Sander Gillé
belgický tenista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Sander Gillé (* 15. ledna 1991 Hasselt) je belgický profesionální tenista, deblový specialista. Na grandslamu podlehl s krajanem Joranem Vliegen ve finále čtyřhry French Open 2023 chorvatsko-americkému páru Ivan Dodig a Austin Krajicek.[2] Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál osm deblových turnajů včetně Monte-Carlo Masters 2024. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal jeden titul ve dvouhře a čtyřicet ve čtyřhře.[3]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v prosinci 2018 na 574. místě a ve čtyřhře pak v září 2023 na 18. místě. Trénuje ho Marco Kroes.[1]
V belgickém daviscupovém týmu debutoval v roce 2018 čtvrtfinálem Světové skupiny proti Spojeným státům, v němž prohrál po boku Vliegena čtyřhru s párem Ryan Harrison a Jack Sock. Američané zvítězili 4:0 na zápasy. V kvalifikačním kole 2019 proti Brazílii pak se stejným partnerem porazili favorizovanou dvojici Melo a Soares, čímž přispěli k postupu Belgičanů do úvodního ročníku finálového turnaje Davis Cupu. V něm belgický výběr obsadil druhé místo základní skupiny D.[4] Do září 2025 v soutěži nastoupil k sedmnácti mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 9–8 ve čtyřhře.[5]
V letech 2008–2012 vystudoval obchod na East Tennessee State University, kde hrál univerzitní tenis.[6]
Remove ads
Tenisová kariéra
V rámci událostí okruhu ITF debutoval během června 2010 v nizozemském Rotterdamu po zvládnutí kvalifikace. V první fázi dvouhry jej však vyřadil krajan z šesté světové stovky Yannick Vandenbulcke. Premiérovou čtyřhru ITF odehrál v červnu 2011, když ve venezuelském Maracaibu zasáhl do soutěže s Venezuelanem Jesúsem Bandresem. V úvodním kole podlehli Kolumbijcům Felipemu Escobarovi s Felipem Mantillou.[3] Debutovou trofej z challengerů si odvezl ze srpnového STRABAG Challenger Open 2016 v Trnavě. Ve finále čtyřhry přehrál s krajanem Joranem Vliegenem polsko-českou dvojici Tomasz Bednarek a Roman Jebavý.[3] Průnik mezi sto nejlepších deblistů světa zaznamenal 29. ledna 2018 po titulu na rennském challengeru. Na žebříčku ATP se posunul ze 111. na 94. příčku.[7]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu Wimbledonu 2019. Do turnaje nastoupil se stabilním spoluhráčem Vliegenem. Ve druhém kole však nenašli recept na brazilsko-indický pár Marcelo Demoliner a Divij Šaran.[8][3]
Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil s Vliegenem ve čtyřhře Swedish Open 2019 v Båstadu po vyřazení turnajových jedniček Jebavého s Middelkoopem. Trofej pak získali výhrou nad třetími nasazenými Argentinci Federicem Delbonisem a Horaciem Zeballosem. Do turnaje zasáhl z pozice sedmdesátého šestého hráče deblového žebříčku.[9] Následující týden si Belgičané odvezli titul ze Swiss Open Gstaad 2019, kde v závěrečném duelu porazili rakousko-slovenské turnajové jedničky Philippa Oswalda s Filipem Poláškem.[10] Ve třetím finále v rozmezí čtrnácti dnů jim na Generali Open Kitzbühel 2019 oplatili týden starou porážku stejní fináloví soupeři Oswald s Poláškem.[11] Třetí sezónní i kariérní triumf pak přidali na zářijovém Zhuhai Championships 2019 v Ču-chaji. V boji o titul přehráli brazilsko-nizozemskou dvojici Marcelo Demoliner a Matwé Middelkoop po dvou zvládnutých tiebreacích.[12]
Remove ads
Finále na Grand Slamu
Mužská čtyřhra: 1 (0–1)
Finále na okruhu ATP Tour
Čtyřhra: 15 (8–7)
Remove ads
Tituly na challengerech ATP a okruhu Futures
Dvouhra (1 titul)
Čtyřhra (40 titulů)
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads