky 188 vstřelenými brankami je devátý nejlepší střelec v Serie A. Z italskou reprezentaci vyhrál MS 2006 v Německu. Stal se vítězem i LM 2006/07, evropského superpoháru 2007 a MSK 2007.
Remove ads
Přestupy
- z Piacenza do Verona za 3 900 000 Euro
- z Verona do Parma za 12 000 000 Euro
- z Parma do Milán za 25 000 000 Euro
- z Milán do Fiorentina za 14 000 000 Euro
- z Fiorentina do Janov za 8 000 000 Euro
- z Janov do Boloňa za 1 300 000 Euro (hostování)
- z Janov do Evergrande za 5 500 000 Euro
- z Evergrande do Palermo zadarmo
- z Palermo do Empoli zadarmo
- z Empoli do Pescara zadarmo
Hráčská kariéra
Klubová
Piacenza a Verona
Od roku 1997 byl hráčem v mládežnického klubu Piacenza. První zápasy mezi dospělými odehrál v roce 1999, když mu bylo 17 let. V první sezoně 1999/00 odehrál 17 utkání a vstřelil tři branky. Jenže s klubem sestoupil. Na následující sezonu se připravoval v Piacenze, jenže vyhlédla si jej Verona a ta jej koupila za 7,5 miliard lir.[2] Za Veronu hrál dvě sezony a odehrál za ni celkem 43 utkání a vstřelil 6 branek. Večer 26. dubna 2001 byl účastníkem nebezpečné dopravní nehody. Nehoda mu způsobila zlomeninu hrudní kosti, což jej přinutila předčasně ukončit sezónu 2001/02.[3]
Parma a Milán
V roce 2002 přestoupil do Parmy, kde byl první sezóně 2002/03 pouze náhradníkem, protože většinou hrál Adriano s Mutuem. Po odchodu těchto hráčů se stal hlavním střelcem v týmu a v obou dalších sezónách v Parmě nastřílel vždy přes 20 ligových branek. V sezonách 2003/04 a 2004/05 skončil s 23 brankami na 2. místě v tabulce střelců. Za Parmu odehrál tři sezony a celkem vstřelil 56 branek ze 116 utkání. Jako velmi talentovaného útočníka jej v roce 2005 koupil za 25 milionů Euro Milán.[4]
V první sezoně vstřelil během 34 ligových utkání 17 branek + 2 v poháru a byl tak druhým nejlepším střelcem v klubu. V další sezóně si připsal celkem 16 branek a navíc získal první trofej v kariéře. Vyhrál Ligu mistrů 2006/07. V sezoně 20007/08 se mu již tak nevedlo, když vstřelil celkem 9 branek. I tak získal Superpohár UEFA 2007 a také se stal mistrem světa klubů (2007).
Fiorentina, Janov a Bologna
V létě roku 2008 jej koupila Fiorentina za 14 milionů Euro. Dne 18. října 2008 vstřelil proti Reggině 100 branku v nejvyšší lize.[5] Nakonec do konce sezony vstřelí 19 branek a skončil na 4. místě mezi ligové střelce. V následujících dvou sezonách vstřelil v nejvyšší lize 15 a 12 branek. Za fialky hrál do ledna 2012 a odehrál za ně celkem 143 utkání a vstřelil 59 branek.
V lednu 2012 byl prodán do Janova za 8 milionů Euro. Jenže za Grifoni odehrál jen 14 utkání, ve kterých vstřelil 4 branky. Pomohl klubu se zachránit v soutěži, ale on byl na sezonu 2012/13 půjčen do Boloně i s opcí. V klubu se zapsal do historie 21. dubna 2013, když vstřelil 3000 branku v historii klubu. I když vstřelil 13 ligových branek, klub s ním nadále nepočítal a on se vrátil do Janova, kde v sezoně 2013/14 vstřelil 15 ligových branek. Na kontě jich měl již 174 v nejvyšší lize, čímž překonal Amadeie a posunul se na 13. místo v historické tabulce střelců.
Čína a návrat do Fiorentiny
V červenci 2014 klub oznámil, že jej prodal do čínského klubu Kuang-čou Evergrande.[6] Vstřelil 5 branek a pomohl klubu vyhrát ligu.
V lednu 2015 bylo oznámeno že si jej na půl roku půjčila Fiorentina.[7] Ve smlouvě byla i opce. Jenže vedení klubu moc nepřesvědčil a po odehrané sezoně u fialek skončil.
Palermo, Empoli, Pescara a Spezia
Do Číny se ale nevrátil. Bylo mu umožněno odejít zadarmo do Palerma.[8] V lize vstřelil 10 branek, což znamenalo že jich dohromady za kariéru měl 188 a překonal tak Del Piera a Signoriho. Ale byly to již poslední vstřelené branky v nejvyšší lize. Protože jak v Empoli tak i v Pescaře již nevstřelil branku. Poslední angažmá sehnal až v říjnu 2017, když jej angažovala druholigová Spezia.[9] Stihl vstřelil 6 branek a 20. září 2018 oznámil konec fotbalové kariéry. Celkem v nejvyšší lize odehrál 516 utkání a vstřelil 188 branek.
Reprezentační
Juniorská
Začal již od mládeže: do 15, 16, 19 a 20 let. Na ME U21 2004 se stal s reprezentací vítězi turnaje. Se čtyřmi góly se stal společně se Švédem Johanem Elmanderem nejlepším střelcem šampionátu a sám též vůbec nejlepším hráčem tohoto turnaje. Ve finále proti reprezentaci Srbska a Černé Hory se prosadil v 86. minutě, kdy zvyšoval na 3:0.[10] Byl i na OH 2004, kde získal bronz. Celkem za Itálii U21 odehrál 24 utkání a vstřelil 15 branek.
Seniorská
Za reprezentaci odehrál 57 utkání a vstřelil 19 branek. Premiéru si odbyl ve věku 22 let 4. září 2004 proti Norsku (2:1).[11] První branku vstřelil 13. října 2004 proti Bělorusku (4:3).[12] Trenér Marcello Lippi jej nominoval na MS 2010, kde odehrál pět zápasů a vstřelil jednu branku. Po vítězném finálovém utkání, slavil vítězství a stal se mistrem světa.
Nový trenér Roberto Donadoni jej tolik nenasazoval a odehrál jen 5 zápasů. Až opět trenér Marcello Lippi, který se vrátil v létě 2008 jej nasazoval častěji. Dne 14. října 2009 vstřelil tři branky Kypru (3:2).[13] Byl nominaci na MS 2010, kde odehrál dva zápasy. Tým skončil již ve skupině.
Cesare Prandelli nastoupil po MS 2010. Ten mu dal kapitánskou pásku na utkání proti Ukrajině (2:0), které se hrálo 29. března 2011. Poté jej nominoval trenér jen sporadicky. Nakonec se dostal na Konfederační pohár FIFA 2013, kde získal bronz. Jeho posledním zápasem bylo proti Dánsku (2:2), které se hrálo 11. října 2011.[14]
Remove ads
Trenérská kariéra
Poté, co ve věku 36 let ukončil kariéru fotbalisty, získal trenérskou licenci UEFA A a UEFA B. První angažmá měl v sezoně 2018/19 ve čtvrté lize v klubu Rezzato, jako asistent trenéra. V únoru 2019 se stává trenérem týmu po odvolání stávajícího trenéra. Skončil na 4. místě, ale v play off byl vyřazen již v semifinále. V červenci 2019 podepsal smlouvu s třetiligovým Pro Vercelli. S klubem skončil na 14. místě a byl propuštěn.[15]
Další angažmá si našel na začátku sezony 2020/21. Byl jmenován trenérem Sieny.[16] V lednu 2021 po vzájemné dohodě s klubem přerušil své působení na lavičce Sieny. Přesně o měsíc později se vrátil a ukončil sezonu na 5. místě. V play-off byl vyřazen v semifinále. Se Sienou se rozloučil v říjnu 2021. V červenci 2022 se stal trenérem juniorského týmu Janova.[17] V říjnu získal nejvyšší licenci UEFA a 6. prosince se stal trenérem A týmu Janova. Hned v první sezoně mohl slavit 2. místo a postup do Serie A a prodloužil smlouvu do roku 2025. V nejvyšší lize klub zachránil před sestupem a dokonce obsadil 11. místo a poté s ním klub prodloužil smlouvu o rok.
Statistika
Klubová
_e_Rosso_e_Nero_(Strisce).svg){kind=small}
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
Reprezentační
Statistika na velkých turnajích
Reprezentační branky
Trenérská
.svg){kind=small}
Remove ads
Úspěchy
Hráčské
Klubové
Národní
- vítěz čínské ligy (x)
Evergrande: 2014
Kontinentální
vítěz Ligy mistrů UEFA (1x)
Milán: 2006/07
vítěz Superpoháru UEFA (1x)
Milán: 2007
vítěz Mistrovství světa ve fotbale klubů (1x)
Milán: 2007
Reprezentační
- 2x na MS (2006 – zlato, 2010)
- 1x na ME U21 (2004 – zlato)
- 1x na LOH (2004 – bronz)
- 2x na Konfederačním poháru FIFA (2009, 2013 – bronz)
Individuální
- 1× nejlepší střelec ME U21 (2004 – 4 góly)[33][34]
- 1x nejlepší hráč italské ligy (2005)
- 1x fotbalista roku Itálie (2005)
- 1x nejlepší mladý hráč italské ligy (2004)
Vyznamenání
Řád zásluh o Italskou republiku (27.9. 2004) z podnětu Prezidenta Itálie [35]
Zlatý límec pro sportovní zásluhy (23.10. 2006)
Řád zásluh o Italskou republiku (12.12. 2006) z podnětu Prezidenta Itálie [36]
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads