česká nakladatelka From Wikipedia, the free encyclopedia
Kamilla Neumannová, rozená Kamila Antonie Krémová (24. března 1874 Praha[1] – 26. března 1956 Tuchoměřice), byla česká nakladatelka, první choť Stanislava Kostky Neumanna, matka herce Stanislava Neumanna a překladatelky Kamily Značkovské-Neumannové. V letech 1905–1931 vydávala mimo jiné knižnici Knihy dobrých autorů, kde uváděla českým čtenářům moderní literaturu především z okruhu dekadentních, symbolistických a naturalistických autorů.
Kamilla Neumannová | |
---|---|
Podobenka z cestovního pasu (1923) z Archivu rodiny Neumannovy | |
Narození | 24. března 1874 Praha Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 26. března 1956 (ve věku 82 let) Tuchoměřice Československo |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Povolání | vydavatelka a překladatelka |
Manžel(ka) | Stanislav Kostka Neumann |
Děti | Stanislav Neumann Kamila Značkovská-Neumannová |
Příbuzní | Stanislav Neumann (vnuk) |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kamilla byla jediná dcera pražského holiče Františka Krémy (1850–??)[2][p. 1] a manželky Aloisie, rozené Šaněkové (1854–??).[3] Rodiče často měnili bydliště a krátce před narozením dcery Kamilly se přestěhovali do Konviktské ulice 291/24 (dnešní sídlo kina Ponrepo).[2] Její literární zájmy byly podníceny učitelkou Vilmou Sokolovou a později Bohuslavou Sokolovou (sestry Karla Stanislava Sokola, mimo jiné v letech 1890–1896 vydavatele Vzdělávací bibliotéky). V roce 1893 se sblížila se Stanislavem Kostkou Neumannem, který byl tehdy ve vyšetřovací vazbě ve věci Omladiny. Jeho prostřednictvím se seznámila s mladou uměleckou generací a po návratu S. K. Neumanna z vězení roku 1895 se účastnila její aktivity.
V roce 1896 účinkovala v představení německého básníka Rudolfa Lothara Rytíř, smrt a ďábel, které provedl dne 6. března 1896 spolek Intimní volné jeviště (režie: Arnošt Procházka, úvodní slovo Jiří Karásek ze Lvovic).
Dne 14. ledna 1899 uzavřela civilní sňatek se S. K. Neumannem[4][5] a přistěhovala se na Žižkov do jeho olšanské vily čp. 45, centra anarchistické bohémy, kde se mimo jiné organizačně podílela na Neumannově vydavatelské činnosti: časopis Nový kult, edice Knihovna Nového kultu.[6]
V roce 1900 se manželům narodila dcera Kamila, v roce 1902 syn Stanislav. V listopadu 1904 opustil S. K. Neumann rodinu a s novou družkou, Boženou Hodačovou, odešel do Vídně. Své manželce ale zanechal vilu na Žižkově. Manželství bylo úředně rozloučeno v roce 1914.[5] Dům Kamilly Neumannové zůstal střediskem schůzek českých literátů i po odchodu Stanislava Kostky Neumanna.[p. 2]
Po ukončení vydavatelské činnosti (1931) uvedl v roce 1932 Jiří Karásek ze Lvovic, že Kamila Neumannová žije v žižkovské vile sama a má v ní svou expedici nerozprodaných titulů KDA.[7] Další informace o životě Kamilly Neumannové po roce 1932 se prozatím nepodařilo dohledat.
Sedmdesátiny Kamilly Neumannové byly hojně připomínány (viz Literatura). I v době, kdy již byla na odpočinku, nezapomněl tisk její nakladatelskou činnost. Rudé právo připomnělo 24. března 1949 její pětasedmdesátiny.[8] Literární noviny upozornily 27. března 1954 na její osmdesátiny[9] a po její smrti jí věnovaly vcelku objektivní a apolitickou vzpomínku.[10]
Aby po odchodu manžela finančně zajistila rodinu, rozhodla se vydávat za pomoci přátel, zejména redaktora anarchistického, později sociálnědemokratického tisku Antonína Boučka a básníka Fráni Šrámka, překladovou knižnici na předplatitelském principu. A. Bouček navrhl název Knihy dobrých autorů (KDA), ten byl později považován za název celého vydavatelství. První svazek vyšel v lednu 1905. Do roku 1914 byl zachován původní rozvrh: měsíčně vycházel jeden svazek o šesti arších za 1 korunu pro předplatitele a za 1,50 K ve volném prodeji. Prvním svazkem knižnice Knihy dobrých autorů byl román Paula Adama Listy z Malajska v překladu S. K. Neumanna. Redaktorem Knih dobrých autorů se záhy stal Arnošt Procházka. Na vydávání se podílel editorsky i překladatelsky, stanovil náklad svazku 1000 výtisků a pevný den vycházení 25. každého měsíce, inicioval založení dalších knižnic, jednal s autory a s vydavatelkou úzce spolupracoval až do své smrti v roce 1925.
Během prvních deseti let si vydavatelství vybudovalo pevný okruh spolupracovníků převážně z družiny Moderní revue a okruh odběratelů a čtenářů zvláště z řad studentů, učitelů, tvůrčí inteligence a anarchistického dělnictva.
V roce 1914 odešlo mnoho odběratelů na fronty první světové války, což způsobilo finanční krizi vydavatelství, která trvala až do konce jeho činnosti. Po válce se navíc mladá generace odklonila od myšlenkových proudů Moderní revue. V roce 1921 zrušilo vydavatelství 15. ročníkem KDA subskripční systém a následujícího roku bylo vydávání z finančních důvodů na dva roky přerušeno.[11]
Po Procházkově smrti obnovila Neumannová v roce 1925 činnost na základě úvěru, opatřeného advokátem Kamillem Reslerem. Toho roku získala knihkupeckou koncesi, kterou však pro nedostatek finančních prostředků nevyužila. Kamilla Neumannová se snažila nalézt nový ediční program a tím i nový odběratelský okruh v mladších čtenářských vrstvách, ale nebyla úspěšná. V roce 1926 se podílela na založení Klubu moderních nakladatelů Kmen, to je však považováno spíše za výraz úcty iniciátorů sdružení k programovým předválečným tradicím vydavatelství než za ocenění jeho současného postavení. Finanční situaci nakladatelství nezlepšila ani propagační akce Kmene s pokusem rozprodat sklad vydavatelství u příležitosti 25. výročí založení KDA v roce 1930.
K 25. výročí založení KDA vyšly v roce 1930 dva rozsáhlé příspěvky v tisku:
V roce 1931 Neumannová vydávání ukončila, formálně však firma existovala až do počátku okupace.
V knižnici Knihy dobrých autorů (1905–1931, 190 svazků) byla zastoupena literatura francouzská, anglická a americká, ruská, polská, italská, norská, španělská, finská, nizozemská, německá, portugalská, ukrajinská a vlámská. Na překladech se podíleli Arnošt Procházka, Bedřich Beneš Buchlovan, Emanuel Blahovec, Alfons Breska, F. L. Dlouhý, Kamil Fiala, Richard Fleischner, Karel Boleslav Jirák, H. Jost, Marie Kalašová, Karel Kamínek, Josef V. Kořán, Hugo Kosterka, Jarmil Krecar, František Linhart, Josef Richard Marek, Miloš Marten, Kamilla Neumannová, Kamila Značkovská-Neumannová, Jaroslav Ráček, Ladislav Ryšavý, Miloš Seifert, Ivan Schulz, Antonín Starý, Jan Stenhart (=Ladislav Pfuster), Rudolf Těsnohlídek, A. Muťovský (=Adolf Truksa), Jiří Živný.
Po Procházkově smrti se Neumannová pokusila výběrem překladů vyjít vstříc současnému čtenářskému zájmu (Michail Bulgakov, René Crevel, François Mauriac, André Maurois, Philippe Soupault), z české tvorby zařadila Rudolfa Medka. Poslední dva svazky patřily v Čechách žijícím německým spisovatelům (Walter Seidl a Otto Pick, editor závěrečného svazku knižnice – antologie Symfonie války).
Významná byla i grafická úprava svazků knižnice, která byla později často napodobována.[p. 3]
Edice původní tvorby Čeští autoři (1905–1919, 25 svazků) byla zahájena roku 1905 souborem díla Karla Hlaváčka, které uspořádal Arnošt Procházka. Vycházela na rozdíl od pravidelně vydávaných svazků KDA „ve volných lhůtách“. Jejím kmenovým autorem byl Jiří Karásek ze Lvovic, který do ní začlenil 12 básnických, dramatických a prozaických titulů svých sebraných spisů (některé jako obálková vydání; další tituly vydával souběžně ve spřízněných knižnicích Huga Kosterky Symposion a Karla Huga Hilara Moderní bibliotéka). V edici dále vyšla básnická próza Miroslava Rutteho, dramata Eduarda Lederera, Jaroslava Marii a Jiřího Živného, eseje Miloše Martena, eseje a polemiky Arnošta Procházky a verše Viktora Dyka. Knižnice zanikla roku 1919, význam ztratila již zařazením původní tvorby do KDA 1914.
Knižnice Knihy pro bibliofily (1911–1928, 7 svazků)
Umělecké monografie (1911–1913, 4 svazky); výtvarné publikace v redakci Kamilly Neumannové:
Po bezradné úpravě prvních titulů se KDA od 3. svazku ujal tehdy začínající Vratislav Hugo Brunner, později knihy vydavatelství upravovali s důrazem na celkové typografické řešení Jaroslav Benda, Josef Richard Marek, Miloš Klicman, František Kobliha a František Horký. Dále se na výzdobě podíleli Jan Štursa, Josef Rejsek a Josef Váchal, knihy a překlady Miloše Martena vyzdobila Zdenka Braunerová. Po první světové válce se na úpravách podíleli žáci V. H. Brunnera Hana Dostalová, Zdeněk Juna, Svatopluk Klír, Vladimír Kotva, Karel Dyrynk, Miroslav Kett a Pravoslav Kotík. Běžný náklad doplňovaly přednostní výtisky na lepším papíře.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.