Juki Bhambri
indický tenista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Juki Bhambri (hindsky यूकी भांबरी, * 4. července 1992 Nové Dillí) je indický profesionální tenista. Na juniorském grandslamu zvítězil ve dvouhře Australian Open 2009, což z něj učinilo juniorskou světovou jedničku. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál čtyři deblové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal devatenáct titulů ve dvouhře i čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2018 na 83. místě a ve čtyřhře v březnu 2025 na 26. místě. Trénuje ho starší sestra Ankita Bhambriová.[1]
V indickém daviscupovém týmu debutoval v roce 2009 johannesburskou světovou baráží proti Jihoafrické republice. Za rozhodnutého vítězného stavu vyhrál závěrečnou dvouhru nad Izakem van der Merwem a přispěl k postupu Indů do Světové skupiny 2010. Do června 2025 v soutěži nastoupil k patnácti mezistátním utkáním s bilancí 14–7 ve dvouhře a 2–2 ve čtyřhře.[3]
Remove ads
Tenisová kariéra
V juniorském tenise potvrdil roli nejvýše nasazeného ve dvouhře Australian Open 2009. Ve finále přehrál Němce Alexandrose Georgoudase. Po Krišnanovi a Paesovi se stal třetím indickým šampionem juniorského grandslamu.[4] V následné klasifikaci se na začátku února 2009 stal juniorskou světovou jedničkou.[5][6] Do finále debutového ročníku letní olympiády mládeže 2010 v Singapuru prošel přes Damira Džumhura. Skreč ve třetí sadě, proti Kolumbijci Juanu Sebastiánu Gómezi, kvůli křečím znamenala zisk sříbrné medaile.[7]
V hlavní soutěži okruhu ATP Tour debutoval březnovým Sony Ericsson Open 2009 v Key Byscaine díky divoké kartě.[8] Časnou porážku mu přivodil Argentinec Diego Junqueira z osmé světové desítky.[9] První singlový zápas vyhrál v 18 letech na podzimním Proton Malaysian Open 2010 v Kuala Lumpuru, kde mu pouze dva gamy odebral malajsijský kvalifikant Si Yew-Ming.[10][11] Poté však získal jen čtyři hry na světovou jedenáctku Davida Ferrera.[12] Premiérové čtvrtfinále dvouhry na túře ATP dosáhl na divokou kartu během Chennai Open 2014[13][6] po výhře nad Carreñem Bustou a skreči od Itala Fabia Fogniniho. Jeho cestu soutěží však ukončil třicátý druhý muž pořadí Vasek Pospisil.[14]

Podruhé se mezi poslední osmičku probojoval jako dvoustý hráč žebříčku na washingtonském Citi Open 2017, kde zvládl nástrahy kvalifikace. Ve druhém kole vyřadil obhájce trofeje a světovou dvaadvacítku Gaëla Monfilse,[6] čímž dosáhl prvního vítězství nad členem Top 30. Nezastavil jej ani stý hráč žebříčku Guido Pella. Do semifinále jej, po třísetovém průběhu, nepustil Jihoafričan Kevin Anderson z konce elitní padesátky.[15] Druhé kolo si pak zahrál na podzimním Kremlin Cupu 2017 v Moskvě.[16][17]
Průlom do první světové stovky učinil 19. října 2015, když se posunul na 99. místo. Představoval tak třetího indického příslušnika elitní stovky za přechozích 20 let, po Paesovi a Devvarmanovi.[18][6] Po vyřazení v úvodu kvalifikace US Open 2015 s Nišiokou mu k postupu žebříčkem dopomohl bodový zisk z podzimní sezóny 2015, v níž ovládl challengery v Šanghaji a Kao-siungu. Singlovým kariérním maximem se stala 83. příčka v dubnu 2018,[6][19] jíž předcházelo třetí kolo na BNP Paribas Open, druhé na Miami Open a challengerová trofej z Tchaj-peje. Byl tak nejvýše postaveným Indem od šedesátého druhého Somdeva Devvarmana v červenci 2011.[19]
V hlavní soutěži grandslamu debutoval v deblu Australian Open 2014 po boku Michaela Venuse. Ve třetím kole podlehli pátým nasazeným Paesovi se Štěpánkem. Třetí fázi grandslamu zopakoval až na US Open 2024 s Francouzem Albanem Olivettim. Singlové kvalifikace majoru se poprvé zúčastnil na Australian Open 2010, kde mu časnou porážku přivodil Jan Minář.[20] Nástrahy grandslamové kvalifikační soutěže překonal až při její sedmé účasti, z níž postoupil do dvouhry Australian Open 2015. V úvodním kole však nenašel recept na světovou šestku a pozdějšího finalistu Andyho Murrayho.[21] V následujícím ročníku melbournského majoru jej vyřadil Tomáš Berdych.[22][17]
První titul na okruhu ATP Tour vybojoval ve čtyřhře travnatého Mallorca Championships 2023, do níž zasáhl s Jihoafričanem Lloydem Harrisem. Ve finále zdolali nizozemsko-rakouskou dvojici Robin Haase a Philipp Oswald po dvousetovém průběhu. Po skončení debutoval v první světové šedesátce deblové klasifikace.[23] Druhou trofej přidal s Olivettim na mnichovské antuce BMW Open 2024. V závěrečném klání porazili Němce Andrease Miese a Jana-Lennarda Struffa po dvou zvládnutých tiebreacích.[24] Společně pak ovládli i antukový Swiss Open Gstaad 2024 po rozhodujícím vítězství nad Francouzem Ugem Humbertem a Fabricem Martinem.[25] Premiérovou trofej v úrovni ATP 500 získal na březnovém Dubai Tennis Championships 2025, kde triumfoval ve čtyřhře s Australanem Alexeim Popyrinem. Jednalo se o jejich první společně odehraný turnaj. V úvodu vyřadili první světový pár Arévala s Pavićem a ve finále druhou světovou dvojici, Fina Harriho Heliövaaru s Britem Henrym Pattenem. V tiebreaku druhé sady přitom odvrátili čtyři mečboly. V následném vydání žebříčku mu poprvé patřila 39. příčka.[26][27]
Remove ads
Finále na okruhu ATP Tour
Čtyřhra: 8 (4–4)
Remove ads
Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF
Dvouhra (19 titulů)
Čtyřhra (19 titulů)
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads