Polokovy

Polokovy tvoří společně s kovy a nekovy tři hlavní skupiny chemických prvků.^[1][2][3] Rozdělení je prováděno s ohledem na vazebné a ionizační vlastnosti prvků. Je velmi obtížné definovat polokovy. Následující charakteristiky se často přisuzují polokovům:

1. polokovy obvykle tvoří amfoterní oxidy
2. polokovy se obvykle chovají jako polovodiče (B, Si, Ge)

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Polokovy

Vlastnosti

Vlastnosti polokovů tvoří přechod mezi kovy a nekovy. Jsou většinou křehké a nejsou kujné. Mají velice malou elektrickou vodivost. Tu lze zvětšit zahřátím nebo příměsí jiného prvku. Polokovy jsou pevné prvky, které se využívají jako polovodiče.

Využití

Polokovy se používají k výrobě polovodičových součástek, integrovaných obvodů, čipů i jiných elektronických součástek.

Problémy

Sloučeniny arsenu jsou velice jedovaté a vědci^[kdo?] se domnívají, že mohou být karcinogenní. Do životního prostředí se dostávají zejména spalováním nekvalitních fosilních paliv.

Seznam polokovů

• Bor (B)
• Křemík (Si)
• Germanium (Ge)
• Arsen (As)
• Selen (Se)
• Antimon (Sb)
• Tellur (Te)
• Astat (At)