WTA Tour 2020
From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
WTA Tour 2020 představoval 50. ročník nejvyšší úrovně ženského profesionálního tenisu, hraný v roce 2020. Sezóna okruhu začala 6. ledna 2020 a trvala do 15. listopadu 2020. Sezóna byla ovlivněna pandemií koronaviru, která mezi březnem až srpnem způsobila její pětiměsíční přerušení a zmrazení žebříčků. Následkem toho došlo k přeložení či zrušení řady turnajů, rovněž tak dodatečnému zařazení nových událostí.[1]
_(20803503314)_(cropped).jpg)
Součástí sezóny se staly tři grandslamové turnaje – pořádané Mezinárodní tenisovou federací (ITF), osm událostí kategorie WTA Premier s úrovněmi Premier 5 a Premier a dvanáct turnajů WTA International. Zrušení postihlo poprvé od druhé světové války Wimbledon, dále pak závěrečné události WTA Finals a WTA Elite Trophy, všechny čtyři turnaje z kategorie Premier Mandatory, dvě akce kategorie Premier 5, osm z kategorie Premier a devatenáct turnajů z nejnižší kategorie International. Pobřeznový program Fed Cupu hraného v novém formátu byl přeložen na rok 2021, stejně jako plánované letní olympijské hry v Tokiu.
Na čele singlového žebříčku celou sezónu figurovala Australanka Ashleigh Bartyová. Jako deblová světová jednička do ročníku vstoupila Češka Barbora Strýcová, kterou v únoru nahradila její tchajwanská spohráčka Sie Šu-wej. Na vrcholu klasifikace pak setrvala, s výjimkou jednoho týdne, až do konce kalendářního roku.
Mužskou obdobu ženského okruhu představoval ATP Tour 2020 a nižší ženský okruh WTA 125K 2020.
Remove ads
Přehled
Sezónu ovlivnila pandemie covidu-19, včetně jejího přerušení a zmrazení žebříčků mezi březnem až srpnem. Poprvé od konce druhé světové války neproběhl Wimbledon[2] a grandslamovou sezónu premiérově uzavřel Roland Garros na přelomu září a října.[3] Program Fed Cupu byl od března 2020 přesunut na rok 2021. Během září 2020 došlo k přejmenování soutěže na Billie Jean King Cup. Vedení řídící organizace Ženské tenisové asociace (WTA) 23. července 2020 oznámilo,[4] že v návaznosti na rozhodnutí čínské vlády o zákazu všech sportovních akcí došlo ke zrušení všech čínských turnajů na okruzích ATP a WTA, včetně závěrečných Turnaje mistryň a WTA Elite Trophy. Na rok 2021 byly přeloženy Letní olympijské hry 2020 v Tokiu.[5]
Po srpnovém obnovení sezóny se turnaje konaly za přísných proticovidových opatření, bez přítomnosti diváků. V revidovaném žebříčku WTA nebyly odčítány body z roku 2019, ale tenistky pouze přičítaly nově získané body. Ročník byl obnoven v Palermu a nově zařazenou akcí se stal navazující Prague Open. Generálka na newyorský grandslam, Cincinnati Masters tradičně hraná v Ohiu, se provizorně konala v newyorském areálu Billie Jean Kingové, kde další týden začal US Open. Do podzimního kalendáře byl dodatečně zařazen J&T Banka Ostrava Open v kategorii Premier, po němž se posledním turnajem stal listopadový Upper Austria Ladies Linz.
Ve statistikách hráček s minimálně deseti singlovými zápasy zahrála nejvíce 193 es Jelena Rybakinová (v 39 utkáních), naopak nejvyšší počet 149 dvojchyb vyprodukovala Coco Gauffová (v 18 utkáních). Nejlepší 69,1% úspěšnost prvního podání měla Julia Putincevová a druhého pak Ons Džabúrová s hodnotou 47,7 %. Nejvyšší podíl vyhraných míčů po prvním (69,6 %) i druhém (53,4 %) servisu zaznamenala Jennifer Bradyová, která tak na podání získala nejvíce 62,9 % míčů a rovněž si připsala nejvyšší 79,9% podíl vyhraných gemů na servisu. Naopak na příjmu nejvyšší podíl 50,3 % míčů vybojovala Simona Halepová. Nejvíce 54,6 % brejkobolových hrozeb odvrátila Petra Martićová a nejvyšší 53,6% úspěšnost využitých brejkbolů dosáhla Anett Kontaveitová.[6]
Nejvíce 30 zápasů v ročníku vyhrála Elise Mertensová a nejvyšší počet 10 třísetových vítězství získala Sofia Keninová. Muguruzaová, Ostapenková a Sakkariová jako jediné vyhrály nad členkami první světové desítky třikrát. Dvěma hráčkami se třemi singlovými trofejemi sezóny se staly Simona Halepová a Aryna Sabalenková. Ve čtyřhře vybojovaly čtyři triumfy pouze Barbora Strýcová se Sie Šu-wej. Nejvíce 22 es v jediném utkání nastřílela Alison Van Uytvancková proti Sofii Keninové v semifinále Lyon Open. V utkání, které skončilo výsledkem 7–6, 6–7 a 7–6 ve prospěch Keninové, byl také odehrán nejvyšší počet 39 gemů v celém ročníku. Nejkratší dohraný zápas trval 39 minut. Jekatěrina Alexandrovová na úvod Internationaux de Strasbourg zdolala Storm Sandersovou 6–1 a 6–0. Naopak nejdelším střetnutím se stalo čtvrtfinále Hobart International, v němž Heather Watsonová vyřadila za 3.33 hodiny Elise Mertensovou poměrem 6–7, 6–4 a 7–5.[6]
.jpg)
Nejmladší turnajovou vítězkou ročníku se stala Iga Świąteková na Roland Garros ve věku 19 let a 3 měsíců, následována Jelenou Rybakinovou v Hobartu (20 let, 6 měsíců a 20 dnů) a Sofií Keninovou na Australian open (21 let, 2 měsíce a 10 dnů). Jako nejstarší šampionka triumfovala Serena Williamsová ve věku 38 let, 3 měsíců a 18 dnů na aucklandském ASB Classic, následována Viktorií Azarenkovou na US Open (31 let a 29 dnů). Cestou za titulem ztratila nejméně 25 her Kiki Bertensová na St. Petersburg Ladies Trophy.[6]
Nejdelší tiebreak vyhrála Tamara Korpatschová nad CiCi Bellisovou poměrem míčů 15:13 na úvod US Open, ačkoli duel poté ztratila. Žebříčkově nejníže postavenou šampionkou ročníku se stala Heather Watsonová na Abierto Mexicano Telcel v Acapulku, když figurovala na 69. příčce. Dvakrát v ročníku skončilo utkání dvěma „kanáry“ 6–0 a 6–0. Nejdříve tímto poměrem setů zvítězila Markéta Vondroušová nad Arinou Rodionovovou ve druhém kole Adelaide International a poté Viktoria Azarenková nad Sofií Keninovou ve druhé fázi Internazionali BNL d'Italia.[6]
Remove ads
Galerie
Vítězky dvouhry na Grand Slamu 2020
_(48199245357).jpg)
_(48199020336).jpg)
Američanka Sofia Keninová vyhrála první grandslam na Australian Open, ve 21 letech jako nejmladší od roku 2008, a poprvé se posunula do elitní světové desítky. Japonka Naomi Ósakaová podruhé ovládla US Open a získala třetí grandslamovou trofej. Stala se první šampionkou od roku 1994, která otočila finále po ztrátě úvodní sady. Debutový titul na okruhu WTA Tour vyhrála Polka Iga Świąteková na French Open, což z ní učinilo prvního polského vítěze grandslamové dvouhry. Pouze 28 ztracených gemů bylo na grandslamu nejméně od 20 prohraných her Steffi Grafové na French Open 1988. V 19 letech se stala nejmladší šampionkou celé sezóny a vůbec prvním vítězem dvouhry na grandslamu narozeným ve 21. století.
Remove ads
Chronologický přehled turnajů
Chronologický přehled turnajů uvádí kalendář událostí okruhu WTA Tour 2020 včetně dějiště, počtu hráček, povrchu, kategorie a celkové dotace.
- Legenda
Tabulky měsíců uvádí vítězky a finalistky dvouhry i čtyřhry a dále pak semifinalistky a čtvrtfinalistky dvouhry. Zápis –S/–Q/–D/–X uvádí počet hráček dvouhry/hráček kvalifikace dvouhry/párů čtyřhry/párů mixu, (ZS) – základní skupina.
| Grand Slam |
| Tour Championships |
| WTA Premier Mandatory |
| WTA Premier 5 |
| WTA Premier |
| WTA International |
| Týmové soutěže |
Leden
Únor
Březen
Duben–červenec
Srpen
Září
Říjen
Listopad
Přeložené a zrušené turnaje
Pandemie covidu-19 postihla ženský okruh WTA Tour i mužský okruh ATP Tour. Mezi 9. březnem až 2. srpnem 2020 byla sezóna přerušena, se zrušením či přeložením turnajů. Novým termínem Letních olympijských her 2020 se stal červenec 2021. Ke zmrazení žebříčků ATP a WTA došlo 16. března. Obnovení následovalo během srpna s rozehráním okruhů. Zároveň byla upravena metodika zápočtu bodů v revidovaných žebříčcích, bez odečtu rok starých bodů.
Remove ads
Statistiky
Tituly podle tenistek
Tituly podle států
Premiérové tituly
Hráčky, které získaly první titul ve dvouhře, ve čtyřhře nebo ve smíšené čtyřhře:
Dvouhra
.jpg)
Čtyřhra
Taylor Townsendová – Auckland (pavouk)
Arina Rodionovová – Hua Hin (pavouk)
Laura Ioana Paarová – Lyon (pavouk)
Julia Wachaczyková – Lyon (pavouk)
Obhájené tituly
Hráčky, které obhájily titul:
Dvouhra
Čtyřhra
Smíšená čtyřhra
Remove ads
Žebříček
Související informace naleznete také v článku Žebříček WTA.
Závěrečný Turnaj mistryň v Šen-čenu, plánovaný na listopad 2020, byl zrušen s celou podzimní asijskou částí sezóny. Žebříček WTA Race pro kvalifikaci hráček se tak stal zmatečným. Uveden je konečný žebříček WTA, jenž byl sestaven na základě bodového hodnocení tenistek za posledních 52 týdnů.
Dvouhra
Tabulky uvádí 20 nejvýše postavených hráček na singlovém žebříčku WTA.
Světové jedničky
Nové žebříčkové maximum
Hráčky, které v sezóně 2020 zaznamenaly kariérní maximum v první padesátce žebříčku WTA (ztučnění jmen u hráček, které v elitní světové desítce debutovaly a postavení při novém maximu v Top 10):
.jpg)
Petra Martićová (na 14. místo 13. ledna)
Dajana Jastremská (na 21. místo 20. ledna)
Veronika Kuděrmetovová (na 38. místo 3. února)
Belinda Bencicová (na 4. místo 17. února)- Jekatěrina Alexandrovová (na 25. místo 17. února)
Magda Linetteová (na 33. místo 17. února)
Jelena Rybakinová (na 17. místo 24. února)
Maria Sakkariová (na 20. místo 24. února)
Čeng Saj-saj (na 34. místo 2. března)- Sofia Keninová (na 4. místo 9. března)
Ons Džabúrová (na 31. místo 31. srpna)
Marie Bouzková (na 46. místo 31. srpna)- Iga Świąteková (na 17. místo 12. října)
Fiona Ferrová (na 42. místo 12. října)
Nadia Podoroská (na 48. místo 12. října)- Jennifer Bradyová (na 24. místo 26. října)
- Coco Gauffová (na 47. místo 26. října)
Čtyřhra
Tabulka uvádí 20 nejvýše postavených hráček na konečném žebříčku WTA ve čtyřhře sezóny 2020.
Žebříček čtyřhry
Světové jedničky
Nové žebříčkové maximum
Hráčky, které v sezóně 2020 zaznamenaly kariérní maximum v první padesátce deblového žebříčku WTA (ztučnění jmen u hráček, které v elitní světové desítce debutovaly a postavení při novém maximu v Top 10):
.jpg)
- Sü I-fan (na 7. místo 13. ledna)
- Ljudmyla Kičenoková (na 32. místo 13. ledna)
- Alison Riskeová (na 40. místo 13. ledna)
- Nadija Kičenoková (na 32. místo January 20)
- Tuan Jing-jing (na 16. místo 3. února)
Sara Sorribesová Tormová (na 40. místo 3. února)- Anna-Lena Friedsamová (na 41. místo 3. února)
- Coco Gauffová (na 42. místo 3. února)
Šúko Aojamová (na 21. místo 17. února)- Kaitlyn Christianová (na 50. místo 17. února)
- Caroline Dolehideová (na 30. místo 24. února)
Jeļena Ostapenková (na 17. místo 2. března)- Caty McNallyová (na 38. místo 9. března)
- Kristýna Plíšková (na 45. místo 17. srpna)
- Sofia Keninová (na 31. místo 31. srpna)
- Ellen Perezová (na 40. místo 31. srpna)
- Veronika Kuděrmetovová (na 22. místo 14. září)
- Laura Siegemundová (na 33. místo 14. září)
- Anna Blinkovová (na 45. místo 14. září)
- Hayley Carterová (na 31. místo 21. září)
Luisa Stefaniová (na 32. místo 28. září)- Ena Šibaharaová (na 23. místo 12. října)
- Desirae Krawczyková (na 25. místo 12. října)
Alexa Guarachiová (na 26. místo 12. října)- Asia Muhammadová (na 35. místo 12. října)
Aljaksandra Sasnovičová (na 43. místo 12. října)
Remove ads
Výdělek hráček
Remove ads
Ukončení kariéry
Seznam uvádí tenistky (vítězky turnaje WTA, a/nebo ty, které byly klasifikovány alespoň jeden týden v Top 100 dvouhry a/nebo Top 100 čtyřhry žebříčku WTA), jež ohlásily ukončení profesionální kariéry, neodehrály za více než 52 uplynulých týdnů žádný turnaj, nebo jim byl uložen trvalý zákaz hraní, a to v sezóně 2020:
_(42929488802).jpg)
_(42978784341).jpg)
- Estrella Cabezaová Candelaová (* 20. února 1987 Los Palacios y Villafranca, Španělsko), profesionálka od roku 2004, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 95. místě v květnu 2013 a ve čtyřhře na 176. místě během dubna 2012. Převážnou část kariéry se pohybovala na okruhu ITF, kde získala třináct singlových a šestnáct deblových titulů. Ukončení kariéry oznámila v říjnu 2020.[20][21][21]
- Rika Fudžiwarová (* 19. září 1981 Tokio, Japonsko), profesionálka od roku 1997, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 84. místě v srpnu 2005 a ve čtyřhře na 13. místě během listopadu 2002. Z šesti deblových finále na okruhu WTA Tour vyhrála jediné na Danish Open 2012 s Dateovou Krummovou. Na okruhu ITF vybojovala devět trofejí z dvouhry a třicet šest ze čtyřhry. Po boku Sugijamové si zahrála semifinále debla na French Open 2002. Ukončení kariéry oznámila v březnu 2020.[21]
- Julia Görgesová (* 2. listopadu 1988 Bad Oldesloe, Západní Německo), profesionálka od roku 2005, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 9. místě v srpnu 2018 a ve čtyřhře na 12. místě během srpna 2016. Stala se tak jednou ze čtyř Němek, které figurovaly v Top 15 dvouhry i čtyřhry. Vítězka sedmi singlových a pěti deblových titulů na okruhu WTA Tour. Ve dvouhře triumfovala na závěrečném WTA Elite Trophy 2017. Do semifinále se probojovala ve Wimbledonu 2018 a finále smíšené čtyřhry si zahrála s Nenadem Zimonjićem na French Open 2014. Jako členka německého fedcupového týmu se zúčastnila pražského finále 2014 proti Češkám. Ukončení kariéry oznámila v říjnu 2020.[22][21]
- Jamie Hamptonová (* 8. ledna 1990 Frankfurt nad Mohanem, Západní Německo), profesionálka od roku 2009, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 24. místě v červenci 2013 a ve čtyřhře na 74. místě během května 2012. Vítězka pěti deblových ai singlových titulů na okruhu ITF. V rámci grandslamu se nejdále probojoval do osmifinále French Open 2013. Jelena Vesninová ji zdolala ve finále AEGON International 2013. Během kariéry porazila také členky první světové desítky Petru Kvitovou, Agnieszka Radwańskou a Caroline Wozniackou. Na okruhu nehrála od ledna 2014. Následně podstoupila šest operačních zákroků. Ukončení kariéry oznámila v květnu 2020.[23][21]
- Vania Kingová (* 3. února 1989 Monterey Park, Kalifornie, Spojené státy americké), profesionálka od roku 2006, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 50. místě v listopadu 2006 a ve čtyřhře na 3. místě během června 2011. Na okruhu WTA Tour vyhrála dvouhru Bangkok Open 2006 a patnáct trofejí ve čtyřhře. S Jaroslavou Švedovovou si odvezla deblové tituly z Wimbledonu 2010 a US Open 2010. Společně pak prohrály finále na US Open 2011. Po boku Marcela Mela skončila jako poražená finalistka v mixu French Open 2009. Poslední sezóny ji limitovalo zranění kotníku, jehož operaci podstoupila v roce 2017. Ukončení kariéry oznámila v únoru 2020.[24][21]
Johanna Larssonová (* 17. srpna 1988 Boden, Švédsko), profesionálka od roku 2006, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 45. místě v září 2016 a ve čtyřhře na 20. místě během října 2017. Vítězka dvou singlových a čtrnácti deblových titulů na okruhu WTA Tour, včetně dvouhry na bastadském Swedish Open 2015. Spolu s Kiki Bertensovou prohrála ve finále čtyřhry Turnaje mistryň 2017. Na grandslamu si zahrála deblové semifinále na French Open 2019. Ukončení kariéry oznámila v únoru 2020.[25][21]- Jekatěrina Makarovová (* 7. června 1988 Moskva, Sovětský svaz), profesionálka od roku 2004, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 8. místě v dubnu 2015 a ve čtyřhře na 1. místě během června 2018. Vítězka tří singlových a patnácti deblových titulů na okruhu WTA Tour. Na grandslamu se šestkrát probojovala do čtvrtfinále dvouhry, z nichž do semifinále postoupila na US Open 2014 a Australian Open 2015. V páru s Jelenou Vesninovou vyhrála čtyřhru na French Open 2013, US Open 2014 a ve Wimbledonu 2017. Smíšenou soutěž ovládla po boku Bruna Soarese na US Open 2012. S Vesninovou se staly olympijskými vítězkami ve čtyřhře Letní olympiády 2016 v Riu de Janeiru a šampionkami Turnaje mistryň 2016. Ukončení kariéry oznámila během St. Petersburg Ladies Trophy 2020.[26][21]
- María José Martínezová Sánchezová (* 12. srpna 1982 Murcia, Španělsko), profesionálka od roku 1998, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 19. místě v květnu 2010 a ve čtyřhře na 4. místě během července 2010. Vítězka pěti singlových a dvaceti jedna deblových titulů na okruhu WTA Tour včetně Rome Masters 2010 ve dvouhře. D dlouhodobou spoluhráčkou Nurií Llagosteraovou Vivesovou odešla poražena z deblových semifinále na French Open 2010 a 2012, rovněž tak na US Open 2012. Společně vyhrály Turnaj mistryň 2009. Po boku Tommyho Robreda reprezentovala Španělsko na Hopmanově poháru 2010, na němž triumfovali. Ukončení kariéry oznámila během ledna 2020.[27][21]
Mandy Minellaová (* 22. listopadu 1985 Esch-sur-Alzette, Lucembursko), profesionálka od roku 2001, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 66. místě v září 2012 a ve čtyřhře na 47. místě během dubna 2013. Vítězka dvou deblových titulů na okruhu WTA Tour v páru s Tímeou Babosovu. Z jediného finále dvouhry na Ladies Championship Gstaad 2018 odešla poražena. V sérii WTA 125K vybojovala jednu trofej ve dvouhře a tři ve čtyřhře. Ukončení kariéry oznámila v roce 2020.[28][21]- Jessica Mooreová (* 16. srpna 1990 Perth, Austrálie), profesionálka od roku 2008, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 138. místě v říjnu 2008 a ve čtyřhře na 55. místě během května 2019. Vítězka dvou deblových titulů na okruhu WTA Tour. V rámci okruhu ITF získala čtyři trofeje ve dvouhře a třicet jedna ve čtyřhře. Z deblové soutěže Her Commonwealthu 2010 v Dillí si odvezla s Olivií Rogowskou stříbrnou medaili. Na grandslamu nepřekročila v žádné soutěži druhé kolo. Ukončení kariéry oznámila na lednovém Australian Open 2020.[29]
Aleksandrina Najdenovová (* 29. února 1992 Plovdiv, Bulharsko), profesionálka od roku 2007, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 218. místě v září 2019 a ve čtyřhře na 95. místě během září 2017. V kariéře se pohybovala dominantně na okruhu ITF, kde vybojovala deset singlových a čtrnáct deblových trofejí. Na grandslamu si zahrála pouze čtyřhru Australian Open 2014. Na konci listopadu 2020 byla ve 28 letech doživotně diskvalifikována z profesionálního tenisu, když Jednotka pro bezúhonnost tenisu odhalila řadu jejích podvodů v ovlivňování výsledků se sázkaři, stejně jako nespolupráci s vyšetřovateli. Uložena jí byla pokuta 150 tisíc dolarů.[30][21]- Romina Oprandiová (* 29. března 1986 Jegenstorf, Švýcarsko), profesionálka od roku 2005, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 32. místě v červnu 2013 a ve čtyřhře na 112. místě během května 2007. Na okruhu WTA Tour vyhrála čtyřhru Morocco Open 2014 s Garbiñe Muguruzaovou. Ve dvouhře téhož marockého turnaje si zahrála jediné singlové finále WTA. Z okruhu ITF si odvezla dvacet šest singlových a jedenáct deblových titulů. Ukončení kariéry oznámila v květnu 2020.[31][32][21]
- Pauline Parmentierová (* 31. ledna 1986 Cucq, Francie), profesionálka od roku 2000, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 40. místě v červenci 2008 a ve čtyřhře na 89. místě během dubna 2012. Vítězka čtyř singlových titulů na okruhu WTA Tour. Na grandslamu se nejdále probojovala do osmifinále dvouhry French Open 2014. Francii reprezentovala ve dvouhře a čtyřhře Letních olympijských her 2008 v Pekingu. Jako členka francouzského týmu se stala vítězkou Fed Cupu 2019. Ukončení kariéry oznámila během ledna 2020.[33][34][21]
- Teliana Pereirová (* 20. července 1988 Águas Belas, Brazílie), profesionálka od roku 2005, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 43. místě v říjnu 2015 a ve čtyřhře na 117. místě během září 2013. Vítězka dvou singlových titulů na okruhu WTA Tour, čímž se stala první brazilskou vítězkou dvouhry po 32 letech. V rámci túry ITF vybojovala dvacet dva trofejí ve dvouhře a deset ve čtyřhře. Na grandslamu nepřekročila v žádné soutěži druhé kolo. Brazílii reprezentovala ve dvouhře a čtyřhře Letních olympijských her 2016 v Riu de Janeiru. Ukončení kariéry oznámila během září 2020.[35][36][21]
Magdaléna Rybáriková (* 4. října 1988 Piešťany, Československo), profesionálka od roku 2005, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 17. místě v březnu 2018 a ve čtyřhře na 50. místě během června 2011. Vítězka čtyř singlových a jednoho deblového titulu Na okruhu WTA Tour vyhrála čtyři singlové tituly včetně obhájené trofeje na washingtonském Citi Open. Ve čtyřhře vybojovala jeden titul v páru s Janette Husárovou. Jako první Slovenka postoupila v roce 2017 do semifinále dvouhry ve Wimbledonu. Stejnou fázi si zahrála také ve čtyřhře Wimbledonu 2014. Se slovenským týmem postoupila do semifinále Fed Cupu 2013. Ukončení kariéry plánovala v dubnovém finále Fed Cupu 2020, které však bylo o rok odloženo. Oficiální završení tenisové dráhy tak sdělila prostřednictvím sociálních sítí v říjnu 2020.[37][21]- Sílvia Solerová Espinosová (* 19. listopadu 1987 Elche, Španělsko), profesionálka od roku 2003, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 54. místě v květnu 2012 a ve čtyřhře na 39. místě během dubna 2014. Na okruhu WTA Tour vyhrála jeden deblový turnaj na Connecticut Open 2014 s Andrejou Klepačovou. Ve dvouhře skončila dvakrát jako poražená finalistka. Na grandslamu se nejdále probojovala čtvrtfinále čtyřhry na Australian Open 2013 a 2014 a French Open 2015. Španělsko reprezentovala na Letních olympijských hrách 2012 v Londýně. Ukončení kariéry oznámila v květnu 2020.[38]
- Carla Suárezová Navarrová (* 3. září 1988 Las Palmas de Gran Canaria, Španělsko), profesionálka od roku 2003, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 6. místě v únoru 2016 20 a ve čtyřhře na 11. místě během dubna 2015. Vítězka dvou singlových a tří deblových titulů na okruhu WTA Tour. Do prvního grandslamového čtvrtfinále na French Open 2008 se probojovala z kvalifikace. Celkově si čtvrtfinálovou fázi dvouhry na grandslamech zahrála sedmkrát, nikdy však z ní nepostoupila. Jedinou semifinálovou účast na turnajích velké čtyřky tak zaznamenala ve čtyřhře French Open 2014 po boku Garbiñe Muguruzaové. Společně pak skončily jako poražené finalistky ve čtyřhře Turnaje mistryň 2015. Během září 2020 jí byl diagnostikován Hodgkinův lymfom a následující měsíc ukončila kariéru. Již předtím plánovala sezónu 2020 odehrát jako závěrečnou.[39]
- Maria Šarapovová (* 19. dubna 1987 Ňagaň, Sovětský svaz), profesionálka od roku 2001, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 1. místě v srpnu 2005 a ve čtyřhře na 41. místě během června 2004. Na grandslamu vyhrála Wimbledon 2004, US Open 2006, Australian Open 2008 a French Open v letech 2012 a 2014. Stala se tak desátou hráčkou historie, která zkompletovala kariérní grandslam. V rámci celého okruhu WTA vybojovala třicet šest singlových a čtyři deblové tituly. Triumfovala rovněž na Turnaji mistryň 2004 a s ruským týmem ve Fed Cupu 2008. Na Letních olympijských hrách 2012 v Londýně byla vlajkonoškou ruské výpravy, jako první žena s tímto posláním v historii sovětských a ruských účastí.[40] Z olympijské dvouhry si odvezla stříbrnou medaili. Po pozitivním dopingovém nálezu na Australian Open 2016 obdržela 15měsíční zákaz startu. Poslední turnaj odehrála na Australian Open 2020 a završení profesionální dráhy oznámila v únoru téhož roku.[41][42][43] K datu ukončení byla historicky druhou nejlépe vydělávající sportovkyní světa po Sereně Williamsové, s odhadovaným příjmem 325 milionů dolarů včetně zisku z obchodních smluv.[44]
- Anna Tatišviliová (* 3. února 1990 Tbilisi, Sovětský svaz), profesionálka od roku 2005, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 50. místě v říjnu 2012 a ve čtyřhře na 59. místě během května 2012. Na okruhu WTA Tour zvítězila ve čtyřhře Generali Ladies Linz 2014 po boku Ioany Raluky Olaruové. Z dalších dvou deblových finále odešla poražena. V rámci okruhu ITF získala jedenáct trofejí ve dvouhře. Na grandslamu se nejdále probojovala do osmifinále US Open 2012. Gruzii reprezentovala ve dvouhře a čtyřhře Letních olympijských her 2012 v Londýně. Od sezóny 2014 nastupovala za Spojené státy americké. Po dlouhodobých komplikacích s kotníkem se rozhodla ukončit kariéru v březnu 2020.[45]
Caroline Wozniacká (* 11. července 1990 Odense, Dánsko), profesionálka od roku 2005, ve dvouhře žebříčku WTA nejvýše postavená na 1. místě v říjnu 2009 a ve čtyřhře na 52. místě během září 2009. Stala se první ženskou světovou jedničkou ze Skandinávie. Na vrcholu klasifikace strávila 71 týdnů. V rámci okruhu WTA Tour získala celkem třicet singlových a dva deblové tituly. Triumfovala na Australian Open 2018 a jako poražená finalistka skončila na US Open 2009 a 2014. Ovládla také Turnaj mistryň 2017 v Singapuru. Finálové účasti dosáhla již na Turnaji mistryň 2010 v Dauhá. Tři trofeje si odvezla z tokijského Pan Pacific Open. Kariéru ukončila po vyřazení od Džabúrové ve třetím kole lednového Australian Open 2020.[46][47][43]
Remove ads
Obnovení kariéry
Seznam uvádí významné tenistky, které obnovily kariéru účastí na turnajích v roce 2020:
Kim Clijstersová (* 8. června 1983 Bilzen, Belgie) bývalá světová jednička se po druhém ukončení kariéry do profesionálního tenisu vrátila únorovým Dubai Tennis Championships, kde ji na úvod vyřadila Garbiñe Muguruzaová. Jednalo se o její první utkání na okruhu od 29. srpna 2012, kdy ve druhém kole US Open 2012 podlehla Lauře Robsonové.[48]- Cvetana Pironkovová (* 13. září 1987 Plovdiv, Bulharsko), bývalá 31. hráčka žebříčku WTA se po narození syna v dubnu 2018, a rekonvalescenci zraněného ramene, mezi profesionálky vrátila na US Open 2020, kde ji ve čtvrtfinále vyřadila Serena Williamsová.[49]
Remove ads
Rozpis bodů
Tabulka přidělovaných bodů hráčkám na turnajích okruhů WTA Tour 2020.
Reference
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads