Kevin Anderson (tenista)

Kevin Anderson (* 18. května 1986 Johannesburg) je bývalý jihoafrický profesionální tenista a finalista z US Open 2017 i Wimbledonu 2018, který se na okruzích pohyboval v letech 2007–2022.^[1] Na okruhu ATP Tour vyhrál sedm turnajů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře. V rámci ATP Challenger Tour získal tři tituly ve dvouhře a pět ve čtyřhře.^[2]

Kevin Anderson
Kevin Anderson ve Wimbledonu 2017
Stát	Jižní Afrika Jižní Afrika
Datum narození	18. května 1986 (39 let)
Místo narození	Johannesburg, JAR
Bydliště	Gulf Stream, FL, Spojené státy Johannesburg, JAR
Výška	203 cm
Hmotnost	89 kg
Profesionál od	2007
Ukončení kariéry	květen 2022
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	17 728 382 USD
Tenisová raketa	Dunlop
Dvouhra
Poměr zápasů	356–255
Tituly	7 ATP, 3 challengery
Nejvyšší umístění	5. místo (16. července 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	4. kolo (2013, 2014, 2015)
French Open	4. kolo (2013, 2014, 2017, 2018)
Wimbledon	finále (2018)
US Open	finále (2017)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrů	semifinále (2018)
Olympijské hry	2. kolo (2008)
Čtyřhra
Poměr zápasů	59–72
Tituly	1 ATP, 5 challengerů
Nejvyšší umístění	58. místo (17. listopadu 2014)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	3. kolo (2013)
Wimbledon	čtvrtfinále (2008)
US Open	2. kolo (2010)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry	1. kolo (2008)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20190410a10. dubna 2019 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bekhend na vídeňském Erste Bank Open 2017, kde na úvod vypadl s kvalifikantem Guillermem Garcíou-Lópezem

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2018 na 5. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2014 na 58. místě. Trénovali jej Diego Moyano, Jay Bosworth a Brad Stine.^[3]

Na nejvyšší grandslamové úrovni se jako první Afričan v otevřené éře probojoval v roce 2017 do finále US Open, kde podlehl světové jedničce Rafaelu Nadalovi. Finále odehrál z pozice nejníže postaveného hráče v historii open éry Flushing Meadows, když mu patřila 32. příčka žebříčku. Ve Wimbledonu 2018 rozhodl čtvrtfinále s osminásobným šampionem Federerem až v páté sadě poměrem gamů 13–11 a semifinále s Isnerem za 6.36 hodiny poměrem her 26–24. Jednalo se o čtvrtý nejdelší zápas v historii tenisu. V závěrečné duelu jej zdolal Srb Novak Djoković. Na Turnaji mistrů 2018 postoupil jako první Afričan od založení závěrečné události v roce 1970 do semifinále.^[4]

V jihoafrickém daviscupovém týmu debutoval v roce 2008 utkáním zóny Evropy a Afriky proti Finsku, v němž porazil Juho Paukku. V soutěži nastoupil k pěti mezistátním utkáním s bilancí 8–1 ve dvouhře a 1–0 ve čtyřhře.^[5]

Jihoafrickou republiku reprezentoval na Letních olympijských hrách 2008 v Pekingu, kde v mužské dvouhře vypadl ve druhém kole s patnáctým nasazeným Němcem Nicolasem Kieferem. Do mužské čtyřhry nastoupil s Jeffem Coetzeem. Soutěž opustili po prohře v úvodním kole od španělských turnajových pětek Nicoláse Almagra a Davida Ferrera.

V říjnu 2020 převzal po Djokovićovi prezidentství Hráčské rady ATP z pozice viceprezidenta.^[6]

Tenisová kariéra

Po finálové účasti na Tennis Channel Open 2008 v Las Vegas, kde podlehl Samu Querreymu, se 10. března 2008 stal poprvé nejvýše postaveným Jihoafričanem v žebříčku ATP. Premiérovou trofej na okruhu ATP World Tour vybojoval z únorového SA Tennis Open 2011 v rodném Johannesburgu, když v boji o titul přehrál Inda Somdeva Devvarmana. Druhý titul získal na únorovém Delray Beach International Tennis Championships 2012 po závěrečné výhře nad Australanem Marinkem Matosevicem. V rozmezí dalších tří sezón následovala šňůra šesti finálových porážek, když postupně odešel poražen v Sydney, Casablance, Atlantě, Delray Beach, Acapulcu, Memphisu a také v londýnském Queen's Clubu nenašel recept na Brita Andyho Murrayho.

Až na březnovém Winston-Salem Open 2015 přerušil sérii finálových porážek a po vítězství nad Francouzem Pierrem-Huguesem Herbertem dobyl třetí trofej. Přestože vypadl s Gillesem Müllerem v úvodním kole tokijského Rakuten Japan Open Tennis Championships 2015, v následném vydání žebříčku ATP z 12. října 2015 byl poprvé klasifikován jako člen elitní světové desítky, kterou uzavíral 10. místem. Stal se tak prvním Jihoafričanem v nejlepší desítce tenistů po osmnácti letech.^[7]

Čtvrtý titul z túry ATP přišel na premiérovém ročníku New York Open 2018, prvním turnaji v historii ATP hraném na černém povrchu. V boji o titul zdolal americkou turnajovou dvojku Sama Querreyho po třísetovém průběhu. Bodový zisk jej posunul na nové kariérní maximum, když mu 19. února 2018 patřila 9. příčka.^[8]

Do prvního grandslamového finále postoupil na newyorském US Open 2017 po výhře nad dvanáctým nasazeným Španělem Pablem Carreñem Bustou. Z pozice turnajové osmadvacítky v něm nestačil na světovou jedničku Rafaela Nadala po hladkém třísetovém průběhu.^[9][10]

Podruhé odešel jako poražený grandslamový finalista z Wimbledonu 2018, kde svedl pětisetové bitvy ve čtvrtfinále i semifinále. Mezi poslední osmičkou hráčů vyřadil světovou dvojku, osminásobného šampiona turnaje a obhájce titulu Rogera Federera, přestože v žádném ze čtyř předchozích vzájemných utkání neuhrál ani jednu sadu a v průběhu utkání prohrával již 0–2 na sety.^[11] Ve třetím setu pak odvrátil Švýcarovi mečbol a průběh otočil, s výsledným poměrem gamů 13–11 v pátém rozhodujícím dějství.^[12] Vítězné semifinále proti Američanovi Johnu Isnerovi trvalo 6.36 hodin a pátá sada skončila vysokým poměrem 26–24. Po duelu Isner–Mahut z Wimbledonu 2010 tak představovalo druhý nejdelší wimbledonský zápas a třetí nejdelší v celé tenisové historii.^[13] Přemožitele nalezl až ve finále, v němž podlehl dvacátému prvnímu hráči žebříčku Novaku Djokovićovi ve třech setech.^[14][15][16] Do wimbledonského finále se probojoval jako první reprezentant Jihoafrické republiky, respektive Jihoafrické unie, od roku 1921, kdy do boje o titul postoupil Brian Norton (jihoafrický finalista z roku 1985 Kevin Curren reprezentoval Spojené státy).^[17] Vytvořil také wimbledonský rekord v počtu odehraných gamů ve dvouhře během jednoho ročníku, když jich odehrál 349 a překonal Roddickův výkon 331 her z roku 2009.^[18] Bodový zisk jej poprvé posunul do elitní světové pětky, jíž uzavíral na 5. místě.^[16]

V úvodním kole vídeňského Erste Bank Open 2018 odvrátil mečbol Gruzínci Nikolozi Basilašvilimu a utkání vyhrál. Následně si připsal páté turnajové vítězství a první z kategorie ATP 500, když ve finále zdolal japonskou turnajovou pětku Keie Nišikoriho po dvousetovém průběhu. Bodový zisk mu zajistil debutový start na Turnaji mistrů jako prvnímu Jihoafričanovi po 23 letech, od účasti Wayna Ferreiry.^[19] Šestou trofej si odvezl z lednového Maharashtra Open 2019, když ve finále porazil chorvatskou světovou stovku Iva Karloviće. Všechny sady rozhodly až zkrácené hry. Oba shodně zahráli 111 vítězných míčů. Ve statistice es dominoval chorvatský tenista v poměru 36–21. Karlović odvrátil všech osm brejkbolů a Jihoafričan nečelil žádnému. Anderson měřící 203 cm a Karlović s výškou 211 cm odehráli „nejvyšší“ finále v historii ATP, když v žádném předchozím boji o titul se neobjevila vyšší dvojice hráčů.^[20]

Poslední turnaj odehrál jako šťastný poražený kvalifikant na březnovém Miami Open 2022, kde po volném losu podlehl Argentinci Juanu Manuelu Cerúndolovi.

Soukromý život

Roku 2011 se oženil se svou spolužačkou, golfistkou Kelsey O'Nealovou. Manželé se přestěhovali do floridského Delray Beach. Ve Spojených státech se tak stal trvalým rezidentem.^[21] V červnu 2016 zřídil webové stránky Realife Tennis pro výuku tenisu a tenisových kurzů.^[22][23][24]

Finále na Grand Slamu

Mužská dvouhra: 2 (0–2)

Stav	rok	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	2017	US Open	tvrdý	Rafael Nadal	3–6, 3–6, 4–6
Finalista	2018	Wimbledon	tráva	Novak Djoković	2–6, 2–6, 6−7(3−7)

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda D – dvouhra; Č – čtyřhra Grand Slam (0–2 D) Turnaj mistrů (0) ATP Tour Masters 1000 (0–0 D) ATP Tour 500 (1–4 D; 1–2 Č) ATP Tour 250 (6–7 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 20 (7–13)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	9. března 2008	Las Vegas, Spojené státy	tvrdý	Sam Querrey	6–4, 3–6, 4–6
Vítěz	1.	6. února 2011	Johannesburg, Jihoafrická republika	tvrdý	Somdev Devvarman	4–6, 6–3, 6–2
Vítěz	2.	4. března 2012	Delray Beach, Spojené státy	tvrdý	Marinko Matosevic	6–4, 7–6(7–2)
Finalista	2.	12. ledna 2013	Sydney, Austrálie	tvrdý	Bernard Tomic	3–6, 7–6(7–2), 3–6
Finalista	3.	14. dubna 2013	Casablanca, Maroko	antuka	Tommy Robredo	6–7(6–8), 6–4, 3–6
Finalista	4.	29. července 2013	Atlanta, Spojené státy	tvrdý	John Isner	7–6(7–3), 6–7(2–7), 6–7(2–7)
Finalista	5.	23. února 2014	Delray Beach, Spojené státy (2)	tvrdý	Marin Čilić	6–7(6–8), 7–6(9–7), 4–6
Finalista	6.	2. března 2014	Acapulco, Mexiko	tvrdý	Grigor Dimitrov	6–7(1–7), 6–3, 6–7(5–7)
Finalista	7.	15. února 2015	Memphis, Spojené státy	tvrdý (h)	Kei Nišikori	4–6, 4–6
Finalista	8.	21. června 2015	Londýn, Spojené království	tráva	Andy Murray	3–6, 4–6
Vítěz	3.	29. srpna 2015	Winston-Salem, Spojené státy	tvrdý	Pierre-Hugues Herbert	6–4, 7–5
Finalista	9.	6. srpna 2017	Washington, D.C., Spojené státy	tvrdý	Alexander Zverev	4–6, 4–6
Finalista	10.	10. září 2017	US Open, New York, Spojené státy	tvrdý	Rafael Nadal	3–6, 3–6, 4–6
Finalista	11.	6. ledna 2018	Puné, Indie	tvrdý	Gilles Simon	6–7(4–7), 2–6
Vítěz	4.	18. února 2018	New York, Spojené státy	tvrdý (h)	Sam Querrey	4–6, 6–3, 7–6(7–1)
Finalista	12.	5. března 2018	Acapulco, Mexiko	tvrdý	Juan Martín del Potro	4–6, 4–6
Finalista	13.	15. července 2018	Wimbledon, Londýn, Spojené království	tráva	Novak Djoković	2–6, 2–6, 6−7(3−7)
Vítěz	5.	28. října 2018	Vídeň, Rakousko	tvrdý (h)	Kei Nišikori	6–3, 7–6(7–3)
Vítěz	6.	6. ledna 2019	Puné, Indie	tvrdý	Ivo Karlović	7–6(7–4), 6–7(2–7), 7–6(7–5)
Vítěz	7.	18. července 2021	Newport, Spojené státy	tráva	Jenson Brooksby	7–6(10–8), 6–4

Čtyřhra: 4 (1–3)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	1.	19. února 2012	San Jose, Spojené státy	tvrdý (h)	Frank Moser	Mark Knowles Xavier Malisse	4–6, 6–1, [5–10]
Finalista	2.	5. srpna 2012	Washington, D.C., Spojené státy	tvrdý	Sam Querrey	Treat Conrad Huey Dominic Inglot	6–7(5–7), 7–6(9–7), [5–10]
Vítěz	1.	2. března 2014	Acapulco, Mexiko	tvrdý	Matthew Ebden	Feliciano López Max Mirnyj	6–3, 6–3
Finalista	3.	26. října 2014	Valencie, Španělsko	tvrdý (h)	Jérémy Chardy	Jean-Julien Rojer Horia Tecău	4–6, 2–6

Tituly na ATP Challenger Tour

Legenda
Challengery (3 D; 5 Č)

Dvouhra (3)

č.	datum	turnaj	povrch	poražený fináalista	výsledek
1.	16. září 2007	New Orleans, Spojené státy	tvrdý	Sam Warburg	6–4, 6–0
2.	16. listopadu 2008	Champaign, Spojené státy	tvrdý (h)	Kevin Kim	6–3, 6–4
3.	10. května 2009	Sanremo, Itálie	antuka	Blaž Kavčič	2–6, 6–2, 7–5

Čtyřhra (5)

č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	poražení fináalisté	výsledek
1.	16. září 2007	New Orleans, Spojené státy	tvrdý	Ryler DeHeart	Rajeev Ram Bobby Reynolds	6–2, 6–3
2.	22. listopadu 2008	Knoxville, Spojené státy	tvrdý (h)	G.D. Jones	Rajeev Ram Bobby Reynolds	3–6, 6–0, [10–7]
3.	26. července 2009	Lexington, Spojené státy	tvrdý	Ryler DeHeart	Amir Hadad Harel Levy	6–4, 4–6, [10–6]
4.	9. srpna 2009	Vancouver, Kanada	tvrdý	Rik de Voest	Ramon Delgado Kaes Van't Hof	6–4, 6–4
5.	31. ledna 2010	Honolulu, Spojené státy	tvrdý	Ryler DeHeart	Kyu-Tae Im Martin Slanar	3–6, 7–6(7–2), [15–13]

Chronologie výsledků na Grand Slamu

Mužská dvouhra

Turnaj	2007	2008	2009	2010	2011	2012	2013	2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021	2022	SR	V–P	% výher
Australian Open	A	1. kolo	1. kolo	1. kolo	1. kolo	3. kolo	4. kolo	4. kolo	4. kolo	1. kolo	A	1. kolo	2. kolo	2. kolo	1. kolo	1. kolo	0 / 13	13–13	50 %
French Open	A	Q2	Q3	1. kolo	2. kolo	3. kolo	4. kolo	4. kolo	3. kolo	1. kolo	4. kolo	4. kolo	A	3. kolo	1. kolo	—	0 / 11	19–11	63 %
Wimbledon	A	1. kolo	Q1	1. kolo	2. kolo	1. kolo	3. kolo	4. kolo	4. kolo	1. kolo	4. kolo	F	3. kolo	NH	2. kolo	—	0 / 12	20–12	63 %
US Open	A	Q1	Q1	3. kolo	3. kolo	1. kolo	2. kolo	3. kolo	ČF	3. kolo	F	4. kolo	A	1. kolo	2. kolo	—	0 / 11	23–11	68 %
výhry–prohry	0–0	0–2	0–1	2–4	4–4	4–4	9–4	11–4	12–4	2–4	12–3	12–4	3–2	3–3	2–4	0–1	0 / 47	76–47	62 %

Legenda
SR	poměr vyhraných turnajů ku všem odehraným	W–L V–P	výhry–prohry
NH	daný rok se turnaj nekonal	A	turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ	prohra v (kole) kvalifikace	1k / 1R	prohra v daném kole turnaje
QF / ČF	prohra ve čtvrtfinále	SF	prohra v semifinále
F	prohra ve finále	Vítěz	vítězství v turnaji

Postavení na konečném žebříčku ATP

Dvouhra

Rok	2004	2005	2006	2007	2008	2009	2010	2011	2012	2013	2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021
Pořadí	1175.	▲ 548.	▲ 513.	▲ 228.	▲ 106.	▼ 161.	▲ 61.	▲ 32.	▼ 37.	▲ 20.	▲ 16.	▲ 12.	▼ 67.	▲ 14.	▲ 6.	▼ 91.	▲ 81.	▲ 79.

Čtyřhra

Rok	2004	2005	2006	2007	2008	2009	2010	2011	2012	2013	2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021
Pořadí	947.	▼ 1005.	▲ 527.	▲ 441.	▲ 156.	▼ 171.	▼ 259.	▲ 110.	▲ 91.	▼ 347.	▲ 58.	▼ 98.	—	286.	▼ 321.	—	—	—