Fermium

Fermium (chemická značka Fm) je dvanáctým členem z řady aktinoidů, osmým transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle ozařováním jader plutonia. Bylo pojmenováno po významném jaderném fyzikovi Enricu Fermim.

Fermium
[Rn] 5f12 7s2 (257) Fm 100
↓ Periodická tabulka ↓
Obecné
Název, značka, číslo	Fermium, Fm, 100
Cizojazyčné názvy	lat. Fermium
Skupina, perioda, blok	7. perioda, blok f
Chemická skupina	Aktinoidy
Identifikace
Registrační číslo CAS	7440-72-4
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost	257,092
Iontový poloměr	Fm2+: 115 pm, Fm3+: 97 pm, Fm4+: 84 pm
Elektronová konfigurace	[Rn] 5f12 7s2
Oxidační čísla	III
Elektronegativita (Paulingova stupnice)	1,3
Ionizační energie
První	6,68 eV
Druhá	12,51 eV
Třetí	22,5 eV
Mechanické vlastnosti
Skupenství	pevné
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání	1527 °C (1 800,15 K)
Bezpečnost
Radioaktivní
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P {{{izotopy}}}
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Er ⋏ Einsteinium ≺ Fm ≻ Mendelevium

Fermium se v přírodě nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek z řady transuranů.

Fyzikálně-chemické vlastnosti

Fermium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty.

Vyzařuje α a γ záření a je silným zdrojem neutronů. Proto je nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály.

O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo.

Historie

Enrico Fermi

Jako první identifikoval fermium Albert Ghiorso v prosinci roku 1952 na kalifornské univerzitě v Berkeley. Výchozím materiálem byl spad po výbuchu nukleární bomby testované v rámci „Operace Ivy“ v listopadu 1952. Identifikovaným izotopem bylo ²⁵⁵Fm, které vzniklo z jádra ²³⁸U postupným pohlcením 17 neutronů a následnými osmi β přeměnami. Tento objev byl utajován až do roku 1955 vzhledem k probíhající studené válce mezi oběma jadernými velmocemi.^[1][2]

První umělá syntéza fermia se uskutečnila v roce 1953 v Nobelově fyzikálním institutu ve Stockholmu bombardováním jader ²³⁸U jádry izotopu kyslíku ¹⁶O.^[3]

 238
92 U +  16
8 O →  250
100 Fm + 4  1
0 n

Je známo celkem 20 izotopů fermia, z nichž nejstabilnější jsou ²⁵⁷Fm s poločasem přeměny 100,5 dne, ²⁵³Fm s poločasem 3 dny a ²⁵²Fm s poločasem 25,39 hodiny.