sochy z oltářů kostela sv. Jakuba v Brně (1765–1770), výzdoba kostela v Předklášteří (1766–1769), kaple ve Vizovicích (1774–1777), katedrály v Brně (1774–1795), kostela ve Vranově (1777–1779)
Hlavní oltář, kostel sv. Jana Křtitele vJalubí (1763)
Remove ads
Život
Ondřej Schweigl se narodil roku 1735 vBrně jako druhorozený syn brněnského sochaře Antonína Schweigla, původem ztyrolského města Silz a jeho ženy Anny Marie rozené Stättnerové. Byl pokřtěn 30. listopadu téhož roku vkostele sv. Jakuba. Se sochařským řemeslem se seznámil již vútlém mládí, při práci vdílně svého otce. Kresbě se chodil učit kbrněnskému malíři a freskaři Janu Jiřímu Etgensosvi. Vroce 1755 pak nastoupil čtyřleté studium na Akademii umění ve Vídni uprofesora sochaře Jakoba Christopha Schletterera.[3]
Krátce po návratu zVídně vroce 1761 zemřel otec Antonín a Ondřej byl tak nucen převzít jeho zavedenou dílnu. 27. února 1764 se oženil sMarií Magdalénou Hallerovou a postupně se jim narodilo devět dětí (4 chlapci a 5 dívek). Krátce po svatbě koupil vJánské ulici č.19 dům, do kterého přemístil svou dílnu. Postupně zde vybudoval rozsáhlou knihovnu, sbírku obrazů, kreseb, rytin, modelů a odlitků soch a medailí známých osobností. Podařilo se mu rovněž vBrně zřídit vlastní soukromou uměleckou akademii, ojejíž založení dlouhodobě neúspěšně usilovali brněnští umělci. Ve své dílně zaměstnával svého talentovaného bratra Tomáše, zjehož samostatné tvorby ale nemáme mnoho příkladů[4], nebo Jeronýma Förstera. Prestiž podniku během let stoupla natolik, že Schweigl mohl pracovat na rozsáhlých zakázkách po celé Moravě, od Mikulova po Javorník a zasahoval i do Polska. Zůstal však věrný rodnému Brnu, kde vyzdobil svými díly většinu zdejších barokních chrámů.[5]
Na konci 18. století došlo v důsledku reforem Josefa II. ke změně ekonomických a společenských poměrů, díky čemuž klesl počet významných zakázek ze stran bohatých klášterů. A později se i díky napoleonským válkám rozvíjí hospodářská krize. Přestože dílna dokázala poměrně pružně reagovat na změny poptávky, potažmo klientely, například výrobou užitného vybavení, tak se podnik stárnoucího sochaře bez nástupců chýlil ke konci. Sochař zemřel 24. března roku 1812 ve svém domě na mrtvici. Následně byla ukončena činnost dílny a uzavřena jeho domácí akademie. Rozsáhlé vybavení jeho domu bylo rozprodáno ve veřejné aukci. Žádné zjeho dětí se již sochařství nevěnovalo.[5]
Je zároveň autorem kritického historiografického díla, ve kterém shrnul dosavadní moravskou stavební, malířskou a sochařskou produkci. Tento spis se stal jedním zprvních pramenů kvýtvarnému umění a umělcům doby baroka na Moravě, na který odkazují historici umění dodnes.[6] Ondřej Schweigl byl činorodou a osvícenou osobností, jehož stopa se elegantně a nesmazatelně zaryla do umělecké tváře pozdně barokní Moravy.
Schweiglovy sochy z jeho vrcholného období se vyznačují protáhlým figurami v graciézním šroubovitém pohybu s rafinovaně řasenými drapériemi. Postavy mají menší hlavy, vypouklé oči, kudrnaté vlasy a vousy. Pozdní období vyniká klasicistními umírněnými tendencemi. Sochy se stávají statičtější s uzavřenými emocemi. Ze sochařského materiálu využíval nejčastěji štuk, který opatřoval bílou polychromií a dřevo, které zlatil vrůzném stupni lesku. Méně časté jsou jeho venkovní statue vkameni. Těmi pak zdobil např. zahrady zámků ve Vizovicích, Buchlovicích či hradu Pernštejna. Výjimečnou pozici vjeho tvorbě zaujímají díla zkovu, která byla ulita podle vytvořeného modelu (Krucifixy z Lysic nebo Králova Pole).[9][10]
Učený umělec se věnoval také návrhům oltářních architektur, svatostánků, kazatelen nebo křtitelnic. Typické portálové oltáře byly obloženy barevným pravým i umělým mramorem a rozličnými prvky v rokokových, později klasicistních formách. Kolem roku 1800 nabývaly oltáře střídmých plošších forem se štukovými reliéfy. Navrhoval též samotné interiéry doplňované štukovou výzdobou, např. kostelů v Brně na Petrově, Zábrdovicích, Vranova, nebo Šternberku. Je pravděpodobné, že se Schweigl podílel i na architektonickém návrhu průčelí kartuziánského klášterního kostela Nejsvětější Trojice vBrně-Králově Poli, který jeho dílna rovněž vybavila oltáři. Komplexní návrh prostoru, kde se snoubí štuková a sochařská výzdoba můžeme vidět na zámecké kapli ve Vizovicích. K většině realizací si sochař kreslil návrhy, z nichž se některé dochovaly v tuzemských archivech.[11] Zněkolika příkladů můžeme Schweigla označit i jako inventora grafických listů. Známý je např. grafický záznam oltáře poutního kostela na Cvilíně, nebo návrh obálky časopisu brněnských iluminátů Mährisches Magazin.[12][13][14]
Portálové hodiny s alegorií Času a Vědy, kol. 1790 – Moravská galerie v Brně
Po zániku velkých klášterních domů byla dílna nucena přijímat menší zakázky farností a šlechtických objednavatelů. Vybavení kostelů se stává prostším, oltáře jsou mnohdy redukovány pouze na tabernákl. Dílna se začala více věnovat výrobě užitného vybavení, jako byl nábytek, lustry, svícny, rámy obrazů, hodiny a další truhlářské a řezbářské prvky do interiérů. Doloženými realizacemi byly např. výzdoba tzv. Stříbrného sálu zámku vBuchlovicích nebo dnes nezachovaného vybavení mineralogického kabinetu hraběte Jana Nepomuka Mitrovského pro jeho zámek v Dolní Rožínce; na tomto vybavení se podílel i sochařův bratr Tomáš. Pro přístroje brněnských hodinářů Františka X. Wachtera a Sebastiana Kürze zhotovovala dílna zlacené dřevěné schránky s romantizujícími motivy.[14][15]
Remove ads
Dílo
Schweiglovo mimořádně rozsáhlé dílo bylo literárně zhodnoceno a částečně zachyceno již za života samotným umělcem ve svých historiografických přehledech.[16] Dalšímu zpracování se věnoval ve svém mohutném díle o dějinách výtvarného umění Schweiglův přítel historik Jan Cerroni.[17] Na tuto práci navazují historikové, kteří zaznamenávali topografii moravského a slezského regionu, např. Hawlik, Chambrez, Wolny, Braun nebo Wurzbach. Ve dvacátém století bylo sochařovo dílo monograficky zpracováno pouze dvěma nevydanými diplomovými pracemi Mileny Horňanské a Karla Krejčího.[3][18] Ve svém zatím nedokončeném soupisovém díle Umělecké památky Moravy jej na mnoha místech zaznamenal a připsal Bohumil Samek.[19] Práce na území Rakouského Slezska, přesahující dnešní hranice, zmapoval ve své disertaci Jaromír Olšovský.[20] V současnosti se poznání Schweiglovy tvorby a jeho doby dále výrazně prohlubuje a zasazuje do kontextu pozdního baroka a osvícenství. Těmito otázkami se zabývají převážně pracovníci Semináře dějin umění Masarykovy univerzity Pavel Suchánek a Tomáš Valeš (viz. literatura).
Tučně významné realizace podle samotného autora.[16]
Výzdoba kostelů
Hlavní oltář, kostel Nanebevzetí Panny Marie, Předklášteří (1766–1769)
Blučina, kostel Nanebevzetí Panny Marie – hlavní oltář, boční oltáře sv. Barbory, sv. Jana Nepomuckého a Bolestné P. Marie (socha Piety je z19. století) a kazatelna (1767), (dílna)
Frýdek, poutní kostel Navštívení Panny Marie – dostavba, řezby a osazení soch hlavního oltáře po Janu Schubertovi, oltář sv. Jana Nepomuckého na jeho zadní straně, sochařská a řezbářská výzdoba varhan a skříně v sakristii (1794–1796), renovace a sochařská výzdoba kaple sv. Kříže rodu Pražmů (1796)
Horní Dubňany, kostel sv. Petra a Pavla – hlavní oltář (1775), (dílna), Schweiglovým dílem jsou pravděpodobně jen sochy letících andělů po stranách obrazu
Křtiny, poutní kostel Jména Panny Marie – andílci s plamennými vázami na hlavním oltáři, socha Boha Otce nad ním (poč. 60. let.), účast na oltářích sv. Barbory a 14 sv. pomocníků (s otcem) (kol. 1765), část oltáře sv. Kříže (1770), kazatelna a křtitelnice (před 1770) (dílna), socha Archanděla Michaela nad varhany (70. léta), boční oltář sv. Jana a Pavla (1782), reliéfy sv. Norberta a sv. Augustina (před 1784)
Litenčice, kostel sv. Petra a Pavla – tabernákl hlavního oltáře, boční oltáře a křtitelnice (po 1800), (dílna)
Lysice, kostel sv. Petra a Pavla – štuková výzdoba?, hlavní oltář, boční oltáře sv. Petra a sv. Pavla, socha Panny Marie ze zaniklého oltáře, kazatelna, křtitelnice, výzdoba panských oratoří, svícny (kol. 1784), (dílna), tabernákl (1771), původně stál na oltáři královny Konstancie vklášteře Porta Coeli, přenesen roku 1782, bronzový krucifix na hlavním oltáři (kol. 1770), pochází zkaple sv. Máří Magdaleny, která stála při kartuziánském kostele v Brně
Mikulov, kostel sv. Václava – přizdívka hlavního oltáře se soškami andílků, boční oltáře sv. Barbory a Poslední večeře, kazatelna a protějškové Ukřižování (kol. 1765), (dílna)
Mikulov, kostel sv. Jana Křtitele – reliéf sv. Filipa (sv. Františka Xaverského) křtícího eunucha etiopské královny vkřestní kapli (do 1784)
Milonice, původní farní kostel – sochařská výzdoba, nezachováno
Hlavní oltář, kostel Všech svatých v Miloticích (1774–1775)Milotice, kostel Všech Svatých – sochařská výzdoba bočních oltářů Nejsvětější Trojice a Bolestné Panny Marie (1767–1768), boční oltáře sv. Bartoloměje a sv. Jana Nepomuckého (1770–1774), hlavní oltář, výzdoba presbytáře (částečně nedochována), kazatelna a nástavec křtitelnice (1774–1775), boční oltář sv. Kříže (1808)
Modřice, kostel sv. Gotharda – hlavní oltář, kazatelna a boční oltáře sv. Jana Nepomuckého a sv. Kateřiny (kol. 1790–1800), (dílna)
Předklášteří uTišnova, cisterciácký kostel Nanebevzetí Panny Marie – dokončení a sochařská složka hlavního oltáře podle návrhu Josefa Winterhaldera st., boční oltáře sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Křtitele (1766–1769), Seslání Ducha svatého, sv. Bernarda, kazatelna a křtitelnice (po 1769), náhrobní oltář královny Konstancie (1771), zoltáře královny se zachoval pouze tabernákl, který byl po zrušení kláštera roku 1782 přenesen na hlavní oltář kostela v Lysicích
Rajhrad, benediktinský kostel sv. Petra a Pavla – úprava hlavního oltáře s využitím původních soch Ignáce Lengelachera (1776), boční oltář Všech svatých benediktinského řádu a část oltáře Příbuzenstva Kristova (1778) – sochy sv. Ambrože a sv. Augustina jsou od Benedikta Edeleho
Rosice, kostel sv. Martina – hlavní oltář, boční oltář sv. Kříže a kazatelna (mezi 1778–1785), (dílna)
Šternberk, kostel Zvěstování Panny Marie – návrh interiéru, hlavní oltář a kazatelna, reliéfní boční oltáře sv. Kříže a Poslední večeře Páně a boční oltáře sv. Augustina a sv. Jana Nepomuckého (1798–1804)
Uničov, bývalý minoritský kostel Povýšení sv. Kříže – dvojice bočních oltářů (60. léta), v 70. letech 20. století byly sochy z oltářů sejmuty a dnes jsou vystaveny v Muzeu baroka v Uničově
Velké Meziříčí, kostel sv. Mikuláše – sochařská výzdoba, zachovány pouze andělé z tabernáklu hlavního oltáře a oltář sv. Anny se štukovými dekoracemi kaple? (70. léta 18. stol.)
Velké Opatovice, kostel sv. Jiří – tabernákl, kánonické tabulky, svícny, kazatelna (1790), dvojice letících andělů po stranách milostného obrazu Krista-Pax vobis (1804), dnes je obraz umístěn mimo hlavní oltář
Veselí nad Moravou, kostel sv. Andělů strážných – návrh interiéru presbytáře, hlavní oltář (1784–1791), (dílna)
Vizovice, zámecká kaple Panny Marie Matky Dobré rady – návrh interiéru včetně štukové výzdoby, hlavní oltář, kazatelna, boční oltáře sv. Jana Nepomuckého, sv. Františka zAssisi a sv. Jana zBoha (1774–1777)
Vracov, kostel sv. Vavřince – sochy z hlavního oltáře, (kol 1780–1800), (dílna)
Vranov, paulánský poutní kostel Narození Panny Marie – návrh interiéru, boční oltáře sv. Františka z Assisi, Čtrnácti sv. pomocníků, sv. Rodiny, sv. Jana Nepomuckého, sv. Františka Saleského, kazatelna a epitaf rodu Lichtenštejnů, oltář sv. Kříže v kapli sv. Rozálie (1777–1779)
Buchlovice – sochařská výzdoba a kompozice zámecké zahrady (1794–1797), obelisk s erbem Petřvaldských, sochy Apolla, Merkura, Ledy, Venuše, Sokrata, čtyři monumenty, putti a poustevna, zachován pouze obelisk
Hoštice u Zdounek – plastika plačící ženy pro hrobku Geisslern-Türkheimů (2. pol. 18. stol.)
Hrádek u Znojma – socha Panny Marie Immaculaty usilnice do vsi (1797), sochy Salvátora, sv. Petra a sv. Pavla na bráně ohradní zdi kostela (1797), sloup se sousoším Loučení Krista s Pannou Marií (kol. 1800)
Koryčany – socha Panny Marie Immaculaty (1798), osazena 1806
Milotice, ohradní zeď kostela – sochy sv. Floriána, sv. Izidora (polovina 18. století), sv. Anny, sv. Josefa a sv. Vendelína (60. léta), socha sv. Vendelína je zde usazena druhotně
Skoronice - Boží muka Tři Františci (1770), na třech medailonech obelisku jsou zobrazeni sv. František Xaverský, sv. Karel Boromejský a sv. Konstantin a Primitiv
Velehrad – sousoší Sen sv. Luitgardy a sousoší Sen sv. Bernarda ubočního vchodu kláštera (1767), původně na nedalekém mostku přes Salašku, statue sv. Bernarda byla značně poškozena v říjnu 2013 při autonehodě
Velký Újezd – památník spostavou truchlícího génia na počest rodičů hraběte Leopolda Podstatského na hřbitově, (1795), nezachováno
Vizovice, zámek – sošky puttů s erbem a vázami a na štítech střechy, vázy v nikách zahradního průčelí, sochy dvou gladiátorů v zámeckém parku (kol. 1775)
Uničov, Muzeum baroka – sochy sv. Konstantina, sv. Heleny, sv. Karla Boromejského a sv. biskupa (60. léta), původně na bočních oltářích bývalého minoritského kostela Povýšení sv. Kříže
Praha, Uměleckoprůmyslové muzeum – schránka na hodiny se sedící postavou Minervy (kol. 1772), (dílna), stroj Sebastian Kürz, konzolové hodiny se Selene a Endymiónem? (asi 90. léta), (dílna), stroj Sebastian Kürz
Hrad Šternberk – konzolové hodiny s Chronem a Minervou (asi 90. léta), stroj Sebastian Kürz
Oltář sv. Kříže, katedrála sv. Petra a Pavla (1777)
Katedrála sv. Petra a Pavla – návrh interiéru, kazatelna (1774–1775), boční oltáře sv. Kříže, sv. Cyrila a Metoděje, sv. Prokopa a sv. Václava a vázy spostavami géniů na římsách (1777), hlavní oltář (1778), odstraněn roku 1891, zachovány pouze reliéfy ze života sv. Petra a Pavla uložené vbiskupské rezidenci, reliéfy nad vchody do předsíní – Ježíš a Zacheus a Vyhnání penězoměnců z chrámu, alegorické sochy na římsách konch oltářů (1780), dřevěná poprsí sv. Cyrila, Metoděje, Jana Nepomuckého a Jana Sarkandera v kněžské sakristii (1779), (dílna), úprava východní stěny mariánské kaple, oprava Breinerova tabernáklu (1783), boční oltáře sv. Barbory a sv. Jana Křtitele (1790), štukový reliéf Zvěstování Panně Marii (1795)
Kostel sv. Jakuba – sochařská výzdoba oltářů (1765–1770), sochy byly v roce 1865 sejmuty a roku 1947 převedeny do sbírek Muzea města Brna, část je vystavena v expozici na Špilberku a Moravské galerie, na oltáři Nejsvětější Trojice se dnes nachází dvojice soch sv. Jáchyma a sv. Anny pocházející zoltáře kaple Paláce šlechtičen
Bývalý dominikánský kostel sv. Michala – boční oltář sv. Jana Nepomuckého (před 1770), rám predelového obrazu sv. Karla Boromejského na oltáři sv. Tomáše Akvinského, boční oltáře sv. Rozálie, sv. Máří Magdaleny a sv. Dominika, svatostánek na oltáři sv. Vincence (1770–1773)
Bývalý františkánský kostel sv. Maří Magdalény – hlavní oltář (1763), část soch na bočních oltářích sv. Františka zAssisi, Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Josefa, boční oltář sv. Kříže (1759–1761), ostatní sochy od Jakuba Scherze a Antonína Rigy, na průčelí vnikách sochy sv. Martina zTours a sv. Mikuláše zMyry (kol. 1760), do jeho zboření vroce 1869 byly na fasádě kostela sv. Mikuláše na nám. Svobody
Kapucínský klášter – sochařská a řezbářská výzdoba regálů vknihovně se soškami puttů satributy Víry, Astrologie, Obezřetnosti a Doktríny (po 1763), (dílna)
Anděl na oltáři Andělské kaple, kostel Nejsvětější Trojice vKrálově Poli (1772)
Bývalý voršilský kostel sv. Josefa – hlavní oltář, sousoší sv. Voršily se sv. Kordulou (rekonstrukce, zničeno roku 1944) a sousoší sv. Angely Merici sdětmi nad vchody do sakristie, oltáře sv. Augustina a sv. Jana Nepomuckého, kazatelna a protějšková plastika Ukřižování (1802–1804)
Kaple paláce Šlechtičen (60. léta) – dvojice bočních oltářů se sochařskou výzdobou – dochovány pouze sochy sv. Jáchyma a sv. Anny, přenesené v 50. letech 20. století na oltář Nejsvětější Trojice v kostele sv. Jakuba
Kostel milosrdných bratří sv. Leopolda – hlavní oltář, boční oltáře, sv. Karla Boromejského, sv. Jana zBoha, sv. Františky Římské, sv. Kříže, kazatelna a protějšková schránka na kopii Mariazellské Madony, sochařská výzdoba varhanní skříně (1769–1778), (dílna)
Kaple sv. Alžběty Durynské při klášteře alžbětinek – dvojice tabernáklů sanděly na hlavním a bočním oltáři (dílna), řezbářská a sochařská výzdoba regálu a skříně lékárny se sochami sv. Kosmy a Damiána (okruh), lékárna byla vroce 1908 odkoupena Muzeem města Brna a je dnes prezentována v expozici na Špilberku
Staré Brno, bývalý cisterciácký kostel Nanebevzetí Panny Marie – hlavní oltář, boční oltáře sv. Benedikta, sv. Bernarda zClairvaux, Čtrnácti sv. pomocníků(dílna), Všech svatých(dílna) a kazatelna (1762–1765), oltář P. Marie Bolestné a nezachovaný oltář sv. Kříže (1784)
Královo Pole, bývalý kartuziánský kostel Nejsvětější Trojice – návrh a sochařská výzdoba fasády, návrh interiéru včetně tzv. Švédské kaple, hlavní oltář (1763), boční oltáře sv. Apolonie a sv. Barbory (kol. 1765), oltář vAndělské kapli (1772), kamenný znak Cella Trinitatis na zdi zpovědní chodby (dílna), do roku 1888 součást portálu zbořeného Domu královopolské kartouzy vJakubské ulici, portál přemístěn do dvora novostavby školy Rašínova 3
Zábrdovice, bývalý premonstrátský kostel Nanebevzetí Panny Marie – návrh interiéru, hlavní oltář, sochy sv. Norberta a sv. Augustina, boční oltáře sv. Norberta a sv. Augustina, epitaf Lva zKlobouk a kazatelna, oltář vkapli Krista Trpitele, dva reliéfy vpresbytáři – Betsabé přimlouvající se ukrále Šalamouna a Královna Ester prosící za zachování židovského národa, křtitelnice, výzdoba kruchty a oratoří (1781–1782, 1787)
Líšeň, kostel sv. Jiljí – zlacený tabernákl vbývalé kapli sv. Kříže (60. léta), (dílna), původně snad součástí hlavního oltáře nebo vytvořen pro poutní kapli na nedalekém vrchu Kostelíček
Hlavní oltář, kostel sv. Máří Magdalény (1763)
Hlavní oltář, kostel Nejsvětější Trojice, Královo Pole (1763)
Socha mouřenína, kostel Nanebevzetí P. Marie (kol. 1765)
Hlavní oltář, kostel sv. Leopolda (kol. 1775)
Kazatelna, katedrála sv. Petra a Pavla (1774–1775)
Socha sv. Norberta, kostel Nanebevzetí P. Marie, Zábrdovice (1781–1782)
Reliéf Zvěstování, katedrála sv. Petra a Pavla (1795)
Kamenný kříž sukřižovaným Kristem vzahradě biskupské rezidence (1799), původně byl součástí kalvárie postavené na jedné zteras pod Petrovem
Výzdoba portálu hostince Učerného orla (1792), supraporta smoravskou orlicí a medailonem císaře Leopolda II. a pamětním nápisem upomínající na pobyt tří císařů (Josefa II., Leopolda II. a Františka II.), supraporta byla po zboření hostince v roce 1874 přemístěna do nádvoří nově postaveného činžovního domu Orlí 7, kamenný orel z nároží byl roku 2018 umístěn na fasádu současného domu[22]
Náhrobek prvního brněnského biskupa Matyáše F. Chorinského (kol. 1786) a další náhrobky na městském hřbitově, nezachováno
Muzea
Návrh interiéru zámecké kaple ve Vizovicích (před 1774), Moravská galerie v Brně
Muzeum města Brna – soubor soch z kostela sv. Jakuba (1765–1770), přibližně 16 velkých plastik (sv. Zachariáš, sv. Alžběta, sv. Pavel, sv. Petr, archanděl Rafael, sv. Jan Křtitel, sv. Hildegarda, sv. Jan Evangelista a dále 8 andělů, částečně z nástavců oltářů), část (6 soch) je vystavena ve stálé expozici Rakouská Morava: Galerie starého umění na Špilberku, model kostela z pomníku královny Elišky Rejčky z cisterciáckého kostela na Starém Brně, pomník byl zničen 1805
Moravská galerie v Brně[24] – dvojice puttů (1780), busta světice, která je pravděpodobně fragment větší sochy (Panny Marie ze Zvěstování?) (60. léta), socha bohyně Diany (kol. 1800) socha boha Apollóna, sochy Panny Marie a sv. Jana ze skupiny Kalvárie, socha světice (dílna), sochy dvou světců (kol. 1770–1790), dále několik rokokově-klasicistních hodin sřezbami ze 3. čtvrtiny 18. století (dílna), varchivu je uloženo 41 určených Schweiglových návrhů a kreseb
Remove ads
Výzkum a prezentace života a díla
Život a dílo Ondřeje Schweigla v kontextu dobové tvorby bylo v letech 2012–2014 zkoumáno pracovníky semináře dějin umění Masarykovy univerzity v rámci grantového projektu Sochař Ondřej Schweigl, úloha umělce a proměna umění na prahu moderní éry (1760–1815). Výstupem z tohoto bádání byla fotografická dokumentace a sepsání sochařova díla, několik vědeckých studií a odborné přednášky.[25]
Socha sv. Leopolda, kostel Narození P. Marie, Vranov (1777–1779)
Interiér kostela Nejsvětější Trojice, Javorník (1772–1774)
Hlavní oltář, kostel Povýšení sv. Kříže, Doubravník (1781–1786)
Hlavní oltář, kostel sv. Andělů strážných, Veselí nad Moravou
Hlavní oltář, bazilika Navštívení Panny Marie, Frýdek (1794–1796)
Hlavní oltář, kostel Zvěstování Panny Marie, Šternberk (1798–1803)
Hlavní oltář, kostel sv. Petra a Pavla, Skoczów (1790–1810)
_-_Holy_Trinity_Church,_interior.JPG)
Socha sv. Izidora, Milotice (60. léta)
Sousoší sv. Bernarda z Clairvaux, Velehrad (1767)
Socha sv. Šebestiána, Doubravník (1776)
Socha Immaculaty, Hrádek u Znojma (1797)
Socha Immaculaty, Koryčany (1798)
Pomník maršála Gideona Ernsta Laudona, Veselí nad Moravou (po 1790)
Reliéf Památka, obelisk Ignáce Schröffla, Pernštejn (1806)
Hlavní oltář, kostel sv. Máří Magdalény
Hlavní oltář, kostel Nejsvětější Trojice, Královo Pole
Socha mouřenína, kostel Nanebevzetí P. Marie (kol. 1765)
Hlavní oltář, kostel sv. Leopolda (kol. 1775)
Kazatelna, katedrála sv. Petra a Pavla
Socha sv. Norberta, kostel Nanebevzetí P. Marie, Zábrdovice
Reliéf Zvěstování, katedrála sv. Petra a Pavla (1795)_interiér.jpg)
