Rhenium

Rhenium (chemická značka Re, latinsky Rhenium) je velmi vzácný, těžký a tvrdý, odolný kovový prvek s vysokým bodem tání.

Rhenium
[Xe] 4f14 5d5 6s2   Re 75
↓ Periodická tabulka ↓
Obecné
Název, značka, číslo	Rhenium, Re, 75
Cizojazyčné názvy	lat. Rhenium
Skupina, perioda, blok	7. skupina, 6. perioda, blok d
Chemická skupina	Přechodné kovy
Vzhled	šedobílý kov
Identifikace
Registrační číslo CAS	7440-15-5
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost	186,207
Atomový poloměr	137 pm
Kovalentní poloměr	151 pm
Elektronová konfigurace	[Xe] 4f14 5d5 6s2
Oxidační čísla	III, IV, V, VI, VII
Elektronegativita (Paulingova stupnice)	1,9
Látkové vlastnosti
Krystalografická soustava	Hexagonální
Mechanické vlastnosti
Hustota	21,02 g/cm³ (18,9 g/cm³ při teplotě tání)
Skupenství	Pevné
Tvrdost	7,0
Rychlost zvuku	4 700 m·s−1 m/s
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost	48,0 W·m−1·K−1 W⋅m−1⋅K−1
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání	3 185,85 °C (3 459 K)
Teplota varu	5 595,85 °C (5 869 K)
Elektromagnetické vlastnosti
Měrný elektrický odpor	193 nΩ·m
Magnetické chování	Paramagnetické
Bezpečnost
GHS02 [1] Varování[1]
Izotopy
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P 5 - je stabilní s neutrony je stabilní s neutrony je stabilní s neutrony
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Tc ⋏ Wolfram ≺ Re ≻ Osmium ⋎ Bh

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti

Rhenium patří společně s uhlíkem a wolframem mezi nejobtížněji tavitelné prvky. Chemicky se podobá vzácným kovům skupiny platiny, včetně svého nízkého výskytu v zemské kůře.

Ve sloučeninách se vyskytuje především v řadě mocenství od Re⁻¹ po Re⁺⁷. Nejstálejší jsou však sloučeniny rhenia v mocenství Re⁻¹, Re⁺⁴, Re⁺⁶ a Re⁺⁷.

Objev rhenia je datován rokem 1925 a jako jeho objevitelé jsou označováni Walter Noddack, Ida Tackeová a Otto C. Berg.

Výskyt a výroba

Rhenium je prvkem, který se vyznačuje mimořádně nízkým výskytem na Zemi i ve vesmíru. V zemské kůře činí průměrný obsah rhenia pouze kolem 1–5 ng/kg. V mořské vodě je jeho koncentrace neměřitelně nízká i nejcitlivějšími analytickými technikami.^[zdroj?] Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom rhenia kolem 1 bilionu atomů vodíku.

V přírodě se nesetkáme s minerály nebo rudami čistého rhenia. Získává se obvykle rafinací polétavých prachů, vznikajících při úpravě molybdenových koncentrátů, získávaných z původních sulfidických měděných rud. Velké zásoby rhenia jsou na ostrově Iturupu.

Vysoce čisté rhenium je připravováno termickým rozkladem rhenistanu amonného NH₄ReO₄.