Valentin Vacherot
monacký tenista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Valentin Vacherot (* 16. listopadu 1998 Roquebrune-Cap-Martin) je monacký profesionální tenista narozený ve Francii. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový turnaj. Na Shanghai Masters 2025 ovládl jako první Monačan dvouhru nejvyššího profesionálního okruhu v otevřené éře a z pozice 204. hráče žebříčku se stal nejníže postaveným vítězem Mastersu. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal jedenáct titulů ve dvouhře.[3]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2025 na 40. místě a ve čtyřhře v únoru 2023 na 476. místě. V říjnu 2025 vstoupil jako první Monačan do Top 100 klasifikace ATP. V roce 2022 jej začal trénovat Benjamin Balleret.[4][2]
V monackém daviscupovém týmu debutoval v roce 2021 evropskou 3. skupinou evropské zóny v Larnace, v níž vyhrál všechny čtyři dvouhry proti Malťanovi, Irovi, Lucemburčanovi a Kypřanovi. Přispěl tak k postupu Malty do druhé světové baráže 2022, kde opět dopomohl k výhře nad Marokem. Do listopadu 2025 v soutěži nastoupil k jedenácti mezistátním utkáním s bilancí 14–3 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[5]
Remove ads
Soukromý život
Narodil se roku 1998 ve francouzské příhraniční obci Roquebrune-Cap-Martin,[1] dějiští tenisového Monte-Carlo Masters. Jeho trenérem se stal poloviční bratr a bývalý monacký tenista Benjamin Balleret, s nímž má společnou matku Nadine, trenérku v montecarloském klubu.[6][7] Jeho bratrancem je francouzský tenista Arthur Rinderknech. Do prvního finále Mastersu oba postoupili na Shanghai Masters 2025.[8][9] Rinderknechova matka a sestra Nadine, Virginie Paquetová, hrála také profesionální tenis.[10][7]
V letech 2016–2020 vystudoval obchod na Texas A&M University v College Station. Během studia hrál akademický tenis za Aggies pod vedením bývalé světové dvanáctky Steva Dentona. V sezónách 2016 a 2017 nastupoval společně s Rinderknechem. V ročníku 2020 dosáhl jednoho z nejlepších výsledků v historii texaské univerzity, s bilancí dvouher 26–4,[4][1] a vyhlášen byl Hráčem roku Jihovýchodní konference NCAA.[11][12]
Remove ads
Tenisová kariéra
V hlavní soutěži okruhu ATP Tour debutoval, po obdržení divoké karty, dubnovým Monte-Carlo Rolex Masters 2023.[4][13] Časnou porážku mu přivodil italský kvalifikant Luca Nardi z druhé světové stovky.[14] O rok později jej v Monte-Carlu zastavila světová devítka Grigor Dimitrov.[15] Vstup do turnaje nezvládl ani na dvou ročnících bukurešťského Țiriac Open. V roce 2024 podlehl pozdějšímu vítězi Mártonu Fucsovicsovi[16] a v ročníku 2025 Damiru Džumhurovi ze sedmé desítky klasifikace.[17][18]
První zápas na okruhu ATP vyhrál na Monte-Carlo Rolex Masters 2025, kde vyřadil čtyřicátého devátého hráče žebříčku Jana-Lennarda Struffa.[19] Stal se tak prvním Monačanem, jenž zvítězil v utkání monacké dvouhry od Jeana-Reného Lisnarda v roce 2009.[20] Ve druhé fázi nestačil opět na osmnáctého muže klasifikace Dimitrova.[21] Do hlavní grandslamové soutěže premiérově zasáhl v singlu French Open 2024 díky zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V jejím závěru přehrál Brita Billyho Harrise.[22] V úvodu pařížské dvouhry však nenašel recept na Španěla Alejandra Davidoviche Fokinu, přestože ovládl úvodní set.[23][18]
Průlomovým se stal říjnový Rolex Shanghai Masters 2025, na nějž přijel s jediným vyhraným zápasem na okruhu. Již v kvalifikačním kole se přitom s Draxlem ocitl dva míče od vyřazení.[24][25] Ve dvouhře jej nezastavili Srb Laslo Djere, světová sedmnáctka Alexandr Bublik, dvacátý nasazený Tomáš Macháč, Nizozemec Tallon Griekspoor, jedenáctý hráč žebříčku Holger Rune a v semifinále ani světová pětka Novak Djoković, znamenající první výhru Monačana nad členem Top 10.[8][26] Ve finále zdolal francouzského bratrance Arthura Rinderknecha z šesté desítky klasifikace po třísetovém průběhu. Jako první Monačan vyhrál dvouhru na nejvyšším profesionálním okruhu v otevřené éře, datované od roku 1968. Z pozice 204. hráče žebříčku představoval nejníže postaveného šampiona Mastersu a třetího takového kvalifikanta. Jako první Monačan si ve dvouhře Mastersu zahrál všechny fáze od čtvrtfinále až k titulu. Na cestě do finále vyřadil tři členy světové dvacítky, což se ve 21. století podařilo – u hráče mimo první dvoustovkou, pouze 205. muži pořadí van Rijthovenovi na Libéma Open 2022.[8] Bodový zisk jej 13. října 2025 katapultoval o 164 míst výše, na 40. příčku. Stal se tak prvním monackým tenistou v elitní stovce žebříčku ATP.[24][27][28]
Remove ads
Finále na okruhu ATP Tour
Dvouhra: 1 (1–0)
Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF
Dvouhra (11 titulů)
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads