ATP Tour 2023
ročník mužského tenisového okruhu From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
ATP Tour 2023 představoval 54. ročník nejvyšší úrovně mužského profesionálního tenisu, hraný v roce 2023. Sezóna okruhu trvajícího od 29. prosince 2022 do 27. listopadu 2023 zahrnovala šedesát osm turnajů, až na výjimky organizovaných Asociací profesionálních tenistů (ATP). Celkové sezónní odměny okruhů ATP Tour a ATP Challenger Tour dosáhly rekordní částky 217,9 milionu dolarů (cca 5 miliard korun).[1][2]
Okruh zahrnoval čtyři Grand Slamy pořádané Mezinárodní tenisovou federací (ITF), devět událostí kategorie ATP Tour Masters 1000, třináct turnajů kategorie ATP Tour 500, třicet sedm z úrovně ATP Tour 250 a závěrečné Next Generation ATP Finals pro nejlepší tenisty do 21 let a turínský Turnaj mistrů. Součástí sezóny byly tradičně i týmové soutěže, Davisův pohár, vancouverský Laver Cup a úvodní ročník australské smíšené soutěže United Cup. Délka Mastersů v Římě, Madridu a Šanghaji se s navýšením z 56 na 96 singlistů prodloužila z osmi na dvanáct dní.[1][2] Obnovený Hopmanův pohár, hraný poprvé od roku 2019 ve formátu šesti týmů, nebyl do kalendáře sezóny zahrnut. Jeho novým dějištěm se v červencovém termínu stalo Nice namísto Perthu.[3] Vítězem se stalo Chorvatsko po finálové výhře nad Francií.[4]
Poprvé od sezóny 2019 se na okruh vrátily turnaje v Číně, které se v letech 2020 až 2022 nekonaly pro proticovidová omezení. Kvůli invazi Ruska na Ukrajinu během února 2022 zůstalo v platnosti rozhodnutí řídících organizací tenisu ATP, WTA a ITF s grandslamy o zrušení plánovaných turnajů na území Ruska a vyloučení ruských a běloruských reprezentací ze soutěží včetně Davis Cupu a United Cupu. Ruští a běloruští tenisté mohli nadále na okruzích startovat, ale do odvolání nikoli pod vlajkami Ruska a Běloruska.[5] V první lednový týden ročník otevřely australské Adelaide International, indický Maharashtra Open a úvodní ročník týmové soutěže mužů a žen United Cup.
Ženskou obdobu mužského okruhu představoval WTA Tour 2023.
Remove ads
Galerie
Vítězové dvouhry na Grand Slamu 2023
Srb Novak Djoković navýšil desátou trofejí z Australian Open rekordní počet melbournských titulů a 22. grandslamem vyrovnal Nadalův mužský rekord.[6] Třetí trofejí na French Open pak Djoković zkompletoval jako první muž potřetí kariérní grandslam a 23. titulem na majorech se osamostatnil na čele statistik mužů.[7] 20letý Carlos Alcaraz vyhrál druhý grandslam a první ve Wimbledonu. Stal se tak třetím Španělem i třetím nejmladšín šampionem londýnského majoru.[8] Čtvrtou trofejí na US Open vyrovnal Novak Djoković historický rekord 24 grandslamů Margaret Courtové a vystřídal Alcaraze na čele žebříčku ATP. V 36 letech představoval nejstaršího vítěze Flushing Meadows v otevřené éře.[9]
Remove ads
Chronologický přehled turnajů
Chronologický přehled uvádí turnajovou listinu okruhu ATP Tour 2023 včetně dějiště, počtu hráčů, povrchu, kategorie a celkové dotace.[10]
- Legenda
Tabulky měsíců uvádí vítěze a finalisty dvouhry i čtyřhry a dále pak semifinalisty a čtvrtfinalisty dvouhry. Zápis –D/–Q/–Č/–X uvádí počet hráčů dvouhry/hráčů kvalifikace dvouhry/párů čtyřhry/párů mixu. (ZS) – základní skupina.
Grand Slam |
ATP Finals |
Next Generation ATP Finals |
ATP Tour Masters 1000 |
ATP Tour 500 |
ATP Tour 250 |
Týmové soutěže |
Leden
Únor
Březen
Duben
Květen
Červen
Červenec
Srpen
Září
Říjen
Listopad
Zrušené turnaje
Seznam zrušených turnajů.
Statistiky
Tituly podle tenistů
Tituly podle států
Premiérové tituly
Hráči, kteří získali první titul ve dvouhře, čtyřhře nebo smíšené čtyřhře:
Dvouhra
Tallon Griekspoor (26 let a 189 dní) – Puné (pavouk)
Wu I-ping (23 let a 121 dní) – Dallas (pavouk)
Arthur Fils (18 let a 349 dní) – Lyon (pavouk)
Christopher Eubanks (27 let a 57 dní) – Mallorca (pavouk)
Pedro Cachín (28 let a 102 dní) – Gstaad (pavouk)
Ben Shelton (21 let a 13 dní) – Tokio (pavouk)
Čtyřhra
Rinky Hijikata (21 let a 339 dní) – Australian Open (pavouk)
Jason Kubler (29 let a 254 dní) – Australian Open (pavouk)
Maxime Cressy (25 let a 300 dní) – Dubaj (pavouk)
Andrea Pellegrino (25 let a 346 dní) – Santiago (pavouk)
- Karen Chačanov (26 let a 350 dní) – Madrid (pavouk)
Juki Bhambri (30 let a 362 dní) – Mallorca (pavouk)
Lloyd Harris (26 let a 127 dní) – Mallorca (pavouk)
Oleksandr Nedověsov (36 let a 158 dní) – Båstad (pavouk)
Blaž Rola (32 let a 297 dní) – Umag (pavouk)
Nino Serdarušić (26 let a 228 dní) – Umag (pavouk)
Sadio Doumbia (32 let a 287 dní) – Čcheng-tu (pavouk)
Fabien Reboul (27 let a 290 dní) – Čcheng-tu (pavouk)
Andrej Golubjev (36 let a 92 dní) – Stockholm (pavouk)
Petros Tsitsipas (23 let a 87 dní) – Antverpy (pavouk)
Smíšená čtyřhra
Rafael Matos (27 let a 21 dní) – Australian Open (pavouk)
Tim Pütz (35 let a 201 dní) – French Open (pavouk)
Harri Heliövaara (34 let a 97 dní) – US Open (pavouk)
Obhájené tituly
Hráči, kteří obhájili titul ve dvouhře, čtyřhře nebo smíšené čtyřhře:
Dvouhra
Čtyřhra
Andrés Molteni – Córdoba (pavouk)
Marcelo Arévalo – Delray Beach (pavouk)
Jean-Julien Rojer – Delray Beach (pavouk)
Wesley Koolhof – 's-Hertogenbosch (pavouk)
Neal Skupski – 's-Hertogenbosch (pavouk)
Mate Pavić – Stuttgart (pavouk), Eastbourne (pavouk)
Nikola Mektić – Eastbourne (pavouk)
Rajeev Ram – US Open (pavouk), ATP Finals (pavouk)
Joe Salisbury – US Open (pavouk), ATP Finals (pavouk)
Ivan Dodig – Peking (pavouk)
Remove ads
Žebříček ATP
Konečný žebříček ATP a žebříček ATP Race to Turin pro Turnaj mistrů.
Dvouhra
Tabulky uvádějí 20 nejvýše postavených tenistú na žebříčku ATP Race to Turin a konečném žebříčku ATP.
Světové jedničky ve dvouhře
Šestinásobná změna na čele žebříčku v první polovině roku, mezi lednem a červnem, byla nejčastější od roku 1983, kdy se pořadí na vrcholu změnilo sedmkrát.[15]
Nová žebříčková maxima
Hráči, kteří v sezóně 2023 zaznamenali kariérní maximum v první padesátce žebříčku ATP (ztučnění u jmen hráčů, kteří v první světové desítce debutovali a postavení při novém maximu v Top 10):
Miomir Kecmanović (na 27. místo 16. ledna)
Jack Draper (na 38. místo 16. ledna)
Benjamin Bonzi (na 42. místo 6. února)
Constant Lestienne (na 48. místo 6. února)
J. J. Wolf (na 39. místo 13. února)
Marc-Andrea Hüsler (na 47. místo 13. února)
Federico Coria (na 49. místo 13. února)
Taylor Fritz (na 5. místo 27. února)
Emil Ruusuvuori (na 37. místo 3. dubna)
Frances Tiafoe (na 11. místo 10. dubna)
Roberto Carballés Baena (na 49. místo 10. dubna)
Mikael Ymer (na 50. místo 17. dubna)
Bernabé Zapata Miralles (na 37. místo 22. května)
Francisco Cerúndolo (na 19. místo 12. června)
Jan-Lennard Struff (na 21. místo 19. června)
Jošihito Nišioka (na 24. místo 19. června)
Tomás Martín Etcheverry (na 30. místo 19. června)
Lorenzo Musetti (na 15. místo 26. června)
Yannick Hanfmann (na 48. místo 26. června)
Pedro Cachín (na 49. místo 24. července)
Alexandr Bublik (na 25. místo 31. července)
Christopher Eubanks (na 29. místo 31. července)
Daniel Evans (na 21. místo 7. srpna)
Pedro Cachín (na 48. místo 7. srpna)
Tommy Paul (na 13. místo 14. srpna)
Alejandro Davidovich Fokina (na 23. místo 14. srpna)
Aleksandar Vukic (na 48. místo 14. srpna)
Holger Rune (na 4. místo 21. srpna)
Alejandro Davidovich Fokina (na 21. místo 21. srpna)
Jiří Lehečka (na 29. místo 28. srpna)
Sebastián Báez (na 27. místo 25. září)
Jannik Sinner (na 4. místo 2. října)
Alex de Minaur (na 11. místo 2. října)
Tommy Paul (na 12. místo 2. října)
Daniel Altmaier (na 47. místo 2. října)
Sebastian Korda (na 23. místo 16. října)
Mackenzie McDonald (na 37. místo 16. října)
Max Purcell (na 40. místo 16. října)
Ben Shelton (na 15. místo 23. října)
Alexei Popyrin (na 39. místo 23. října)
Arthur Fils (na 36. místo 30. října)
Matteo Arnaldi (na 41. místo 30. října)
Nicolás Jarry (na 19. místo 6. listopadu)
Tallon Griekspoor (na 21. místo 6. listopadu)
- Roman Safiullin (na 39. místo 6. listopadu)
Ugo Humbert (na 20. místo 13. listopadu)
Sebastian Ofner (na 43. místo 13. listopadu)
- Alexandr Ševčenko (na 49. místo 13. listopadu)
Nová žebříčková maxima ve dvouhře

Holger Rune
(4. místo)
(4. místo)

Taylor Fritz
(5. místo)
(5. místo)

Sebastián Báez
(27. místo)
(27. místo)

Jiří Lehečka
(29. místo)
(29. místo)

Sebastian Ofner
(43. místo)
(43. místo)
Čtyřhra
Tabulky uvádějí 10 nejvýše postavených párů na žebříčku ATP Race to Turin a 20 nejvýše postavených tenistů na konečném žebříčku ATP.
Vysvětlivky
- Hijikata s Kublerem se kvalifikovali jako grandslamoví vítězové figurující na 17. příčce, tedy mezi 8. až 20. místem deblového žebříčku párů, na základě 2. bodu kvalifikačních kritérií.
Světové jedničky ve čtyřhře
Nová žebříčková maxima
Hráči, kteří v sezóně 2023 zaznamenali kariérní maximum v první padesátce žebříčku ATP (ztučnění u jmen hráčů, kteří v první světové desítce debutovali a postavení při novém maximu v Top 10):
Matwé Middelkoop (na 18. místo 6. února)
Rafael Matos (na 26. místo 6. února)
David Vega Hernández (na 28. místo 13. února)
Fabrice Martin (na 19. místo 24. dubna)
Alexander Erler (na 32. místo 8. května)
Lucas Miedler (na 33. místo 8. května)
Jason Kubler (na 27. místo 22. května)
Robin Haase (na 29. místo 22. května)
Julian Cash (na 48. místo 22. května)
Henry Patten (na 50. místo 22. května)
Austin Krajicek (na 1. místo 12. června)
Lloyd Glasspool (na 7. místo 12. června)
Harri Heliövaara (na 7. místo 12. června)
Hugo Nys (na 12. místo 12. června)
Jan Zieliński (na 7. místo 19. června)
Sam Weissborn (na 50. místo 17. července)
Andrea Vavassori (na 41. místo 31. července)
Joran Vliegen (na 17. místo 7. srpna)
Romain Arneodo (na 50. místo 14. srpna)
Andrés Molteni (na 7. místo 21. srpna)
Ivan Dodig (na 2. místo 11. září)
Máximo González (na 10. místo 11. září)
Nathaniel Lammons (na 27. místo 11. září)
Albano Olivetti (na 49. místo 11. září)
Sander Gillé (na 18. místo 25. září)
Mackenzie McDonald (na 49. místo 2. října)
Oleksandr Nedověsov (na 43. místo 16. října)
Rinky Hijikata (na 23. místo 30. října)
Robert Galloway (na 44. místo 30. října)
Sadio Doumbia (na 34. místo 6. listopadu)
Fabien Reboul (na 36. místo 6. listopadu)
- Andrej Rubljov (na 44. místo 6. listopadu)
Julian Cash (na 47. místo 6. listopadu)
Matthew Ebden (na 4. místo 13. listopadu)
Santiago González (na 7. místo 13. listopadu)
Jackson Withrow (na 22. místo 13. listopadu)
Nová žebříčková maxima ve čtyřhře

Austin Krajicek
(1. místo)
(1. místo)

Ivan Dodig
(2. místo)
(2. místo)

Jan Zieliński
(7. místo)
(7. místo)

Santiago González
(7. místo)
(7. místo)

Andrej Rubljov
(44. místo)
(44. místo)
Výdělek tenistů
Nejlepší zápasy podle ATPTour.com
Nejlepších 5 zápasů na Grand Slamu
Nejlepších 5 zápasů na ATP Tour
Remove ads
Ukončení kariéry
Seznam uvádí tenisty (vítěze turnaje ATP, anebo ty, kteří byli klasifikováni alespoň jeden týden v Top 100 dvouhry a/nebo Top 100 čtyřhry žebříčku ATP), jež ohlásili ukončení profesionální kariéry, neodehráli za více než 52 uplynulých týdnů žádný turnaj, nebo jim byl v sezóně 2023 uložen stálý zákaz hraní:
Pablo Andújar (* 23. ledna 1986 Cuenca, Španělsko), profesionál od roku 2004, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 32. místě v červenci 2015 a ve čtyřhře na 74. místě během prosince 2012. Na okruhu ATP Tour vyhrál čtyři tituly ve dvouhře včetně tří na marockém Grand Prix Hassan II. Na grandslamu si zahrál singlové osmifinále US Open 2019 a semifinále čtyřhry French Open 2021. V prosinci 2022 oznámil, že následující sezóna bude jeho poslední.[19] Závěrečnou hlavní soutěž túry ATP odehrál na dubnovém Barcelona Open 2023 a o týden později skončil v kvalifikaci Mutua Madrid Open. V listopadu 2023 ještě nastoupil k jedné dvouhře na valencijském challengeru.[20][21]
Matthias Bachinger (* 2. dubna 1987 Mnichov, Spolková republika Německo), profesionál od roku 2005, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 85. místě v srpnu 2011 a ve čtyřhře na 151. místě během října téhož roku. Na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný titul, když prohrál finále dvouhry Moselle Open 2018 i souboj o deblovou trofej na Atlanta Tennis Championships 2011. Na grandslamu si zahrál druhá kola US Open 2014 a Australian Open 2015. Kariéru uzavřel ve čtyřhře dubnového BMW Open 2023 v rodném Mnichově.[22]
Thomaz Bellucci (* 30. prosince 1987 Tietê, Brazílie), profesionál od roku 2005, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 21. místě v červenci 2010 a ve čtyřhře na 70. místě během července 2013. Na okruhu ATP Tour vyhrál čtyři tituly ve dvouhře a jeden ve čtyřhře. Na grandslamu si zahrál singlové osmifinále French Open 2010, deblové čtvrtfinále Australian Open 2013 a semifinále mixu French Open 2011. Na letní olympiádě 2016 v Riu de Janeiru vypadl ve čtvrtfinále. Poslední turnaj odehrál na únorovém Rio Open 2023.[23]
Juan Sebastián Cabal (* 25. dubna 1986 Cali, Kolumbie), profesionál od roku 2005, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 184. místě v únoru 2011 a ve čtyřhře na 1. místě během července 2019. Na okruhu ATP Tour vyhrál dvacet deblových titulů. Na grandslamu triumfoval ve čtyřhře Wimbledonu a US Open 2019, stejně jako v mixu Australian Open 2017. Poražen skončil v soubojích o deblový titul na French Open 2011 a Australian Open 2018. Se stálým spoluhráčem Robertem Farahem se na túře ATP rozloučili zářijovým US Open 2023 a o týden později odehráli poslední čtyhřu v 1. světové skupině Davis Cupu proti Ukrajině.[24]
Malek Džazírí (* 20. ledna 1984 Bizerta, Tunisko), profesionál od roku 2003, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 42. místě v lednu 2019 a ve čtyřhře na 73. místě během srpna téhož roku. Na okruhu ATP Tour prohrál v jediném finále na Istanbul Open 2018 s Tarem Danielem. Na challengerech vyhrál sedmnáct singlových a čtrnáct deblových titulů. Grandslamovým maximem ve dvouhře se stala třetí kola na Australian Open 2015 a 2017, ve čtyřhře pak semifinále US Open 2018, které s Raduem Albotem odehráli jako náhradníci. Tunisko reprezentoval v Davisově poháru a na letních olympiádách 2012 a 2016. Kariéru ukončil na Dubai Tennis Championships 2023.[25]
Jérémy Chardy (* 12. února 1987 Pau, Francie), profesionál od roku 2005, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 25. místě v lednu 2013 a ve čtyřhře na 24. místě během února 2020. Na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový a sedm deblových turnajů. Na grandslamu si zahrál čtvrtfinále Australian Open 2013 a deblové finále na French Open 2019. Byl členem francouzského vítězného týmu v Davis Cupu 2017. Na odložené tokijské olympiádě 2020 se probojoval do čtvrtfinále. Posledním turnajem se stal Wimbledon 2023, na němž odehrál dvouhru i čtyřhru.[26][21]
Thomas Fabbiano (* 26. května 1989 Grottaglie, Itálie), profesionál od roku 2005, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 70. místě v září 2017 a ve čtyřhře na 208. místě během července 2009. Na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. V rámci challengerů získal tři tituly ve dvouhře a šest ve čtyřhře. Na grandslamu nepřekročil třetí kolo. Závěrečnou událostí se pro něj stal zugský challenger v červenci 2022 a ukončení kariéry oznámil v březnu 2023.[27]
Robert Farah (* 20. ledna 1987 Montréal, Kanada), kolumbijský profesionál od roku 2010, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 163. místě v červnu 2011 a ve čtyřhře na 1. místě během července 2019. Na okruhu ATP Tour vyhrál devatenáct deblových titulů. Na grandslamu triumfoval ve čtyřhře Wimbledonu a US Open 2019. Poražen skončil v soubojích o deblový titul na Australian Open 2018 a ve finále mixu Wimbledonu 2016 a French Open 2017. Se stálým spoluhráčem Juanem Sebastiánem Cabalem se na túře ATP rozloučili zářijovým US Open 2023 a o týden později odehráli poslední čtyhřu v 1. světové skupině Davis Cupu proti Ukrajině.[24]
Peter Gojowczyk (* 15. července 1989 Dachau, Spolková republika Německo), profesionál od roku 2006, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 39. místě v červnu 2018 a ve čtyřhře na 348. místě během dubna 2019. Na okruhu ATP Tour vyhrál Moselle Open 2017 a z finále Delray Beach Open a Geneva Open 2018 odešel poražen. Na grandslamu si zahrál osmifinále US Open 2021. V německém týmu byl součástí výběru, který se probojoval do světového semifinále 2021. Ukončení kariéry oznámil po listopadovém vyřazení v kvalifikaci Moselle Open 2023.[28]
Treat Conrad Huey (* 28. srpna 1985 Washington, D.C., Spojené státy americké), americko-filipínský profesionál od roku 2008, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 689. místě v listopadu 2009 a ve čtyřhře na 18. místě během července 2016. Na okruhu ATP Tour vyhrál osm deblových tituly včetně Citi Open 2012, Swiss Indoors 2013 a Abierto Mexicano Telcel 2016 z kategorie ATP 500. Na grandslamu si zahrál semifinále ve čtyřhře Wimbledonu 2016 a v mixu Australian Open 2016. Daný ročník startoval i na deblovém Turnaji mistrů po boku Maxe Mirného. Na túře ATP se naposledy představil s Marcosem Gironem v kvalifikaci čtyřhry srpnového Mubadala Citi DC Open 2023 v rodném Washingtonu, D.C.[29][21]
John Isner (* 26. dubna 1985 Greensboro, Spojené státy americké), profesionál od roku 2007, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 8. místě v červenci 2018 a ve čtyřhře na 14. místě během července 2022. Na okruhu ATP Tour vyhrál šestnáct titulů ve dvouhře a osm ve čtyřhře včetně šesti trofejí na Atlanta Open a čtyř na Hall of Fame Open. Na grandslamu si zahrál singlové semifinále Wimbledonu 2018, časem 6:36 hodiny nejdelší ve wimbledonské historii, čtvrté nejdelší utkání v historii a druhé nejdelší v All Engand Clubu. Již na úvod Wimbledonu 2010 svedl proti Mahutovi nejdelší zápas tenisové historie, který získal po třídenním průběhu a 11 hodinách a 5 minutách hry. Během kariéry byl s 208 cm druhým nejvyšším hráčem po Karlovićovi a historický rekordman s 1 470 zahranými esy. Na Dallas Open 2023 vyhrál jako první tenista 500. tiebreak. Na londýnské letní olympiadě 2012 se probojoval do čtvrtfinále. S Mattekovou-Sandsovou vytvořil vítězné americké družstvo na Hopman Cupu 2011. Kariéru zavřel na US Open 2023, kde nastoupil do dvouhry i čtyřhry.[30]
Bradley Klahn (* 20. srpna 1990 Poway, Spojené státy americké), profesionál od roku 2012, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 63. místě v březnu 2014 a ve čtyřhře na 131. místě v témže datu. Na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. V rámci challengerů získal osm titulů ve dvouhře i čtyřhře. Na singlovém grandslamu nepřekročil druhé kolo a maximum dosáhl třetím kolem ve čtyřhře US Open 2014. Profesionální dráhu ukončil na srpnovém challengeru Golden Gate Open 2023 ve Stanfordu.[31]
Feliciano López (* 20. září 1981 Toledo, Španělsko), profesionál od roku 1997, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 12. místě v březnu 2015 a ve čtyřhře na 9. místě během listopadu 2016. Na okruhu ATP Tour vyhrál sedm titulů ve dvouhře a šest ve čtyřhře. Do čtvrtfinále grandslamu se třikrát probojoval ve Wimbledonu a jednou na US Open. S Marcem Lópezem zvítězil ve čtyřhře French Open 2016 a odešel poražen z finále US Open 2017. V letech 2008, 2009, 2011 a 2019 se stal členem španělského vítězného týmu v Davisově poháru. V deblové soutěži letní olympiády 2012 prohrál s Davidem Ferrerem zápas o bronzovou medaili. Na začátku ledna 2023 oznámil, že odehraje poslední profesionální sezónu.[32][33]
Guido Pella (* 17. května 1990 Bahía Blanca, Argentina), profesionál od roku 2007, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 20. místě v srpnu 2019 a ve čtyřhře na 55. místě během července téhož roku. Na okruhu ATP Tour vyhrál jednut trofej na Brasil Open 2019 a z předchozích čtyř finále odešel poražen. Na grandslamu si zahrál singlové čtvrtfinále Wimbledonu 2019 a ve čtyřhře semifinále French Open 2019. V Davis Cupu 2016 byl členem vítězného týmu Argentinců, kteží získali „salátovou mísu“ jako první jihoamerický stát. Kariéru uzavřel na US Open 2023.[34]
Jack Sock (* 25. září 1992 Lincoln, Spojené státy americké), profesionál od roku 2011, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 8. místě v listopadu 2017 a ve čtyřhře na 2. místě během září 2018. Na okruhu ATP Tour vyhrál čtyři tituly ve dvouhře, včetně Paris Masters 2017, a sedmnáct ve čtyřhře i se čtyřmi Mastersy. Na deblovém grandslamu triumfoval ve Wimbledonu 2014 i 2018 a také na US Open 2018. Trofej ze smíšené čtyřhry si odvezl z US Open 2011. Po boku Mattekové-Sandsové se stal olympijským vítězem v mixu riodejaneirských letních her 2016. S Vandewegheovou vytvořil americký tým, jenž si zahrál finále Hopman Cupu 2017. Zvítězil rovněž na juniorce US Open 2010 a do semifinále se probojoval na Turnaji mistrů 2017. Poslední turnaj odehrál na US Open 2023, se závěrečným duelem ve smíšené čtyřhře po boku šampionky z dvouhry Gauffové.[35]
Pedro Sousa (* 27. května 1988 Lisabon, Portugalsko), profesionál od roku 2007, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 99. místě v únoru 2019 a ve čtyřhře na 241. místě během července 2013. Na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj, když odešel poražen z jediného kariérního finále na Argentina Open 2020. Osm singlových titulů získal na challengerech. Na singlovém grandslamu si zahrál jen čtyři hlavní soutěže, v nichž vypadl vždy v úvodním kole. Portugalsko reprezentoval na odložené olympiádě 2020 v Tokiu, kde skončil v prvních kolech singlové i deblové soutěže. Tenisovou dráhu uzavřel v říjnu 2023 challengeru v rodném Lisabonu,[36] kde ve druhé fázi podlehl krajanu Joãu Sousovi.[37]
Júiči Sugita (* 18. září 1988 Sendai, Japonsko), profesionál od roku 2006, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 36. místě v říjnu 2017 a ve čtyřhře na 363. místě během srpna 2014. Na okruhu ATP Tour vyhrál travnatý Antalya Open 2017. Na grandslamu nepřekročil druhá kola. Na Hopman Cupu 2018 si zahrál skupinovou fázi, když vytvořil japonský tým s Naomi Ósakaovou. Do druhého kola postoupil na riodejaneirské olympiádě 2016. Do poslední kvalifikace nastoupil na březnovém BNP Paribas Open 2023 v Indian Wells. Ukončení kariéry oznámil v červenci 2023.[38]
Mikael Ymer (* 9. září 1998 Skövde, Švédsko), profesionál od roku 2015, na singlovém žebříčku ATP nejvýše figuroval na 50. místě v dubnu 2023 a ve čtyřhře na 187. místě během října 2017. Na okruhu ATP Tour vyhrál s bratrem Eliasem Ymerem čtyřhru Stockholm Open 2016 a z finále dvouhry odešel poražen na Winston-Salem Open 2021. Na třech grandslamech, vyjma US Open, se probojoval do třetího kola. Kvůli zmeškání tří dopingových kontrol byl v červenci 2023 suspendován na 18 měsíců. V důsledku nesouhlasu s vyměřením trestem, ukončil o měsíc později kariéru již ve 24 letech.[39]
Ukončení kariéry
Rozpis bodů
Tabulka přidělovaných bodů hráčům na turnajích okruhu ATP Tour 2023.
Remove ads
Reference
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads