Giorgio Chiellini
italský fotbalista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Giorgio Chiellini (* 14. srpen 1984 Pisa, Itálie) je technický ředitel týmu LAFC a bývalý italský profesionální fotbalista, který hrál na pozici středního obránce. Mezi lety 2004 a 2022 odehrál také 117 utkání v dresu italské reprezentace, ve kterých vstřelil 8 branek. Od roku 2018 byl reprezentačním kapitánem.
_30_-_Chiellini_(cropped).jpg)
S Juventusem, v jehož dresu strávil většinu své hráčské kariéry, nasbíral řadu trofejí včetně 9 mistrovských titulů v Serii A (neboli Scudetto).[p. 1] Ve dresu Juventusu dále dosáhl dvou finále Ligy mistrů UEFA, v obou případech ale odcházel jako stříbrný medailista.
Účastník Mistrovství světa 2010 v Jihoafrické republice a Mistrovství světa 2014 v Brazílii. Rovněž si zahrál na Mistrovství Evropy – roku 2008 v Rakousku a ve Švýcarsku, roku 2012 v Polsku a Ukrajině, roku 2016 ve Francii a roku 2021 na odloženém Mistrovství Evropy 2020 konaném v několika evropských zemích, kde s Itálií vybojoval zlato.
Remove ads
Osobní život
V září 2017 podpořil iniciativu Common Goal Juana Manuela Maty, při které fotbalisté darují jedno procento ze svého platu na charitativní účely.[2]
V říjnu 2021 vyslovil podporu projektu Superligy, ke kterému se připojil mimo jiné i Juventus, a jehož cílem bylo vytvořit ligovou soutěž nejlepších evropských velkoklubů.[3]
Herní profil
Atletický a fyzicky zdatný obránce Chiellini ve fotbale začínal jako levý krajní obránce neboli „bek“, než se přesunul na stopera.[4] Na začátku kariéry si osvojil jak hru ve tříčlenné obraně, tak ve čtyřčlenné.[5] Pro svůj fyzický až „surový“ a „rváčský“ přístup mívá soupeřův respekt.[6] Dominuje ve vzdušných soubojích.[4][7] Umí vyslat dobrou přihrávku.[7] Na hřišti bývá velmi soutěživý a temperamentní.[5][6] Trenér Walter Mazzarri vyzdvihl svého bývalého svěřence slovy, že je „univerzální hráč, kterého by chtěl v týmu každý trenér“. Dále ho označil za „sílu přírody“.[8]
Remove ads
Kariéra
Klubová
Livorno
.jpg)
Během svých fotbalových začátků vystřídal několik postů od středního záložníka, křídla po krajního obránce.[9] S profesionálním fotbalem začínal v klubu AS Livorno. Roku 2002 získal část práv na hráče AS Řím, Chiellini však zůstával v Livornu. Roku 2004 vykoupil od Říma práva na hráče Juventus, od léta 2004 však působil jednu sezónu ve Fiorentině. Zde se prosadil a následující sezónu už se stal součástí turínského mužstva.[9]
Juventus
Sezóna 2005/06
Trenér Fabio Capello v něj vložil důvěru opomíjením zkušeného obránce Pessotty a Chiellini se z pozice krajního obránce podílel na dalším ligovém triumfu.[9][10]
Po sezóně se pozornost upírala nejen na mistrovství světa v Německu, ale také na propuknuvší skandál v italském fotbale, který se později dostal do povědomí veřejnosti jako Calciopoli. Juventusu byly odebrány některé poslední získané trofeje a následovalo přeřazení do druhé ligy, Serie B. Turínský klub opustili fotbalisté jako Zlatan Ibrahimović a Patrick Vieira a také obránci Fabio Cannavaro, Lilian Thuram, Gianluca Zambrotta. Chiellini v klubu zůstal.[9]
Sezóna 2006/07
Na pomoc Juventusu přispěchal trenér a bývalý fotbalista Didier Deschamps, který zde v 90. letech jakožto hráč působil. Zůstaly opory Gianluigi Buffon, Alessandro Del Piero, David Trézéguet, Mauro Camoranesi a Pavel Nedvěd. Chiellini se z levého kraje obrany přesunul doprostřed, kde se jeho partnerem stal zkušený obránce Nicola Legrottaglie. V říjnu 2006 navíc prodloužil smlouvu s klubem do roku 2011.[11] Juventus vyhrál Serii B a vybojoval si prvoligovou účast, kvůli neshodám s vedením ovšem odešel Deschamps.[9]
Sezóna 2007/08
Sezónu 2007/08 začali Bianconeri na domácí půdě proti Livornu a ve druhém utkání pak změřili síly venku s Cagliari. Sardinský celek měl za stavu 1:1 kopat už svou druhou penaltu, postranní rozhodčí však nakonec rozhodl, že Chielliniho zákrok byl v pořádku. Poté obě mužstva dala po jednom gólu, vítězství 3:2 pro Bianconeri v samotném závěru zařídil hlavou právě Chiellini.[12] Očekávaný střet v rámci Derby D'Italia proti Interu Milán se udál 5. října v Turíně a dopadl remízou 1:1. Chiellini s dalšími obránci využívali ofsajdové pasti,[13] sám Chiellini pak dokázal uhlídat hvězdu Interu Zlatana Ibrahimoviće, který předtím před sestupem působil právě v Juventusu. Frustrovaný Ibrahimović po utkání Chielliniho pohlavkoval, hráči obou týmů ale situaci zklidnili.[14] Proti Laziu Řím během 35. kola vstřelil rovnou dva góly a pomohl doma vyhrát 5:2 a i když Juventus v tomto kole přišel o možnost vyhrát Scudetto, zajistil si účast v Lize mistrů pro další sezónu konečným třetím místem.[15][16]
Sezóna 2010/11
V létě roku 2010 posílil kádr tehdejšího trenéra Luigi Delneriho obránce Leonardo Bonucci, který se měl stát Chielliniovým kolegou v obraně. 12. prosince vstřelil Chiellini úvodní gól v utkání proti Laziu a přispěl k výhře 2:1, která dopomohla průběžnému druhému místu za AC Milán,[17] který nakonec vybojoval Scudetto.
Sezóna 2011/12
Před sezónou 2011/12 tým nově trénoval Antonio Conte, sám bývalý hráč „Staré dámy“. Ten po pár zápasech přešel na rozestavení 3–5–2 se třemi středními obránci, čímž do obrany zakomponoval jak Chielliniho s Bonuccim, tak v zimě příchozího Barzagliho.[9] Tato trojice časem obdržela přezdívku „BBC“ (Barzagli, Bonucci, Chiellini).[18] Obrana se stala páteří mužstva, které získalo hned v první Conteho sezóně titul. Juventus se stal mistrem Itálie po devíti letech a během ligového běhu navíc nebyl nikým poražen.[9]
Během sezóny zaznamenal dva góly, oba v lize. Ten první 12. prosince proti AS Řím (venkovní remíza 1:1),[19] ten druhý 18. února proti Catanii (domácí výhra 3:1).[20] Celkově odehrál 37 soutěžních zápasů, v závěru zápasu závěrečného 38. kola s Atalantou si však přivodil zranění stehenního svalu a přišel o pohárové finále v Coppa Italia.[21] V něm Juventus podlehl Neapoli. Naopak účast na turnaji Euro 2012 mu neunikla.
Sezóna 2012/13
Svůj 250. zápas za Juventus odehrál proti Chievu 22. září 2012, který Juventus 2:0 vyhrál.[22] Na přelomu roku si zranil lýtko a chyběl zbytek prosince, v lednu a únoru a jako lídr v obraně „Staré dámě“ chyběl. Juventus bez něj vypadl v semifinále domácího poháru Coppa Italia 2012/13.[23] V lednu obdržel trest na jeden zápas za kritiku rozhodčího, kdy dokonce vešel na hřiště z tribuny, aby rozhodčímu domlouval.[24] Při návratu na trávníky 1. března hlavou otevřel v Neapoli skóre po 10 minutách. V souboji dvou aspirantů na titul se nakonec urodila remíza 1:1.[25] Na začátku dubna byl u prohry 0:2 ve čtvrtfinále Ligy mistrů s Bayernem Mnichov, při které Bavoři utnuli sérii 18 zápasů Juventusu na evropské scéně bez prohry.[26]
Sezóna 2013/14
Před domácím publikem proti AC Milán 6. října 2013 dal gól při výhře 3:2.[27] Pojišťujícím gólem v závěru zápasu na hřišti Boloni 6. prosince pomohl vyhrát 2:0, čímž Juventus vyhrál posedmé za sebou bez obdrženého gólu.[28] Prosincová porážka v Istanbulu proti Galatasaray v závěru podzimní skupinové fáze Ligy mistrů přestěhovala tým do Evropské ligy, v níž měl Juventus motivaci navíc, finále této soutěže se totiž hrálo na jeho stadionu v Turíně.[29]
Proti AS Řím 5. ledna 2014 se představil ve 300. zápase za turínské mužstvo.[30] V průběhu února se potýkal s poraněným lýtkem a zkraje března byl k nelibosti klubu pozván na reprezentační duel proti Španělsku.[31] Proti Neapoli 30. března neodvrátil venkovní výsledek 0:2, při němž byla zlomena řada 22 ligových zápasů bez porážky. Soupeř při úvodním gólu využil Chielliniho nepřítomnosti, který byl po souboji nucen převléknout si krví potřísněný dres.[32]
Finále Evropské ligy UEFA se však obešlo bez účasti Chielliniho a i jeho spoluhráčů po venkovní semifinálové porážce 1:2 s Benfikou, po níž následovala bezgólová domácí odveta.[33] Juventus získal Scudetto potřetí v řadě, sám Chiellini v závěru sezóny chyběl tři zápasy kvůli disciplinárnímu trestu, když při výhře 1:0 nad pronásledovatelem AS Řím udeřil loktem soupeřova záložníka Miralema Pjaniće.[34] Navzdory jeho absenci vyhrál Juventus závěrečné ligové kolo proti Cagliari a jako první italský klub překonal hranici 100 bodů, získal jich totiž 102.[35]
Sezóna 2014/15
Chiellini poprvé okusil ligové utkání 20. září 2014 proti AC Milán, které Juventus na venkovní půdě vyhrál 1:0 díky gólu Carlose Téveze.[36] Dne 22. prosince odehrál plných 120 minut prodlužovaného utkání o italský superpohár v Dauhá proti Neapoli a v penaltovém rozstřelu neproměnil tu svoji a Juventus neuspěl.[37][38]
V roli kapitána dovedl mužstvo k triumfu v italském poháru 20. května, ve kterém Juventus porazil Lazio. Už po deseti minutách činil stav 1:1 a byl to Chiellini, kdo vyrovnal a odpověděl tak na gól Ștefana Radua. Potvrdil tím svoji střeleckou formu proti tomuto římskému týmu, kterému v soutěžních zápasech vstřelil již pátý gól. Juventus vyhrál v prodloužení 2:1 a Chiellini patřil mezi jeho nejlepší hráče.[39] Ve finále Ligy mistrů proti Barceloně absentoval kvůli zranění a jeho spoluhráči bez něho prohráli 1:3.[40][41]
Sezóna 2015/16
Chiellini se zranil v červenci na začátku sezóny 2015/16 během vítězného přátelského duelu (2:1) proti polskému klubu Lechia Gdańsk. On i další stoper Barzagli tak absentovali v srpnovém zápase o italský superpohár proti Laziu Řím.[42] Chiellini byl kouči Allegrimu k dispozici pro úvodní domácí ligové utkání Serie A s Udinese, turínský klub však musel skousnout prohru 0:1,[43] přesto však Chiellini s Bonuccim a Barzaglim patřili k tomu lepšímu z týmu.[44] Chiellini otevřel skóre venkovního zářijového utkání proti Manchesteru City v Lize mistrů, poté co dal v 57. minutě hlavou vlastní gól. Juventus otočil skóre po trefách Mandžukiće a Moraty a úvodní skupinové klání vyhrál 2:1.[45] Na konci října v 10. kole proti Sassuolu vydržel na hřišti 39 minut, než byl po druhé žluté kartě rozhodčím vyloučen. Juventus prohrál již čtvrté ligové utkání, tentokráte 0:1.[46]
Sezóna 2016/17
V domácím zápase Serie A dne 26. října 2016 vpravil dva góly do sítě Sampdorie Janov a přispěl k výhře 4:1.[47] 23. prosince nastoupil do zápasu o italský superpohár a otevřel skóre, hráči AC Milán však srovnali na 1:1 a v penaltovém rozstřelu vyhráli 4:3.[48]
Proti Atalantě v remízovém zápase 28. dubna 2017 absolvoval 300. zápas v italské lize.[49] Ve finále Ligy mistrů proti obhajujícímu Realu Madrid 3. června byl mezi poraženými finalisty, Juventus totiž na soupeře po výsledku 1:4 nestačil a prohrál své druhé finálové vystoupení v Lize mistrů za tři roky.[50]
Sezóna 2017/18
V lednu 2018 se jeho Chielliniho jméno objevilo ve vyhlášené Nejlepší jedenáctce roku 2017 podle UEFA. Proti Tottenhamu v Lize mistrů 13. února 2018 nastoupil ke 460. soutěžnímu utkání za Juventus, překonal Giampieru Bonipertiho a stanul na sedmé příčce v klubové historii.[51] Juventus hrál doma nerozhodně 2:2, ovšem venku 2:1 zvítězil a postoupil.[52][53] Na jaře 2018 odehrál své 350. utkání v italské lize, v polovině března z toho ale byla jen remíza 0:0 se S.P.A.L., která ale stačila na udržení se na čele tabulky.[54] Dokázal překonat zranění a 31. března byl u výhry 3:1 proti AC Milán v základní sestavě. Ve čtvrtfinále se pokusil oplatit finálovou porážku Realu Madrid, na budoucího obhájce si ale Juventus nakonec nepřišel.[55] Poslední ligová kola strávil na lavičce náhradníků, mohl se ale těšit z dalšího titulu mistra ligy.
Sezóna 2018/19
Brankář a kapitán Gianluigi Buffon mužstvo opustil a kapitánská role připadla Chiellinimu, jehož novým spoluhráčem se stal mimo jiné Cristiano Ronaldo.[56] Na hřišti Manchesteru United 23. října 2018 nedovolil soupeři skórovat a pomohl vyhrát 1:0. Trenér United José Mourinho vyzdvihl stoperskou dvojici Bonucci–Chielini a prohlásil, že by oba „mohli přednášet obranu na Harvardu“. Juventus ve třetím skupinovém zápase Ligy mistrů potřetí vyhrál a disponoval devíti body.[57]
Dne 16. ledna 2019 mohl po výhře 1:0 nad AC Milán pozvednout superpohárovou trofej Supercoppa italiana, a to poprvé jako kapitán.[58] Mezi březnem a dubnem sehrál Juventus v osmifinále Ligy mistrů dvojzápas s Atlétikem Madrid a dohnal prvotní manko 0:2 z venkovního zápasu domácí výhrou 3:0. Odveta hraná 12. března byla pro Chielliniho speciální, neboť odehrál svůj 500. zápas ve dresu Juventusu.[59] Ačkoliv Juventus následně vypadl ve čtvrtfinále proti Ajaxu, na domácí scéně získal osmý titul po sobě.[60]
Sezóna 2019/20
Na úvod ligové sezóny 2019/20 proti Parmě pod novým trenérem Mauriziem Sarrim se Chiellini, kapitán týmu, zasadil o jednogólové vítězství 1:0, poté co se prosadil hlavou po centru obránce Alexe Sandra.[61] Pár dní nato na konci srpna 2019 si na tréninku zranil kotník.[62] Do zápasu se vrátil v polovině února po šesti měsících jako střídající hráč proti Brescii, když v 77. minutě vystřídal Leonarda Bonucciho za potlesku diváků.[63] Vedle Bonucciho a Chielliniho se o místo ve středu obrany hlásili také talentovaní mladí stopeři Matthijs de Ligt nebo Merih Demiral.[64] Juventus se s Chiellinim dohodl na prodloužení smlouvy 29. června 2020, další spolupráce měla trvat do června 2021.[65]
Sezóna 2020/21
Proti Neapoli 13. února 2021 odehrál Chiellini svůj 400. zápas v italské nejvyšší ligové soutěži. Juventus ale prohrál 0:1.[66]
Sezóna 2021/22
Zpočátku sezóny se nedařilo ani hráči ani klubu – Chiellini několik podzimních zápasů vynechal kvůli zranění, Juventus prožil pomalý start a vyhrál až páté ligové kolo se Spezií.[67] Chiellini byl u vítězství 1:0 nad AS Řím v rámci 8. kola před domácím publikem dne 17. října, byl ovšem u jedné ze dvou situací, již mohl rozhodčí odpískat jako penaltu.[68]
V květnu 2022 Chiellini potvrdil, že po sezoně odejde z Juventusu, se kterým získal devět titulů.[69] V Juventusu působil od roku 2004 a celkem za něj odehrál 561 zápasů. Víc mají na kontě jen Alessandro Del Piero (705) a Gianluigi Buffon (685).[69]
Dne 12. prosince 2023 Chiellini oznámil, že končí hráčskou kariéru.
Reprezentační
Itálii Giorgio Chiellini reprezentoval již v mládežnických reprezentacích od kategorie U15. Na Letní olympiádě v roce 2004 v Řecku získal s italským týmem do 23 let bronzovou medaili.[70]
V A-mužstvu Itálie debutoval 17. 11. 2004 v přátelském utkání proti Finsku (výhra 1:0).[71]
Zúčastnil se MS 2010 v Jihoafrické republice[72], MS 2014 v Brazílii, EURA 2008 ve Švýcarsku a Rakousku[73], EURA 2012 v Polsku a na Ukrajině[74], Konfederačního poháru FIFA 2009 v Jihoafrické republice a Konfederačního poháru FIFA 2013 v Brazílii.[71]
Kuriózní zápas absolvoval 10. října 2014 v kvalifikaci na EURO 2016 proti Ázerbájdžánu (výhra 2:1), kde nejprve vstřelil vedoucí branku svého mužstva, poté si v 77. minutě dal vlastní gól a nakonec v 82. minutě vsítil vítězný gól.[75]
EURO 2008
Při tréninku italské reprezentace, trénované Robertem Donadonim, zranil jiného stopera, kapitána Fabia Cannavara, který tímto přišel o celé Mistrovství Evropy.[76] Chiellini 9. června zprvu přihlížel úvodní prohře 0:3 s Nizozemskem.[77] Takzvaná „skupina smrti“ pro Itálii pokračovala 13. června střetnutím s Rumunskem, ve kterém Chiellini nastoupil na stoperu po boku Christiana Panucciho, kterému pomohl k vyrovnávacímu gólu na konečných 1:1, když k němu odhlavičkoval balón při rohovém kopu.[78] Uhájením čistého konta 17. června proti Francii i s jejím útočníkem Thierrym Henrym a tedy po výhře 2:0 se Itálie kvalifikovala do čtvrtfinále.[79] Ve vyřazovacím souboji se Španělskem 22. června odehrál 120 minut, během kterých gól nepadl a ke slovu přišel penaltový rozstřel. V něm uspělo Španělsko poměrem 4:2.[80] Na turnaji patřil k nejlepším italským hráčům a vynikl obzvlášť proti Španělsku.[81]
Mistrovství světa 2010
Trenér Marcello Lippi jej nominoval na Mistrovství světa, které v roce 2010 pořádala Jihoafrická republika. Chiellini se včas zotavil z potíží s lýtky a po boku Fabia Cannavara sehrál 14. června úvodní skupinový zápas proti Paraguayi, ten skončil nerozhodně 1:1.[82][83] Itálie nezvítězila ani proti Novému Zélandu 20. června a jen 1:1 remizovala.[84] Chiellini nastoupil také ve třetím skupinovém zápase se Slovenskem 24. června. Klíčový střet Itálie nezvládla a prohrála 2:3, se dvěma body tak dále nepostoupila a skončila poslední, čtvrtá.[85]
EURO 2012
Chiellini se zúčastnil Mistrovství Evropy ve fotbale 2012 a odehrál všech šest utkání Itálie na šampionátu při její cestě do finále. V základní skupině C to byly postupně zápasy se Španělskem (remíza 1:1)[86], Chorvatskem (rovněž 1:1)[87] a Irskem (výhra Itálie 2:0).[88] Ve čtvrtfinále absolvoval zápas s Anglií, který se musel rozhodnout až v penaltovém rozstřelu a skončil výsledkem 4:2 pro Italy.[89] V semifinále byl u výhry Itálie nad mírně favorizovaným Německem 2:1.[90] Ve finále musel se spoluhráči čelit nejlepšímu týmu turnaje Španělsku, které nakonec Itálii deklasovalo poměrem 4:0. Giorgio získal s národním týmem stříbro.[91]
Mistrovství světa 2014
Byl zařazen do 23členné nominace na Mistrovství světa ve fotbale 2014 v Brazílii, jejíž složení oznámil trenér Cesare Prandelli 2. června.[92] Na šampionátu, kde Itálie vypadla již v základní skupině D odehrál všechny tři zápasy: utkání proti Anglii (výhra 2:1), proti Kostarice (prohra 0:1) i proti Uruguayi (prohra 0:1 a vyřazení).[93]
V zápase s Uruguayí, kde se rozhodovalo mezi těmito týmy o postup do osmifinále jej pokousal do ramene útočník soupeře Luis Suárez. Chiellini se stal v tomto směru po Nizozemci Otmanu Bakkalovi a Srbu Branislavu Ivanovićovi jeho třetí obětí. V zápase to však Suarézovi prošlo bez povšimnutí a nebyl vyloučen, ačkoli Chiellini vehementně protestoval u rozhodčího.[94][95] Suárez to dlouho zapíral, 30. června 2014 se nakonec na sociální síti Twitter přiznal a omluvil se Chiellinimu. Samotný Chiellini omluvu přijal a vyjádřil přání snížení trestu pro Suáreze (který dostal od FIFA).[96]
EURO 2020
Ve italském výběru Roberta Manciniho pro Mistrovství Evropy 2020 – odloženém o rok kvůli pandemii covidu-19 – byl jedním ze šestice z předchozího mistrovství, navíc plnil roli kapitána.[97] Ve věku 36 let a 301 dní se 11. června při výhře 3:0 v úvodním skupinovém zápase s Tureckem stal nejstarším Italem na Mistrovství Evropy.[98] Italové ovládli druhý postup zaručující zápas se Švýcarskem 16. června rovněž poměrem 3:0, ale přišli o zraněného Chielliniho. Tomu byl mimo to neuznán gól kvůli hře rukou, později jej střídal Francesco Acerbi.[99] Pro čtvrtfinálový střet s Belgií 2. července byl již v pořádku,[100] Itálie vyhrála 2:1 a zamířila do semifinále, kde ji čekalo Španělsko.[101] To Chiellinimu a jeho spoluhráčům nezabránilo v postupu do finále s Anglií 11. července, ve kterém Italové stejně jako proti Španělům uspěli v penaltovém rozstřelu a stali se mistry Evropy.[102]
Finalissima 2022
Dne 1. června 2022 odehrál Chiellini svůj poslední zápas v italské reprezentaci.[103] Reprezentační kariéru uzavřel porážkou 0:3 s Argentinou v premiérovém zápase Finalissima v Londýně na stadionu Wembley.[104]
Remove ads
Přestupy
- Livorno – Fiorentina za 6 500 000 Euro
- Fiorentina – Juventus za 7 700 000 Euro
- Juventus – LAFC zadarmo
Statistika
Klubová
Reprezentační
Statistika na velkých turnajích
Reprezentační branky
Remove ads
Úspěchy
Klubové
Národní
vítěz italské ligy (9x)
Juventus: 2011/12, 2012/13, 2013/14, 2014/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2018/19, 2019/20
vítěz americké ligy (1x)
LAFC: 2022
vítěz 2. italské ligy (1x)
Juventus: 2006/07
vítěz italského poháru (5x)
Juventus: 2014/15, 2015/16, 2016/17, 2017/18, 2020/21
vítěz italského superpoháru (5x)
Reprezentační
- 2× na MS (2010, 2014)
- 4× na ME (2008, 2012 - stříbro, 2016, 2020 - zlato)
- 2× na Konfederačním poháru (2009, 2013 - bronz)
- 1× na OH (2004 - bronz)
- 2× na ME U21 (2006, 2007)
- 1x ve finále Ligy národů UEFA (2020/21 - bronz)
- 1x Finalissima 2022
Individuální
- 5x v týmu roku italské ligy (2013, 2015, 2016, 2018, 2020)
- 3x v nejlepší obránce italské ligy (2008, 2009, 2010)
- 3x All Stars Team ESM (2012/13, 2014/15, 2017/18)
- 2x All Stars Team LM (2014/15, 2017/18)
- 1x All Stars Team na ME U21 (2007)
Vyznamenání
Řád zásluh o Italskou republiku (27. 9. 2004) z podnětu Prezidenta Itálie [133]
Řád zásluh o Italskou republiku (16. 7. 2021) z podnětu Prezidenta Itálie [134]
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads