Denys Molčanov
ukrajinský tenista moldavského původu From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Denys Molčanov (ukrajinsky Денис Петрович Молчанов, Denys Petrovyč Molčanov, * 16. května 1987 Kišiněv) je ukrajinský profesionální tenista, který v letech 2003–2006 reprezentoval rodné Moldavsko. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva deblové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal třicet titulů ve dvouhře a šedesát devět ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v lednu 2015 na 169. místě a ve čtyřhře v lednu 2024 na 58. místě. Trénuje ho otec Petr Molčanov.[1]
V ukrajinském daviscupovém týmu debutoval v roce 2012 dněpropetrovskou 2. skupinou zóny Evropy a Afriky proti Monaku. V zápase vyhrál čtyřhru po boku Serhije Stachovského i závěrečnou dvouhru a přispěl k vítězství Ukrajinců 5–0 na zápasy. Již v letech 2003 a 2004 zasáhl do čtyř mezistátních duelů za moldavské družstvo, s poměrem 1–2 ve dvouhře a 1–0 ve čtyřhře. Do června 2025 v soutěži celkově nastoupil k dvaceti dvěma mezistátním utkáním s bilancí 3–4 ve dvouhře a 10–9 ve čtyřhře.[3]
Ukrajinu reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru. V úvodu čtyřhry s Illjou Marčenkem podlehli Italům Fabiu Fogninimu s Andreasem Seppim.[4][5]
Remove ads
Soukromý život
Narodil se roku 1987 v Kišiněvě, tehdejší metropoli Moldavské SSR, součásti Sovětského svazu, do rodiny tenisového trenéra Petra Molčanova a Iriny Molčanovové. Má bratra Kirila Molčanova. Na univerzitě v Kyjevě vystudoval tělesnou výchovu. Tenis začal hrát v sedmi letech. Během kariéry prošel tenisovými akademiemi v Itálii, Španělsku a Spojených státech. Za silný úder uvedl volej a jako preferovaný povrch trávu.[6]
Po zahájení ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022, opustil s manželkou Kaťjou a dětmi dům ležící přibližně tři kilometry od Buči a Irpině. S rodinou se přestěhoval do Záhřebu, kde mu s adaptací pomohl deblový spoluhráč Franko Škugor.[7]
Remove ads
Tenisová kariéra
Dvouhru si na túře ATP nikdy nezahrál, když neprošel ani jednou z osmnácti kvalifikačních soutěží. Na okruhu ATP Tour debutoval lednovou čtyhrou Brisbane International 2012 po boku krajana Alexandra Dolgopolova. Časnou porážku jim přivodili členové druhé deblové desítky, Švéd Robert Lindstedt s Rumunem Horiou Tecăuem. V témže měsíci poprvé zasáhl i do grandslamu. S Dolgopolovem ale nezvládli vstup do Australian Open 2012 a podlehli slovensko-brazilské dvojici Michal Mertiňák a André Sá.[8] Druhé kolo si pak zahráli na French Open 2012, v němž je vyřadili čtrnáctí nasazení Italové Daniele Bracciali s Potitem Staracem.[9]
První vyhraný zápas mimo grandslam si na okruhu ATP připsal během antverpského European Open 2016. V páru s krajanem Illjou Marčenkem přehráli německo-ruský pár Frank Moser a Michail Južnyj, než je zastavili poudější vítězové Daniel Nestor s Édouardem Rogerem-Vasselinem až dvoubodovým rozdílem v supertiebreaku. Kariérní maximum vylepšil o rok později, semifinálem na říjnovém Kremlin Cupu 2017, kde startoval s Kolumbijcem Juanem Sebastiánem Cabalem. Do moskevského finále je však nepustili Bělorus Max Mirnyj s Rakušanem Philippem Oswaldem. V souboji o titul se objevil na gstaadském Swiss Open 2018, v němž se Slovákem Igorem Zelenayem neuspěli. Finálový duel prohráli s Italy Danielem Braccialim a Matteem Berrettinim, který před turnajem nevyhrál žádný deblový zápas na okruhu.[10][11]
Premiérovou trofej vybojoval na halovém Open 13 Provence 2022 v Marseille, s vítězem dvouhry a členem singlové světové desítky Andrejem Rubljovem. Všechna utkání rozhodli až ziskem supertiebreaku. V závěrečném klání zdolali jihoafricko-japonské turnajové dvojky Ravena Klaasena s Benem McLachlanem. Ve čtyřhře odehráli první společný turnaj.[12][13] Podruhé triumfoval na říjnovém Stockholm Open 2023. S Kazachstáncem Andrejem Golubjevem v úvodu vyřadili nejvýše nasazené Argenince, světovou jedenáctku Andrése Molteniho a dvanáctku Máxima Gonzáleze. Ve finále si poradili s indicko-britskou dvojici Juki Bhambri a Julian Cash, přestože v úvodní sadě odvrátili jeden setbol.[14]
Remove ads
Finále na okruhu ATP Tour
Čtyřhra: 3 (2–1)
Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF
Dvouhra (15 titulů)
Čtyřhra (69 titulů)
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads