Enony

Enony jsou organické sloučeniny s alkenovou skupinou konjugovanou s ketonovou skupinou, tedy α,β-nenasycené ketony. Nejjednodušší takovou sloučeninou je methylvinylketon (butenon, H₂C=CHCOCH₃). Obdobné, tedy α,β-nenasycené, aldehydy se nazývají enaly, kam patří například akrolein (H₂C=CHCHO).

Obecná struktura enonu

Methylvinylketon, nejjednodšší enon

Výroba

Enony se obvykle vyrábějí aldolovou kondenzací nebo Knoevenagelovou kondenzací. Některé významné enony, například mesityloxid a izoforon vznikají kondenzačními reakcemi acetonu.^[1]

Při Meyerově–Schusterově přesmyku je výchozí látkou propargylalkohol. Cyklické enony lze připravit Pausonovou–Khandovou reakcí.

Aldolová kondenzace

Reakce

Enony mohou procházet různými typy reakcí:

• Jelikož jsou enony elektrofilní na karbonylovém i na β-uhlíku, může v závislosti na podmínkách každé z těchto míst reagovat s nukleofilem. Adice na alkeny, například Michaelovy adice, se nazývají konjugované adice.
• Enony jsou často vhodnými dienofily pro Dielsovy–Alderovy reakce. Jsou aktivovány Lewisovými kyselinami, které se navážou na karbonylový kyslík.
• Enony se snadno redukují. Redukce může proběhnout na karbonylové i alkenové skupině i na obou zároveň.
• U enonů probíhá Nazarovova cyklizace a Rauhutova–Currierova reakce (dimerizace).
• Pokud tomu nebrání prostorové uspořádání molekul, pak mají enony tendence k polymerizaci.
• Enony jsou dobrými ligandy pro nízkovalentní komplexy kovů jako jsou Fe(bda)(CO)₃ a tris(dibenzylidenaceton)dipalladium(0).

Enony tvoří nízkovalentní komplexy s kovy

Podobné sločeniny

Enony by neměly být zaměňovány s keteny (R2C=C=O). Enaminy se podobají enonům, místo karbonylu mají aminovou skupinu.

Syntézy s využitím regiospecifické tvorby enolátů a maskované funkčnosti

Regiospecifická tvorba je řízená tvorba enolátů zvláštní deprotonací na jednom z α uhlíků ketonové výchozí molekuly. Jedná se o jeden z nejlépe popsaných postupů k zavedení chemické komplexnosti u přírodních látek a při totálních syntézách. Jako příklad lze použít totální syntézu progesteronu popsanou na následujícím obrázku:

Když ketony reagují se zásadami, mohou vznikat enoláty, přičemž k deprotonaci může dojít na kterémkoli z α uhlíků. Selektivita je určována prostorovými i elektronovými efekty na α uhlíku i tím, jaká zásada je použita.

Prekurzorem v regiospecifické tvorbě enolátů mohou být také enony. Tento proces poprvé popsal Gilbert Stork^[2], který je nejvíce znám díky svému podílu na studii metod selektivní přípravy enolátů.

Storkova metoda rovněž využívá enony jako „maskovanou funkcionalitu“ enolátu. Reakcí enonu s lithiem vzniká enolát na α uhlíku enonu. Enolát může být následně zachycen nebo alkylován. S využitím „maskované funkcionality“ je možné vytvořit enoláty, které se nedají získat tradičními postupy.

Regiospecifická tvorba enolátů pomocí maskované funkcionality se často používá při syntéze přírodních látek, například steroidního hormonu progesteronu.,^[3] Stork a jeho spolupracovníci ji použili ke stereospecifickému vytvoření jednoho z kvaternárních uhlíků v molekule.