Zdenko Lobkowicz

Zdenko Lobkowicz (do roku 1918 princ z Lobkowicz, celým jménem Maria Zdenko Vincenc Kašpar princ z Lobkovic, německy Maria Zdenko Vinzenz Kaspar Prinz von Lobkowitz; 5. května 1858 Vídeň – 13. srpna 1933 Harrachov^[1]) byl český šlechtic z dolnobeřkovické linie knížecího rodu Lobkoviců. Od mládí sloužil v c. k. armádě u jednotek jezdectva převážně v Čechách (Terezín, Brandýs nad Labem). Za první světové války zastával funkci generálního pobočníka císaře Karla I. (1916–1918) a v roce 1917 dosáhl hodnosti polního podmaršála. Byl také rytířem Řádu zlatého rouna, po zániku monarchie žil v soukromí v Československu.

Zdenko z Lobkovic
Zdenko Lobkowitz v uniformě generálmajora
Generální pobočník císaře Karla I.
Ve funkci: 1916 – 1918
Vojenská služba
Služba	Rakousko-uherská armáda Československá armáda
Hodnost	generál IV. třídy v.v. (1919), polní podmaršál (1917), generálmajor (1914)
Narození	5. května 1858 Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	13. srpna 1933 (ve věku 75 let) Harrachov Československo Československo
Místo pohřbení	Břevnovský hřbitov
Choť	(1883) Maria Paula (Pauline) z Schönbornu (1861–1922)
Rodiče	Josef František Karel z Lobkowicz (1803–1875) a Marie Sidonie z Lobkowicz (1828–1917)
Děti	Josef Zdenko z Lobkovic Zdenka z Lobkovic Ervín z Lobkovic Marie Kristýna z Lobkovic Václav z Lobkowicz Berta z Lobkovic
Příbuzní	August z Lobkowicz (bratr)
Profese	aristokrat
Ocenění	Řád zlatého rouna (1918)
Commons	Zdenko of Lobkowicz
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Hrobka na Břevnovském hřbitově

Pocházel ze starého šlechtického rodu Lobkowiczů, patřil k tzv. dolnobeřkovické linii s hlavním sídlem na zámku Dolní Beřkovice.^[2] Narodil se ve Vídni jako druhorozený syn prince Josefa Františka Karla z Lobkowicz (1803–1875) a jeho manželky Sidonie, rozené Lobkowiczové (1828–1917).^[3] Studoval na Malostranském gymnáziu, ale jako mladší syn byl předurčen k vojenské dráze. Po maturitě nastoupil ke 14. dragounskému pluku. Roku 1878 složil kadetskou zkoušku a získal hodnost poručíka 1. dragounského pluku dislokovaného v Terezíně.^[4] U této jednotky sloužil více než dvacet let do roku 1901 a postupoval v hodnostech (rytmistr 1890).^[5]. V roce 1901 byl přeložen k 7. dragounskému pluku v Brandýse nad Labem.^[6] Zde absolvoval další služební postup (major 1902, podplukovník 1906).^[7] V Brandýse nad Labem se seznámil s mladým arcivévodou Karlem, který zde tehdy sloužil a Lobkowicz se stal jeho dlouholetým důvěrníkem a mentorem. U 7. dragounského pluku se stal později v hodnosti plukovníka zástupcem velitele (1909),^[8] V té době byl již zároveň prvním komorníkem (Kammer-Vorsteher) u arcivévody Karla.^[9][10] K datu 1. května 1914 byl povýšen do hodnosti generálmajora.^[11]

Jako důvěrník a oblíbenec arcivévody Karla byl po jeho nástupu na trůn v roce 1916 povolán do funkce císařského generálního pobočníka.^[12] Císaře často doprovázel na inspekčních cestách po bojištích první světové války a k datu 1. května 1917 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála.^[13] Po rozpadu monarchie byl k datu 1. ledna 1919 penzionován.^[14] Kvůli nároku na penzi se poté přihlásil do československé armády a od roku 1919 pobíral výslužné v Československu jako generál IV. třídy.^[15]

I po první světové válce zůstal důvěrníkem sesazeného císaře Karla a doprovázel jej do exilu na Madeiru. Po Karlově úmrtí se vrátil do Československa a trvale žil v Praze. Zemřel v Harrachově 13. srpna 1933 ve věku 75 let a byl pochován na břevnovském hřbitově.

Tituly a ocenění

Jako příslušník knížecí rodiny užíval do roku 1918 titul prince s nárokem na oslovení Jeho Jasnost. V roce 1887 obdržel titul c. k. komořího^[16] a jako císařský generální pobočník získal titul c. k. tajného rady.^[17] Během služby v armádě a u dvora císaře Karla I. se stal nositelem řady vysokých vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[18] Těsně před zánikem monarchie byl dekorován prestižním Řádem zlatého rouna (1918).^[19][20]

Rakousko-Uhersko

• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• komandérský kříž Leopoldova řádu (1914)
• Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1917)
• Řád zlatého rouna (1918)

Zahraničí

• Řád červené orlice II. třídy (Německo)
• Železný kříž II. třídy (Německo)
• Železný kříž I. třídy (Německo)
• velkokříž Řádu sv. Alexandra I. třídy (Bulharsko)
• velkokříž Řádu Fridrichova (Württembersko)
• Řád Albrechtův I. třídy (Sasko)
• velkokříž Vojenského záslužného řádu (Bavorsko)
• velkokříž Řádu Gryfa (Meklenbursko-Zvěřínsko)
• Železný půlměsíc (Osmanská říše)

Rodina

Princ Zdenko z Lobkowicz se v Praze 6. května 1883 oženil s Paulinou (Marií Paulou) hraběnkou ze Schönborn-Wiesenthalu (22. ledna 1861 Praha – 9. února 1922 Praha), mladší sestrou politika Friedricha Schönborna,^[21] Sňatek se konal v kapli pražského arcibiskupského paláce a svatební obřad celebroval pražský arcibiskup kardinál Bedřich ze Schwarzenbergu. Z manželství se narodilo šest dětí,^[22][23] Výchovu potomstva výrazně ovlivňoval následující pražský arcibiskup a Paulinin strýc kardinál František Schönborn. Paulina byla dámou Řádu hvězdového kříže a c. k. palácovou dámou.^[24]

• 1. Josef Zdenko (1884 Praha – 1918 Vídeň, Schönbrunn), JUDr., c. k. komoří, státní úředník
• 2. Zdenka (10. prosince 1885 Praha – 23. června 1964 Praha), čestná dáma Tereziánského ústavu šlechtičen v Praze
• 3. Ervín (Erwein; 28. února 1887 Praha – 28. září 1965 Stepperg, Horní Bavorsko), c. k. komoří, rytmistr, diplomat
• 4. Marie Kristýna (7. července 1890 Dolní Beřkovice – 16. září 1972 Ludenhausen, Bavorsko)
• 5. Václav Eusebius (17. dubna 1893 Terezín – 4. listopadu 1915 Vídeň Hetzendorf)
• 6. Bertha (25. ledna 1896 Postoloprty – 28. května 1959 Praha)

Zdenkův nejstarší bratr Ferdinand (1850–1926), byl dědicem rodového majetku (Dolní Beřkovice) a dlouholetým nejvyšším maršálkem Českého království. Další bratr August (1862–1921) sloužil v armádě a před zánikem monarchie zastával funkci nejvyššího hofmistra arcivévody Leopolda Salvatora.