Serhij Stachovskyj

Serhij Stachovskyj (ukrajinsky: Сергій Стаховський, Serhij Stachovs’kyj, * 6. ledna 1986 Kyjev) je bývalý ukrajinský profesionální tenista, který se na okruzích pohyboval v letech 2003–2022. Ve své kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál čtyři singlové a čtyři deblové turnaje. Na challengerech ATP získal sedm titulů ve dvouhře a osmnáct ve čtyřhře.^[2] Premiérovou trofej vyhrál na březnovém PBZ Zagreb Indoors 2008 po finálovém vítězství nad Ivanem Ljubičićem z pozice 209. hráče světa. Stal se tak prvním šampionem v roli šťastného poraženého od Argentince Christiana Miniussiho na São Paolo Open 1991.^[3] Ve druhém kole Wimbledonu 2013 pak vyřadil obhájce trofeje Rogera Federera, čímž ukončil jeho rekordní sérii 36 grandslamových čtvrtfinále v řadě.^[4]

Serhij Stachovskyj Сергій Стаховський
Stachovskyj (2017)
Stát	Ukrajina Ukrajina
Datum narození	6. ledna 1986 (39 let)[1]
Místo narození	Kyjev, Sovětský svaz[1]
Bydliště	Charkov, Ukrajina[1]
Výška	193 cm[1]
Hmotnost	80 kg[1]
Profesionál od	2003[1]
Ukončení kariéry	v lednu 2022
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	5 606 768 USD
Dvouhra
Poměr zápasů	172–209
Tituly	4 ATP, 7 challengerů
Nejvyšší umístění	31. místo (27. září 2010)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	3. kolo (2011)
French Open	3. kolo (2011)
Wimbledon	3. kolo (2013, 2014)
US Open	3. kolo (2010, 2015)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry	1. kolo (2012)
Čtyřhra
Poměr zápasů	79–99
Tituly	4 ATP, 18 challengerů
Nejvyšší umístění	33. místo (6. června 2011)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	3. kolo (2013)
French Open	2. kolo (2009, 2010, 2011)
Wimbledon	3. kolo (2010)
US Open	3. kolo (2010, 2011, 2013)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20220512a12. května 2022 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v září 2010 na 31. místě a ve čtyřhře pak v červnu 2011 na 33. místě. V poslední fázi kariéry jej trénoval Burghard Riehemann. Předtím tuto roli plnili Tibor Toth (2007–2014) a Fabrice Santoro (2014–2016).^[5][1]

V ukrajinském daviscupovém týmu debutoval v roce 2006 kyjevským druhým kolem 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Belgii, v němž prohrál obě dvouhry a se Sergejem Bubkou i čtyřhru. Belgičané zvítězili 4:1 na zápasy. V soutěži mezi lety 2006–2021 nastoupil k třiceti dvěma mezistátním utkáním s bilancí 32–19 ve dvouhře a 16–12 ve čtyřhře.^[6]

Ukrajinu reprezentoval na Letních olympijských hrách 2012 v londýnském All England Clubu, kde na úvod mužské dvouhry podlehl Australanu Lleytonu Hewittovi.

V letech 2012–2019 byl členem Hráčské rady ATP.^[7][5] Profesionální kariéru ukončil v kvalifikaci Australian Open 2022. Po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 se v Kyjevě přidal k aktivním zálohám ukrajinské armády, aby bránil zemi před agresorem.^[8][9]

Soukromý život

Narodil se roku 1986 v Kyjevě do rodiny profesora urologie Eduarda a univerzitní pedagožky ekonomie Olgy Stachovských. Má dva bratry. Vyjma rodné ukrajinštiny hovoří česky, slovensky, rusky, francouzsky a anglicky.^[7] Tenis začal hrát v šesti letech.^[5] Od třinácti let žil půl roku střídavě na Ukrajině a ve Frýdlantu nad Ostravicí, kde hrál za tamní klub. Začal také navštěvovat českou školu. V roce 2003 se přibližně na jeden rok přestěhoval do Prostějova, kde nastupoval za TK Agrofert Prostějov. Poté začal žít v Bratislavě, kde využil tenisovou nabídku od Jána Krošláka.^[10]

V září 2011 se oženil s Anfisou Bulgakovovou. Do manželství se narodili dcera Tasja (nat. 2014) a synové Nikifor (nar. 2015) a Aleks (nar. 2019).^[11] Po vypuknutí konfliktu na východní Ukrajině a Krymu v roce 2014 narukoval do ukrajinské armády.^[7]

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda D – dvouhra; Č – čtyřhra Grand Slam (0) Turnaj mistrů (0) ATP Masters Series / ATP Tour Masters 1000 (0) ATP International Series Gold / ATP Tour 500 (1–0 Č) ATP International Series / ATP Tour 250 (4–0 D; 3–0 Č)

Dvouhra: 4 (4–0)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Vítěz	1.	březen 2008	Záhřeb, Chorvatsko	tvrdý (h)	Ivan Ljubičić	7–5, 6–4
Vítěz	2.	listopad 2009	Petrohrad, Rusko	tvrdý (h)	Horacio Zeballos	2–6, 7–6(10–8), 7–6(9–7)
Vítěz	3.	červen 2010	Rosmalen, Nizozemsko	tráva	Janko Tipsarević	6–3, 6–0
Vítěz	4.	srpen 2010	New Haven, Spojené státy	tvrdý	Denis Istomin	3–6, 6–3, 6–4

Čtyřhra: 4 (4–0)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1.	říjen 2008	Moskva, Rusko	tvrdý (h)	Potito Starace	Stephen Huss Ross Hutchins	7–6(7–4), 2–6, [10–6]
Vítěz	2.	červen 2010	Halle, Německo	tráva	Michail Južnyj	Martin Damm Filip Polášek	4–6, 7–5, [10–7]
Vítěz	3.	únor 2011	Dubaj, Spojené arabské emiráty	tvrdý	Michail Južnyj	Jérémy Chardy Feliciano López	4–6, 6–3, [10–3]
Vítěz	4.	červenec 2019	Newport, Spojené státy	tráva	Marcel Granollers	Marcelo Arévalo Miguel Ángel Reyes-Varela	6–7(10–12), 6–4, [13–11]

Tituly na challengerech ATP

Legenda
Challengery (7 D; 18 Č)

Dvouhra (7 titulů)

Č.	datum	turnaj	povrch	poražený finalista	výsledek
1.	20080801asrpna 2008	Segovia, Španělsko	tvrdý	Thiago Alves	7–5, 7–6(7–4)
2.	20130801asrpna 2013	Kazaň, Russia	tvrdý	Valerij Rudněv	6–2, 6–3
3.	20140701ačervence 2014	Binghamton, Spojené státy	tvrdý	Wayne Odesnik	6–4, 7–6(11–9)
4.	20140901azáří 2014	Orléans, Francie	tvrdý (h)	Thomaz Bellucci	6–2, 7–5
5.	20160501akvětna 2016	Soul, Jižní Korea	tvrdý	Lu Jan-sun	4–6, 6–3, 7–6(9–7)
6.	20170801asrpna 2017	Portorož, Slovinsko	tvrdý	Matteo Berrettini	6–7(4–7), 7–6(8–6), 6–3
7.	20180601ačervna 2018	Ilkley, Velká Británie	tráva	Oscar Otte	6–4, 6–4

Čtyřhra (18 titulů)

Č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
1.	srpen 2003	Samarkand, Uzbekistán	antuka	Viktor Bruthans	Pavel Ivanov Darko Madjarovski	6–2, 6–4
2.	březen 2005	Sarajevo, Bosna a Hercegovina	tvrdý	Michal Mertiňák	Lukáš Dlouhý Jan Vacek	6–7(8–10), 6–2, 6–2
3.	červenec 2005	Córdoba, Španělsko	tvrdý	Vladimir Volčkov	Nicolas Mahut Gilles Müller	7–5, 5–7, 6–1
4.	listopad 2005	Praha, Česko	koberec	Filip Polášek	James Auckland Jasper Smit	6–3, 3–6, 7–6(7–5)
5.	listopad 2006	Dněpropetrovsk, Ukrajina	tvrdý	Orest Tereščuk	Marco Chiudinelli Lovro Zovko	6–4, 6–0
6.	březen 2007	Fes, Maroko	antuka	Orest Těreščuk	Rabie Chaki Mounir El Aarej	6–3, 6–3
7.	červenec 2007	Recanati, Itálie	tvrdý	Fabio Colangelo	Jü Sin-jüan Ceng Šao-süan	1–6, 7–6(7–3), 10–7
8.	květen 2008	Ostrava, Česko	antuka	Tomáš Zíb	Jan Hernych Igor Zelenay	7–6(8–6), 3–6, 14–12
9.	září 2008	Orléans, Francie	tvrdý	Lovro Zovko	Jean-Claude Scherrer Igor Zelenay	7–6(9–7), 6–4
10.	20130901azáří 2013	Orléans, France (2)	tvrdý (h)	Illja Marčenko	Ričardas Berankis Franko Škugor	7–5, 6–3
11.	20140501akvětna 2014	Bordeaux, Francie	antuka	Marc Gicquel	Ryan Harrison Alex Kuznetsov	bez boje
12.	20150301abřezna 2015	Irving, Spojené státy	tvrdý	Robert Lindstedt	Benjamin Becker Philipp Petzschner	6–4, 6–4
13.	20161001aříjna 2016	Ning-po, Čína	tvrdý	Jonathan Eysseric	Stefan Kozlov Akira Santillan	6–4, 7–6(7–4)
14.	20170501akvětna 2017	Kar-ši, Uzbekistan	tvrdý	Denys Molčanov	Kevin Krawietz Adrián Menéndez Maceiras	6–4, 7–6(9–7)
15.	20170801asrpna 2017	Segovia, Španělsko	tvrdý	Adrián Menéndez Maceiras	Roberto Ortega Olmedo David Vega Hernández	4–6, 6–3, [10–7]
16.	20180901azáří 2018	Cassis, Francie	tvrdý	Matt Reid	Marc-Andrea Hüsler Gonçalo Oliveira	6–2, 6–3
17.	20210501akvětna 2021	Ostrava, Česko	antuka	Marc Polmans	Andrew Paulson Patrik Rikl	7–6(7–4), 3–6, [10–7]
18.	20210501akvětna 2021	Praha, Česko	antuka	Marc Polmans	Ivan Sabanov Matej Sabanov	6-3, 6-4

Postavení na konečném žebříčku ATP

Dvouhra

Rok	2002	2003	2004	2005	2006	2007	2008	2009	2010	2011	2012	2013	2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021
Pořadí	1345.	▲ 534.	▲ 369.	▲ 185.	▲ 180.	▼ 262.	▲ 74.	▲ 60.	▲ 46.	▼ 62.	▼ 103.	▲ 98.	▲ 58.	▼ 62.	▼ 109.	▼ 122.	▼ 134.	▼ 150.	▼ 202.	▼ 217.

Čtyřhra

Rok	2002	2003	2004	2005	2006	2007	2008	2009	2010	2011	2012	2013	2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021
Pořadí	1331.	▲ 284.	▼ 618.	▲ 206.	▼ 248.	▲ 181.	▲ 95.	▼ 175.	▲ 54.	▲ 47.	▼ 231.	▲ 135.	▼ 241.	▲ 137.	▼ 275.	▲ 169.	▼ 218.	▲ 166.	▼ 177.	▲ 143.