sovětský lehký víceúčelový vrtulník From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Mil Mi-2 (ruskyМиль Ми-2, označován někdy také jako PZL Mil Mi-2,[6] vkódovém označeníNATOHoplite,[7]hoplít) je lehký dvoumotorový víceúčelový užitkový vrtulník střílistým nosným rotorem advoulistým tlačným vyrovnávacím rotorem. Prototyp vrtulníku Mi-2 byl vyvíjen vSovětském svazu od počátku 60. let20. století. Jedná se onástupce jiného sovětského vrtulníku – stroje Mil Mi-1. Oproti svému předchůdci jsou vrtulníky Mi-2 vybaveny dvěma turbohřídelovými motory, které mají podstatně vyšší výkon než původní pístové motory. Vrtulník tak může transportovat až osm pasažérůa pilota, zatímco předchozí typ byl schopen přepravovat pouze dva cestující apilota. Prototyp Mi-2, označovaný jako V-2, vzlétl poprvé 22.září 1961, do sériové výroby se nový model dostal vroce 1966. Do roku 1998,[3] kdy byla výroba ukončena, vzniklo celkem 5497 kusů,[4][5] avrtulníky Mi-2 tak patří knejúspěšnějším typům.[8] Jedná se ojediný ruský vrtulník, který byl vyráběn výhradně mimo Sovětský svaz, konkrétně vPolsku.[7] Během let byly vrtulníky Mi-2 nasazeny u mnoha leteckých společností apodniků i varmádních apolicejních letkách. Oblíbené byly především vzemích Varšavské smlouvy, ale létaly také vřadě dalších států. Zvrtulníku Mi-2 vzešel modernější stroj PZL Kania, jenž se neprosadil abylo vyrobeno jen několik kusů.
Vrtulníky Mi-2 byly velmi populární také vČeskoslovensku, kde jich velké množství létalo od roku 1972 ve službách Leteckého oddílu Ministerstva vnitra apozdějších policejních letek, aod roku 1981 také v rámci Československé lidové armády. Letecký oddíl získal celkem 32 nových kusů Mi-2, armáda pak 44 kusů. Po roce 1990, kdy došlo ke změně společensko-politických poměrů, se vČeskoslovensku, Česku ana Slovensku objevily další vrtulníky Mi-2, především usoukromých provozovatelů. Vrtulníky Mi-2 stály uzrodu letecké záchranné služby vČeskoslovensku. Mezi lety 1987–1992, kdy byla síť letecké záchranné služby vybudována, se na většině stanic objevily právě stroje Mi-2. V90. letech se uřady vrtulníků začalo projevovat jejich stáří apostupně byly ze služeb armády apolicie vyřazovány. Rovněž usoukromých subjektů docházelo kmodernizaci leteckého parku, atak všechny „dvojky“, jak se vrtulníkům přezdívá, byly nahrazeny novějšími vrtulníky. Roku 2013 vČesku provozovalo šest kusů Centrum leteckého výcviku, divize státního podnikuLOM Praha, které je využívalo především kvýcviku armádních pilotů.[9][10]
Remove ads
Vývoj
Vrtulníky Mi-2 polských vzdušných sil
Vroce 1754 představil ruský vědec Michail Vasiljevič LomonosovRuské akademii věd svůj návrh malého vrtulníku, který měl sloužit kmeteorologickým účelům. Byla to vůbec první zmínka ovrtulníku vRusku, stroj ale nikdy nevzlétl.[11] První vrtulník vzlétl vSovětském svazu vroce 1930 a poté byla vyrobena řada dalších létajících prototypů. Vroce 1947 vypsalo velení sovětského letectva výběrové řízení na výrobu třímístného vrtulníku, který měl sloužit ke spojovacím atransportním účelům. Do soutěže se nakonec přihlásili tři letečtí konstruktéři – Ivan Pavlovič Bratuchin svrtulníkem Bratuchin B-11, Alexandr Sergejevič Jakovlev se strojem Jakovlev Jak-100 a Michail Leonťjevič Mil svrtulníkem Mil Mi-1.[11] Už po prvních zkouškách bylo jisté, že soupeřit spolu budou pouze návrhy Jak-100 a Mi-1. Oba stroje si byly konstrukčně velmi podobné. Výroba Bratuchinova vrtulníku byla po havárii prototypu zavržena. Sovětská státní letecká komise usoudila, že pro výrobu jsou vhodné oba typy anerozhodla, kdo se stal vítězem soutěže. Sovětská vláda nakonec rozhodla, že vítězem se stal M.L.Mil svrtulníkem Mil Mi-1.[11]
Nové turbohřídelové motory Izotov GTD-350 znamenaly pro vrtulníky Mi-2 výrazně vyšší výkon a také úsporu místa oproti předchozímu typu Mi-1
Od 60.let nabízely sovětské výrobní závody modernější pohonné jednotky, ato turbohřídelové motoryIzotov GTD-350. Uvažovalo se, že by se zastaralé hvězdicové motory ve strojích Mil Mi-1 nahradily právě těmito novými motory, ale řešení se neukázalo jako příliš vhodné. M.L.Mil tak začal pracovat na zcela novém vrtulníku, který zpočátku nesl označení V-2.[1] Dohledem nad pracemi na Mi-2 byl pověřen Milův zástupce V.A.Kuzněcov, vedoucím konstruktérem se stal A.Ch.Serman, později nahrazený A.A.Britvinem.[13][14] Konstruktéři se při vývoji vrtulníku rozhodli pro konstrukci sjedním hlavním nosným ajedním vyrovnávacím rotorem. Oba rotory byly převzaty zvrtulníku Mil Mi-1. Nové turbohřídelové motory, chladiče oleje areduktor byly umístěny do nástavby, která se nacházela nad kabinou posádky. Takové řešení přispělo ktomu, že kabina pro osádku nebyla rozdělená. Pro větší prostor vkabině se již při vývoji počítalo stím, že palivová nádrž oobjemu 600l, umístěná vnákladovém prostoru, bude doplněna odva tanky po 240 l na bocích vrtulníku.[1]
Vlednu 1961 představila Milova kancelář maketu stroje V-2 letecké komisi, která ji schválila arozhodla ovýrobě dvou prototypů.[13][14] Jeden zprototypů měl být vyroben vtransportní verzi a druhý vzemědělské verzi. Prototyp vrtulníku V-2 vzlétl poprvé 22.září 1961.[1] Po několikaměsíčních letových zkouškách se ukázalo, že použití mnoha dílů ze starších vrtulníků Mil Mi-1 bylo nesprávné. Postupně byly vyměněny jak oba rotory, tak také transmisní soustava a další vnější části vrtulníku. První prototyp byl ke státním leteckým zkouškám odevzdán vříjnu 1961. Druhý prototyp vzlétl vúnoru 1962.[1] Státní letecká komise povolila 20.září 1963 oficiálně sériovou výrobu nového vrtulníku Mi-2.[15] Oba prototypy byly často předváděny před různými komisemi, ministerskými a zemědělskými organizacemi. Vroce 1963 si při XXII.sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu prohlédl druhý prototyp také Nikita Sergejevič Chruščov.[15]
Remove ads
Licenční výroba v Polsku
Vrtulník Mi-2 vRusku
První prototyp Mi-2 byl vzáří 1962 představován vpolskémleteckém výrobním závodě WSK PZL Świdnik.[15] Představitelé polského závodu hledali vhodného nástupce již zastaralého vrtulníku Mil Mi-1, který by jej ve výrobě nahradil. Sami sovětští představitelé uvažovali otom, že přesunou výrobu nového vrtulníku Mi-2 do zahraničí. Hlavním důvodem byla velká vytíženost při výrobě vrtulníků Mil Mi-8, Mil Mi-6 a Mil Mi-24.[15] Dlouhodobá zkušenost polského leteckého průmyslu se ukázala jako postačující azástupci obou zemí podepsali vlednu 1964 smlouvu olicenční výrobě vrtulníků Mil Mi-2 vzávodě WSK PZL Świdnik aturbohřídelových motorůIzotov GTD-350 areduktorů VR-2 vzávodě WSK Rzesow.[13] Polsko od Sovětského svazu získalo výkresovou dokumentaci pro stavbu strojů Mi-2 aSovětský svaz získal přednostní právo na odběr nových vrtulníků.[15] Ačkoliv Poláci uvažovali otom, že vrtulník pojmenují SM-3, na přání Sovětského svazu zůstal ponechán název Mi-2.[2][16]
VPolsku byl první vrtulník Mi-2 vyroben vroce 1965 a 26.srpna téhož roku poprvé vzlétl, ovšem se sovětskou posádkou. Polští piloti vzlétli poprvé se strojem Mi-2 až 4.listopadu 1965. První sériově vyrobený kus byl dokončen vsrpnu 1966.[2] Vrtulníky zprvní série sloužily především ke zkušebním atestovacím letům. Po prvních testovacích letech došlo na dalších vrtulnících kúpravám některých konstrukčních částí. Došlo například kvýměně ocasní ostruhy, bočních posuvných dveří nebo radiovýškoměru. Ministerstvo dopravy Polské lidové republiky certifikovalo vrtulníky Mi-2 pro provoz vroce 1969.[2] Vrtulníky Mi-2 se staly jedinými sovětskými vrtulníky, které byly vyráběny mimo Sovětský svaz, na území jiného státu.[7] Do roku 1998,[3] kdy byla výroba ukončena, bylo vyrobeno celkem 5497 kusů.[4][5]
Remove ads
Varianty
Civilní varianty
Mi-2T
Mi-2T je označení pro transportní verzi vrtulníku Mi-2. Označení T pochází zpolskéhotransportowy (transportní), ale nebylo příliš často užíváno. Tato varianta byla označována mnohdy pouze jako Mi-2. Verze Mi-2T mohla dopravovat až osm pasažérů nebo 700 kg nákladu. První prototyp vzlétl vsrpnu 1966. Celkem bylo vyrobeno téměř 3500 kusů averze Mi-2T se stala nejrozšířenější variantou Mi-2. Poslední stroj byl vyroben vroce 1998.[3]
Mi-2P
Salónní varianta Mi-2P Mi-2P je označení speciální salónní verze. Označení P je odvozeno zpolského pasażerski.VRusku byla tato verze někdy označována také jako Mi-2S Salon. Tato verze vznikla vroce 1967 asloužila především kpřepravě osob státních institucí aprůmyslových podniků. Později byly vrtulníky Mi-2P užívány také vpolicejních letkách pro přepravu vládních delegací ataké vněkterých armádách. Nákladová kabina byla opatřena protihlukovými panely, které byly potaženy koženkou. Mezi další výbavu patřil například koberec nebo malý sklopný stolek. Celkem bylo vyrobeno okolo 400 kusů.[17]
Mi-2Sz
Předchůdce strojů Mi-2, vrtulníky Mi-1, byly poháněny hvězdicovými motory ajejich řízení se od nových vrtulníků Mi-2 výrazně lišilo. Vroce 1968 se začalo vpolském výrobním závodě WSK PZL Świdnik pracovat na vývoji cvičné (tzv. školní) varianty Mi-2, která měla mít dvojí řízení.[17] Tato varianta získala označení Mi-2Sz (polskyszkolny, školní) asloužila kvýcviku nových pilotů. Podle některých zdrojů byla stejná varianta označována také jako Mi-2U (ruskyučebnyj, cvičný) nebo UMi-2. První stroj Mi-2Sz vzlétl 25.března 1968.[17] Ačkoliv přesné údaje opočtu vyrobených kusů nejsou známy, odhaduje se, že strojů ve školní verzi bylo vyrobeno okolo 400 kusů.[18] Poslední stroj byl vyroben vroce 1996.
Mi-2R
Již při vývoji vrtulníků Mi-2 se předpokládalo, že se budou využívat také vzemědělství. Proto také již druhý prototyp V-2 byl upraven jako zemědělská verze. Mi-2R je označení zemědělské verze vPolsku (zpolského rolniczny, zemědělský), vSovětském svazu se používalo pro stejný typ vrtulníků označení Mi-2SCh (selskochozjajstvěnyj).[19] První let zemědělské verze Mi-2 proběhl 20.června 1968. Existovaly dvě základní varianty zemědělské Mi-2 – práškovací apostřikovací. Vrtulníky Mi-2R jsou vybaveny nádrží oobjemu 0,7m³ pro chemický postřik nebo pro práškování. Množství postřiku na hektar se pohybuje vrozmezí 40–130 l vzávislosti na rychlosti letu. Stroje určené pro práškování jsou vybaveny nádrží srourou, která umožňuje provádět práškování. Nádrže pro postřik jsou schopny obsáhnout 2×500 l kapalného postřiku, nádrže pro práškování pak 2×600 kg hnojiv nebo prášku.[19] Vrtulníky Mi-2R byly vyráběny od roku 1969. Podle odhadů bylo vyrobeno okolo 600 kusů, které byly určeny zpočátku především pro Sovětský svaz. Vsamotném Polsku sloužilo okolo 150 zemědělských verzí Mi-2.[20]
Mi-2S
Prototyp sanitní verze Mi-2S vzlétl poprvé vroce 1972. Jednalo se ospeciálně upravenou verzi transportní Mi-2, která měla přebudovanou vnitřní zástavbu pro potřeby letecké záchranné služby. Ve vrtulníku mohli být transportování dva ležící a dva sedící pacienti, včetně lékaře.[20] Vrtulník obsahuje standardní zdravotnické vybavení srovnatelné svýbavou sanitních vozidel. Jako první získalo dva vrtulníky Mi-2 vsanitní úpravě Polsko (Lotnicze Pogotowie Ratunkowe). Mezi další uživatele patřili Sovětský svaz, Německá demokratická republika, Maďarsko, Bulharsko aRumunsko. VČeskoslovensku sloužily také vrtulníky Mi-2 ve zdravotnické konfiguraci, nejednalo se ale ovariantu Mi-2S. Pro leteckou záchrannou službu byly vČeskoslovensku používány transportní vrtulníky Mi-2T spřebudovanou vnitřní zástavbou. Protože varianta Mi-2S disponuje pouze úpravami interiéru, bývá někdy označována také jako Mi-2T. Vrtulníky Mi-2S byly vyráběny až do konce 80. let 20. století.[21]
Mi-2F
Mi-2F nebo Mi-2FM (zpolského fotogrametryczny, fotogrammetrický) je označení pro speciálně upravenou variantu transportní verze Mi-2T, která slouží ke kolmému fotografování terénu. První prototyp vlétl již vroce 1971. Nákladová kabina byla vybavena fotoaparátem určeným kfotografování terénu. Snímky zfotoaparátu byly používány ksestavování map. První verze Mi-2F byly vybaveny fotoaparátem východoněmecké výroby, později se používaly ijiné přístroje. Celkově bylo vyrobeno okolo 30 kusů varianty Mi-2F.[21]
Mi-2Kr
Neoficiální označení Mi-2Kr (polskykran, jeřáb) získala varianta Mi-2, která byla určena kmontážním pracím. Stroje Mi-2Kr vznikly úpravou Mi-2T abyly vybaveny jeřábem pro transport těžkých břemen. Na strojích byly provedeny také další úpravy, aby obsluha mohla transportovaný náklad snadno kontrolovat. První prototyp Mi-2Kr vzlétl 16.září 1973. Nejednalo se opříliš rozšířenou variantu, bylo vyrobeno pouze několik kusů. Většinu montážních prací prováděly standardní transportní vrtulníky Mi-2T.[22]
Mi-2 Patrolnyj
Mi-2 Patrolnyj (zruskéhopatrolnyj, hlídkový) je označení pro speciálně upravené verze Mi-2T nebo Mi-2P, které sloužily kmnoha různým úkolům. VPolsku sloužila tato varianta Mi-2 ke kontrole vedení vysokého napětí aněkteré hlídkové Mi-2 nesly termovizníkameru. Vrtulníky Mi-2 Patrolnyj byly užívány především policejními letkami Polska, Maďarska, Sovětského svazu aNěmecké demokratické republiky. Vpolicejních službách byly často vybaveny jeřábem, termovizní kamerou nebo vnějšími reproduktory. Vletectvu ruské pohraniční policie mohly tyto stroje nést také neřízené rakety UB-16-57. Varianta Mi-2 Patrolnyj se vyráběla do roku 1990 acelkem bylo vyrobeno přibližně 40 kusů. Většina zemí tuto variantu ale neužívala, pro policejní úkoly sloužily upravené verze transportní Mi-2T nebo salónní Mi-2P.[22]
Mi-2B
Varianta Mi-2B byla dodávaná do pouštních oblastí. Jednalo se ozvláštní civilní variantu, která vycházela ztransportní verze Mi-2T, ale na vstupech vzduchu kmotorům byla opatřena protiprachovými filtry. Ustrojů Mi-2B byla rovněž upravena elektrická soustava alisty rotoru nedisponovaly protinámrazovou soustavou. Novější verze byly vybaveny modernějšími listy rotoru, které byly převzaty ze strojů PZL Kania. Celkově bylo vyprodukováno kolem 20 kusů.[23]
Vojenské varianty
Mi-2US
Mi-2US je označení pro bitevní verzi Mi-2, která byla vybavena jednohlavňovým kanónemNS-23KMráže 23mm. Ten byl na stroji umístěn na přídi vlevo, kanón samotný vážil 37kg adalší součásti kjeho provozu přibližně 20kg. Stroje Mi-2US mohly nést na bocích trupu také kulometyPKT ráže 7,62mm, kulomety RPK ráže 12,7mm nebo kulomety PK ráže 7,62mm. Většina Mi-2US disponovala fotokulometemS-13. Bitevní varianta Mi-2US byla stavěna od roku 1970. Označení US pochází zpolského uzbrojeniem strzeleckim, tedy se střeleckou výzbrojí.[24] Vletectvu polskéarmády sloužilo 30 kusů Mi-2US aněkolik dalších kusů bylo exportováno do Německé demokratické republiky aLibye. Libyjské stroje byly později odprodány do Nikaragui, kde se zapojily do bojů během Sandinistické revoluce. Bitevní verze Mi-2 se neukázaly vboji jako příliš vhodné, proto byly všechny polské avýchodoněmecké stroje Mi-2US přestavěny na varianty Mi-2URN, Mi-2URP, Mi-2T, Mi-2P nebo Mi-2RL.[25]
Blok MARS-2 na původně východoněmeckém bojovém vrtulníku Mi-2URN
Mi-2URN
Bitevní verze Mi-2URN, vycházející zvarianty Mi-2US, vzlétla poprvé vlistopadu 1972. Jednalo se obitevní verzi Mi-2 vyzbrojenou neřízenými raketami. Odtud také pochází označení URN (polskyuzbrojony wrakiety niekierowane, vyzbrojený neřízenými raketami). Stejně jako Mi-2US nesly stroje Mi-2URN kanón NS-23KM afotokulomet S-13. Na bocích se nenacházely další kulomety, ale bloky MARS-2 pro neřízené rakety S-5 ráže 57mm.[16] Kromě těchto raket mohly být vrtulníky Mi-2URN vybaveny leteckými pumamiFAB-100 ohmotnosti 100kg nebo dalšími leteckými bombami ostejné hmotnosti. Celkem bylo vyrobeno osm nových kusů Mi-2URN, na tuto verzi bylo ale přestavěno dalších 18 kusů původních Mi-2US. Vrtulníky Mi-2URN měly ve výzbroji Polsko, Německá demokratická republika, Bulharsko aLibye.[25]
Mi-2URP
Mi-2URP je označení pro bitevní verze Mi-2, které byly vybaveny protitankovými řízenými střelami9M11 Maljutka. Označení URP je odvozeno zpolského uzbrojony wrakiety przeciwpancerne, vyzbrojený protitankovými střelami. Vrtulníky Mi-2URP vycházely zvariant Mi-2US aMi-2URN arovněž byly vybaveny kánonem NS-23KM. Celkem mohly být na bocích vrtulníků Mi-2 umístěny čtyři protitankové řízené střely 9M11 Maljutka. Další čtyři pak mohly být umístěny vnákladové kabině, ovšem pokud je bylo potřeba použít, musel vrtulník přistát astřely musely být operátorem do nosníků umístěny ručně. Operátor protitankových střel seděl vpravo od pilota akzaměřování používal zaměřovač LL-77. Vrtulník Mi-2URP vzlétl poprvé 20.května 1972. Kprvním ostrým střelbám byly stroje Mi-2URP použity poprvé 26.ledna 1973. Do roku 1985 bylo vyrobeno celkem 44 kusů Mi-2URP, některé vrtulníky byly později přebudovány na variantu Mi-2URP-G. Několik těchto strojů získalo iČeskoslovensko, ale zbraně znich byly odstraněny. Ostatní vyrobené vrtulníky létaly vPolsku.[26]
Mi-2URS
Od února 1982 byla vPolsku vyvíjena varianta Mi-2 vybavená samonaváděcími protiletadlovými raketami. Taková varianta získala označení Mi-2URS (polskyuzbrojony wrakiety samokierowane, vyzbrojený samonaváděcími raketami). Bitevní varianta Mi-2URS byla vybavena přenosným protiletadlovým raketovým kompletem krátkého dosahu 9K32M Strela-2. Rakety byly umístěny na bocích strojů. Kromě toho byly vrtulníky vybaveny také kanónem NS-32KM advěma kulometyPK. Dohromady vzniklo méně než 12 kusů Mi-2URS. Protože se vrtulníky Mi-2 vybavené protiletadlovými raketami ukázaly jako nevhodné, většina strojů byla později přebudována na varianty Mi-2URP nebo Mi-2URP-G. Polsko bylo jediným uživatelem vrtulníků Mi-2URS.[27]
Mi-2URP-G
Varianta Mi-2URP-G se stala nejlépe vyzbrojenou verzí bojových Mi-2
Mi-2URP-G je označení nejlépe vyzbrojené verze Mi-2. Ta vznikla vroce 1984 tak, že konstruktéři odstranili zvarianty Mi-2URS pouzdra se čtyřmi samonaváděcími protiletadlovými raketami 9M32 Strela-2 anavěsili je na variantu Mi-2URP. Vrtulník byl tak vybaven kanónemNS-32KM, čtyřmi protitankovými řízenými střelami9M14 Maljutka, čtyřmi raketami protiletadlového raketového kompletu9M32 Strela-2 advěma kulometyPK. Protože byla výbava těchto strojů těžká avrtulníkům Mi-URP-G zůstaly původní motory Izotov GTD-350, měly tyto stroje zhoršené letové vlastnosti.[28] Pro polskou armádu byly vyrobeny tři zcela nové kusy Mi-2URP-G, ostatní vznikly přestavbou variant Mi-2US, Mi-2URS nebo Mi-2URP. Dalších 22 nových vrtulníků Mi-2URP-G bylo dodáno do Myanmaru. Vletech 1989 a1990 byly vrtulníky Mi-2URP-G používané vPolsku zbaveny závěsníků pro výzbroj. Došlo tak komylu, kdy byl omezen počet bitevních vrtulníků podle Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě. Smlouva však upravovala počty ozbrojených vrtulníků Mil Mi-8 aMil Mi-17, proto získaly stroje Mi-2URP-G svou výbavu později zpět. Vprůběhu 90. let byla většina těchto strojů vybavena modernějšími radiostanicemi, výškoměry adalšími součástmi.[28]
Mi-2D
Od roku 1967 byly vyráběny speciální vojenské varianty Mi-2D, které sloužily jako velící pracoviště. Označení Mi-2D pochází zpolského dowódczy, velící. Tento typ vrtulníků bývá také někdy označován jako Mi-2PPD, zpolského punkt powietrzny dowódczy, tedy létající stanoviště velení. Podle některých zdrojů bývají vrtulníky označovány také jako Mi-2PDD-3 nebo Mi-2PED.[29] Velící stroje zahrnovaly výbavu několika radiostanic, které se vprůběhu let měnily. První prototyp Mi-2D byl přebudován ztransportní verze Mi-2T. Celkem vzniklo 26 kusů Mi-2D, některé byly později přebudovány na varianty Mi-2T, Mi-2SR nebo Mi-2Ch. Všechny stroje Mi-2D byly součástí polské armády.[29]
Průzkumná verze Mi-2RO vPolsku vroce 2010
Mi-2RO
Mi-2RO nebo Mi-2R je označení pro speciální vojenskou variantu Mi-2, která sloužila kprůzkumu terénu abojiště. Označení Mi-2R pochází zpolského rozpoznawcy, pozorovací. Protože docházelo kzáměně tohoto typu vrtulníku se zemědělskou variantou Mi-2R, vžilo se později označení Mi-2RO (polskyrozpoznania ogolnego, pro okolní pozorovaní). Vrtulníky Mi-2RO byly vybaveny fotoaparáty pro kolmé snímkování terénu. Později vyráběné stroje byly obohaceny odalší fotoaparát pro šikmé boční snímkování. Pozorovací vrtulníky byly vybaveny také dvěma kulometyPK aněkteré disponovaly ikanóny NS-32KM. Několik vrtulníků mělo zdvojené řízení, podobně jako školní verze Mi-2Sz, proto byly neoficiálně označovány jako UMi-2R nebo UMi-2RO. První pozorovací stroj Mi-2RO vznikl přestavbou transportní Mi-2T. Do roku 1984 bylo vyrobeno celkem 34 kusů, čtyři vrtulníky létaly varmáděNěmecké demokratické republiky, ostatní stroje sloužily vpolské armádě.[30]
Mi-2RS
Varianta Mi-2RS, vyráběná od roku 1975, sloužila kzjišťování chemického zamoření bojiště. Základní verze, označovaná jako „Aligator“, byla vybavena dozimetrem, detektorem chemického zamoření asadou pro odběr půdních avodních vzorků. Některé pozdější verze, označované jako „Pyton“, byly dovybaveny indikátorem ozáření. Verze „Ikar“ byla navíc rozšířena oaparaturu pro detekci fosfoorganických částic vatmosféře, systém pro určování radiačního achemického zamoření amodernější sadu pro odběr půdních avodních vzorků. Vrtulníky Mi-2RS byly rovněž opatřeny jiným ventilačním apřetlakovým systémem oproti standardním Mi-2, aby mohly létat vchemicky zamořeném prostředí.[31] Celkem bylo vyrobeno méně než 20 kusů. Většina strojů Mi-2RS byla později přestavěna na jiné varianty Mi-2. Hlavním uživatelem se stal Sovětský svaz, kde létaly tyto stroje pod označením Mi-2Ch (ruskychemičeskij, chemický) nebo Mi-2RChR (radiačno chemičeskij razvědčik, verze pro radiačně chemický průzkum). VČeskoslovensku létaly dva kusy pod označením Mi-2RCh, které ale vznikly přestavbou standardních vojenských Mi-2. Všechny vyrobené kusy sloužily pravděpodobně pouze kprovádění testů.[31]
Chemická varianta Mi-2Ch, vrtulník je po obou bocích opatřen rourami, které vytvářejí dýmovou clonu
Mi-2Ch
Mi-2Ch „Hekla“ (ze slova chóvać, zakrývat nebo zpolskéhochemiczny, chemický; označení „Hekla“ je odvozeno od názvu stejnojmennésopky na Islandu) je označení pro variantu Mi-2, která sloužila kvytváření dýmové clony. Speciální zadýmovací varianta byla používána kmaskování vojska při útočných operacích, brodění nebo vyloďování.[31] Stroje Mi-2Ch jsou opatřeny zadýmovacím systémem se dvěma rourami po bocích trupu. Při své činnosti létají nízko nad zemí avytváří hustou dýmovou clonu. Zadýmovací zařízení bylo původně určeno krozprašování horkého aerosolu spesticidy vzemědělství. Většina těchto strojů nesla také přístroje pro detekci radiačního achemického zamoření. Mi-2Ch vzlétl poprvé 16.ledna 1981 acelkově bylo vyrobeno jen několik nových kusů, další pak vznikly z variant Mi-2RS nebo Mi-2RM.[32]
Mi-2 Platan
Vrtulníky Mi-2 Platan byly speciální vojenské stroje, které nesly protitankové minovací zařízení Platan. Stroje byly vybaveny 20 tubami, každá tuba mohla obsahovat až šest protitankových min MN-111 nebo devět min MN-121. První Mi-2 Platan vznikl přestavbou transportní verze Mi-2T. Celkem bylo vyrobeno méně než 20 kusů avšechny stroje létaly vpolské armádě.[32]
Mi-2RM
Námořní záchranná verze Mi-2RM „Anakonda“ (polskyratowniczy morski, záchranný námořní) byla vyvinuta v60. letech20. století. Jednalo se ospeciální vojenskou variantu, která měla uplatnění především při záchraně osob na moři. Stroje Mi-2RM byly opatřeny vnitřní palivovounádrží oobjemu 238l, na bocích trupu byly usazeny nosníky pro tři denní atři nočníletecké pumy. Místo pum mohly být instalovány také dvě osvětlovací pumy SAB-100. Některé novější stroje byly opatřeny ivnější palivovou nádrží na pravém boku trupu. Kromě toho byly vrtulníky Mi-2RM opatřeny výkonným finským nebo francouzskýmjeřábem onosnosti až 270 kg. Pod trupem byl umístěn speciální závěs pro tažení člunů po vodní hladině. Uvnitř nákladové kabiny byl kdispozici reflektor kosvětlování cílů. Mezi další výbavu patřil nafukovací člun pro šest nebo deset osob ataké základní zdravotnické vybavení anosítka pro ošetření raněných. Dohromady bylo vyrobeno 16 kusů Mi-2RM, tři kusy létaly varmádě Německé demokratické republiky, ostatní sloužily vpolské armádě.[33]
Vojenská záchranná varianta Mi-2RL vPolsku
Mi-2RL
Mi-2RL (ratowniczny ladowy, záchranný pozemní) je pozemní záchranná varianta odvozená od varianty Mi-2RM. Vybavení vrtulníku se příliš nelišilo od verze Mi-2RM. Palubní jeřáb byl nahrazen jeřábem LPG-2 snosností 125kg, později jeřábem LPG-4 onosnosti 120kg. Vrtulníky byly vybaveny také provazovýmžebříkem odélce 16 m. První stroj Mi-2RL vzlétl vlistopadu 1975. Celkem bylo vyrobeno 10 nových kusů, několik dalších vzniklo přestavbou transportní verze Mi-2T. Všechny stroje sloužily pouze vpolské armádě.[34]
Mi-2SR
Mi-2SR (polskysanitarno ratowniczny, sanitních záchranný, také sanitarno reanimacnyj) je sanitní záchranná varianta vycházející ze standardní sanitní verze Mi-2S. Výbava strojů Mi-2SR je shodná svrtulníky Mi-2S, ale je navíc opatřena opalubní jeřáb LPG-4. Varianta Mi-2SR vznikla podle žádosti Ministerstva národní obrany Polské lidové republiky. Vrtulníky byly využívány jak pro leteckou záchrannou službu (LZS), tak pro lety vrámci služby pátrání a záchrany (SAR). Vrtulníky Mi-SR byly dodávány do Polska aNěmecké demokratické republiky. Podle některých zdrojů jsou stroje Mi-SR označovány jako Mi-2S.[35]
Prototypy a projekty
V-2
V-2 je označení původních dvou prototypů Mi-2. Maketa prototypu byla představena již vlednu 1961, první prototyp vzlétl 22.září téhož roku. Jednalo se otransportní verzi. Druhý prototyp, upravený jako zemědělská verze, vzlétl vúnoru 1962.[2] Oba prototypy byly postaveny vSovětském svazu.
V-2V
V-2V (ruskyvooružennyj, ozbrojený) je označení prvního bitevního prototypu. Ten byl postaven vroce 1965 vSovětském svazu, ato ještě předtím, než se vyráběly bitevní verze Mi-2US, Mi-2URN, Mi-2URP, Mi-2URS a Mi-2URP-G. Poprvé vzlétl vlistopadu 1966. Stroj byl vyzbrojen šesti protitankovými řízenými střelami9M17 Falanga-M nebo čtyřmi neřízenými raketami UB-16-57. Na vrtulníku byly provedeny rovněž další změny vprovedení, aby vyhovoval vojenským zkouškám. Těch se vSovětském svazu také zúčastnil, ale vzhledem kúspěchu vrtulníků Mil Mi-8 aMil Mi-24 nebyl sériově vyráběn.[36]
V-2M
Prototyp V-2M (morskoj, námořní) vznikl vroce 1965. Jednalo se ovariantu Mi-2, která byla vybavena plováky. Vrtulník neměl být určen pro vojenské účely, ale pro rybářskouflotiluSovětského svazu. Vznikl pouze jeden kus.[36]
Mi-2KR
Sovětský prototyp určený křízení dělostřelecké palby a ke vzdušnému průzkumu získal označení Mi-2KR (korektěrovčik razvědčik, kontrolor průzkumník). Stroj byl vybaven pozorovací kamerou vnákladových dveřích kabiny apalubním počítačem.[36]
Mi-2M
Mi-2M (moděrnizirovanyj, modernizovaný) je označení projektu modernizované varianty Mi-2, která měla být vybavena výkonnějšími motory Izotov GTD-350 aaerodynamicky měla mít pozměněný trup. Projekt nebyl realizován.[37]
Mezi další sovětské projekty patřila práce na stroji Mi-3. Jednalo se ostroj vycházející konstrukčně jak zvrtulníku Mi-2, tak zvětšího vrtulníku Mi-8. Zvětšený trup, vycházející zMi-2, mohl pojmout až deset pasažérů. Ze stroje Mi-8 byl přebrán čtyřlistý hlavní rotor (namísto třílistého uMi-2) anahrazen byl také dvoulistý nosný vyrovnávací rotor za třílistý, přebraný ze stroje Mi-8. Vrtulníky Mi-3 měly být pravděpodobně vybaveny také modernějšími motory Izotov TV2-117, ačkoliv podle ruských pramenů měl nést motory Izotov GTD-350 nebo Izotov GTD-550. Varianta Mi-3 vznikla pouze jako maketa aprojekt nebyl nikdy realizován.[37]
V-20
Projekt stroje V-20 nebyl také realizován. Utěchto strojů mělo dojít ke změně motorů, měly být použity buď ruské motory Izotov GTD-550, nebo Izotov GTD-3, ale uvažovalo se také ozápadních motorech Turboméca Astazou XIV nebo Continental T65.[37]
Mi-22
Mi-22 (nebo také V-22) je označení sovětského projektu, jehož maketa vznikla vroce 1965. Stejně jako ostatní předcházející projekty nebyl ani stroj Mi-22 realizován. Konstrukce vrtulníku byla inspirována americkým víceúčelovým vrtulníkemBell UH-1 Huey. Vrtulníky Mi-22 neměly mít kola, ale ližiny. Měly být poháněny motory Izotov GTD-10A arovněž měl být pozměněn hlavní rotor za čtyřlistý. Před stavbou Mi-22 nakonec dostaly přednost práce na bitevním vrtulníku Mi-24.[37]
Mi-2M1
Mi-2M1 je označení pro první fázi projektu modernizovaného vrtulníku Mi-2. Jednalo se omodernizaci, která byla prováděna vpolském závodě WSK PZL Świdnik. Ta zahrnovala především výměnu stávajícího motoru za výkonnější motor Izotov GTD-350P. Výkon motoru byl navýšen o36kW na celkových 331kW. Vrtulník měl zmenšenou palivovou nádrž, čímž se zvětšila nákladová kabina. Vrtulník Mi-2M1 byl do provozu uveden poprvé vroce 1974, při letových zkouškách se ale výrazně zvýšila teplota výfukových plynů.[37]
Prototypová verze Mi-2M2
Mi-2M2
Vrtulníky Mi-2 modernizované během druhé fáze získaly označení Mi-2M2. Varianta Mi-2M2 rovněž disponovala výkonnějšími motory Izotov GTD-350P, ale vrtulník doznal idalších změn. Konstruktéři prodloužili trup vrtulníku anákladový prostor se zvětšil o0,9m³. Tato změna navrátila vrtulníku zpět větší palivovou nádrž oobjemu 835l, zároveň musel být změněn ipodvozek avrtulník získal nové tlumiče. První prototyp Mi-2M2 vzlétnul 1.července 1974, ale sériově nikdy vyráběn nebyl. Hlavním nedostatkem strojů byla jejich vysoká hmotnost, se kterou měly problémy i výkonnější motory. Celkově bylo vyrobeno šest kusů, čtyři znich testovala polská armáda.[37]
Mi-2 Polar
Vroce 1978 vznikla na základě požadavku polských výzkumníků Mi-2 Polar. Jednalo se ovariantu, která byla určena pro průzkumné azásobovací lety na Antarktidě. Vrtulníky Mi-2 Polar získaly jiné akumulátory, aby mohly operovat vextrémně nízkých teplotách. Změn doznala ivytápěcí aprotinámrazová soustava. Celkem vznikly čtyři kusy Mi-2 Polar, ale pouze dva létaly na Antarktidě. Další dva kusy se osvědčily při letech vseverských oblastech Sovětského svazu. Stroje Mi-2 Polar prokázaly vextrémních podmínkách vysokou spolehlivost astaly se chloubou výrobního závodu.[38]
Mi-2 pro elektromagnetické záření
Vpolském výrobním závodě WSK PZL Świdnik bylo upraveno několik transportních Mi-2T pro měření elektromagnetického záření na zemském povrchu. Stroje určené pro monitorování elektromagnetického záření nesly uvnitř trupu nebo na bocích trupů místo přídavných nádrží přístroje avýbavu pro měření záření.[38]
Modernizované varianty
Modernizovaná verze Mi-2 Plus zaznamenala úspěch pouze vPolsku, ostatní země omodernizaci zájem neprojevily
Mi-2 Plus
Modernizované vrtulníky Mi-2 Plus vznikly vPolsku vrámci modernizačního programu. VPolsku sloužily pro leteckou záchrannou službu vrtulníky Mi-2, které již neodpovídaly evropským standardům. Rovněž polské policejní letectvo stále používá vrtulníky Mi-2. Ty již nemohly od svého zařazení do služby odpovídat současným technickým adalším požadavkům evropských leteckých úřadů, aproto vznikl modernizační program, jehož úkolem bylo zvýšit bezpečnost vrtulníků Mi-2. Při modernizaci se vycházelo především zkonstrukce modernějšího vrtulníku PZL Kania. Mezi hlavní změnu patří náhrada původních motorů za výkonnější variantu Izotov GTD-350W2. Ze stroje PZL Kania byly převzaty listy zkompozitních materiálů jak hlavního nosného, tak také vyrovnávacího rotoru, adošlo knáhradě původních listů. Modernizována byla rovněž palivová nádrž avrtulníky Mi-2 Plus získaly nové navigační akomunikační vybavení. Novou avioniku zajistily společnosti Honeywell aGarmin. Záchranné vrtulníky byly vybaveny také novými protihlukovými panely uvnitř trupu. Kmodernizaci standardních vrtulníků Mi-2 na verzi Mi-2 Plus docházelo pouze vPolsku, zatímco vostatních zemích se příliš neujala.[39]
Mi-2A
Modernizované vrtulníky Mi-2A vznikají vMoskevském vrtulníkovém závodě M. L. Mila vRusku. Jedná se ojediný ucelený zahraniční modernizační program, kterým vrtulníky Mi-2A procházejí. Hlavní změna vrtulníků, stejně jako upolské modernizované varianty Mi-2 Plus, spočívá ve výměně motorů za modernější typy. Instalovány mohou být buď motory AI-450, nebo na přání zákazníka také francouzské motory Turbomeca Arrius 2M1. Protože konstrukce nových motorů se odlišuje, mají vrtulníky Mi-2A pozměněnou motorovou nástavbu. Nové motory zajišťují delší životnost strojů anižší provozní náklady.[40] Vrtulníkům Mi-2A se zvýšil dolet až na 500km, proto již nemusí nést přídavné palivové nádrže. Možné je také použití motorů Izotov GTD-350W nebo GTD-350W2. Mezi další realizované změny patří výměna reduktorů, výměna stávajících listů rotorů za novější zkompozitních materiálů aúprava elektrických, olejových aprotipožárních systémů. Změnou prošlo idalší vybavení. Ačkoliv je plánováno, že se stroje Mi-2A budou dodávat především vtransportní verzi, je v plánu vyrábět isalónní, sanitní, záchranné, pátrací, zemědělské adalší varianty.[40] Výrobce plánuje vyrábět ivojenskou variantu, která by měla nést bloky neřízených raket. Do roku 2008 nedošlo kmodernizaci Mi-2 na modernizaci Mi-2A užádného zákazníka.[41]
Remove ads
Vrtulníky vycházející z Mi-2
PZL Kania
Vrtulníky PZL Kania, vycházející konstrukčně ze strojů Mi-2, sloužily uletecké záchranné služby také vČesku
Podrobnější informace naleznete v článkuPZL Kania.
Snahou polského výrobního závodu WSK PZL Świdnik bylo prosadit se svrtulníky Mi-2 na západních trzích. Protože vrtulníkům Mi-2 konkurovala řada jiných srovnatelných strojů, například vrtulníky MBB Bo 105, Bell 206 nebo Agusta A109, rozhodl se polský závod postavit nový modernější stroj, který vycházel právě zMi-2. Vroce 1979 vzlétl poprvé prototyp nového stroje PZL Kania. Ten měl nové západní motory Allison 250-320B, které byly sice výkonově srovnatelné spůvodními motory Izotov GTD-350, ale byly lehčí avýkonnější při vysokých teplotách okolního vzduchu. Stroje PZL Kania měly změněný nos, na kterém byly nově umístěné dva přistávací reflektory. Kromě prvního prototypu byly vrtulníky PZL Kania vybaveny rotory zkompozitních materiálů. Rovněž avionika byla změněna, stroje PZL Kania byly opatřeny moderní západní avionikou. Vrtulníky doznaly idalších konstrukčních změn oproti strojům Mi-2, změnila se motorová nástavba, vnitřní uspořádání sedadel abyly provedeny další úpravy.[42] Vrtulníky mohly transportovat až osm pasažérů. První prototyp PZL Kania byl určen kpozemním testům, vzlétl až druhý prototyp, ato 3.června 1979. VPolsku byly stroje PZL Kania certifikovány 1.října 1981, ve Spojených státech amerických až vroce 1986. Ačkoliv se počítalo stím, že vrtulníky PZL Kania se budou vyrábět vtransportní, salónní, sanitní izemědělské verzi, na západních trzích tyto vrtulníky neuspěly. Do roku 2006 bylo vyrobeno pouze 14 kusů.[43]
PZL Taurus
Mezi další projekt, vycházejí zvrtulníku Mi-2, patřil PZL Taurus. Jednalo se omaketu nového stroje, který byl postaven na základě vrtulníku PZL Kania, respektive Mi-2. Vrtulník byl opatřen motory Allison 250-C20B, které byly umístěny pod rozměrným společným krytem smohutným nasávacím otvorem. Do sériové výroby se PZL Taurus nikdy nedostal.[43]
Remove ads
Konstrukce Mi-2
Trup
Pohled do pilotní kabiny českého vrtulníku Centra leteckého výcviku
Trup vrtulníků Mi-2 lze podle konstrukce rozdělit na dva celky, ato na samotný trup aocasní nosník. Trup sestává ze tří částí – přídě spilotní kabinou, nákladové kabiny amotorové nástavby. Ocasní nosník je složen ze dvou částí, ato samotného ocasního nosníku akýlového nosníku.[5]
Přední část trupu zahrnuje příď spilotní kabinou. Vpřídi strojů Mi-2 se nacházejí dva akumulátory ajsou zde uloženy některé části elektrické soustavy. Pilotní kabina navazuje na příď ana ni dále nákladová kabina. Vpilotní kabině se nachází řízení. Pilot sedí vlevo, vpravé části je místo pro navigátoraletu nebo pasažéra. Pilotní kabina je bohatě prosklená, ato čelním děleným sklem askly vbočních dveřích. Levé boční dveře jsou posuvné, pravé boční dveře se otevírají proti směru letu.[5] Vpřípadě havárie vrtulníku jsou dveře vybaveny systémem nouzového odhozu. Pod přídí je instalován malý přistávací reflektor, za ním je umístěná příďová podvozková noha.
Střední část trupu navazuje na pilotní kabinu askládá se znákladové kabiny amotorové nástavby. Nákladová kabina má rozměry 2,27m (délka) × 1,2m (šířka) × 1,4m (výška). Do kabiny se vstupuje jednokřídlými dveřmi, které jsou umístěny na levé straně trupu. Na levé straně nákladové kabiny jsou umístěná dvě okna, třetí je vnástupních dveřích, na pravé straně se nacházejí tři okna. Vlevo se nacházejí dvě červená poziční světla. Spodní část kabiny zahrnuje deset aerodynamických plůtků pro usměrnění proudícího vzduchu, anténu radiokompasu aotvor ventilační soustavy. Na boční strany trupů je možno umístit dvě přídavné palivové nádrže oobjemu 238l. Pod podlahou kabiny je umístěna palivová nádrž. Uvnitř kabiny je možno přepravovat až sedm pasažérů nebo 700kg nákladu. Cestující sedí uvnitř na dvou lavicích zády ksobě, každá lavice je určená pro tři osoby. Jedna lavice je tak osazena po směru letu, druhá proti směru letu. Sedmé sedadlo je připevněno vpravé zadní části trupu.[44] Motorová nástavba nese dva turbohřídelové motoryIzotov GTD-350, reduktor VR-2, hydraulické bloky, startér, generátorstřídavého proudu adalší systémy. Motorová nástavba je opatřena sklopnými krycími panely.[45]
Ocasní nosník onepravidelném kruhovém průřezu navazuje na nákladovou kabinu apostupně se zužuje. Prochází jím transmisníhřídelvyrovnávacího rotoru alana ocasního stabilizátoru. Na ocasním nosníku se nachází antény radiostanic a radiovýškoměru. Ocasní stabilizátor olichoběžníkovémpůdorysu slouží kvyšší řiditelnosti vrtulníku. Ovládá jej pilot. Na konci ocasního nosníku se nachází vložený reduktor, který mění úhel transmisní hřídele. Navazuje kýlový nosník, vychýlený o30° nahoru zakončený koncovým reduktorem, který mění osu otáčení o90° doprava. Na kýlovém nosníku je umístěno bílé poziční světlo aprotisrážkový zábleskový maják.[45]
Podvozek
Podvozek vrtulníků Mi-2 obsahuje přední nohu se dvěma koly advě zadní nohy po jednom kole. Přední kolo je nebrzděné, neřiditelné. Směr pojíždění vrtulníku se řídí pomocí pedálů směrového řízení (změnou tahu vyrovnávacího rotoru). Přední kolo má nízkotlaké pneumatiky srozměry 300 × 125mm. Zadní kola jsou brzděná, rozměr pneumatik činí 600 × 180mm, aje možno osadit je hladkými pneumatikami nebo pneumatikami sdezénem. Na levé noze je navíc umístěn stupínek sloužící knástupu pasažérů do nákladové kabiny. Kola na vrtulnících Mi-2 mohou být nahrazena krátkými lyžemi pro přistávání na sněhu, případně mohou být kola doplněna o lyže.[46]
Stroje Mi-2 disponují dvěma turbohřídelovými motoryIzotov GTD-350 (motory bývají často označovány jako Klimov GTD-350). Jedná se omotory se sedmistupňovým kompresorem, jednostupňovou turbínou advoustupňovou volnou turbínou. Motory jsou umístěny vmotorové nástavbě ve střední části trupu. Rozměry jednoho motoru činí 1350mm (délka) × 520mm (šířka) × 630mm (výška). Hmotnost jednoho motoru GTD-350 činí bez oleje apaliva 135kg stolerancí 2,7kg. Motory jsou zvenčí kryty sklopnými panely, které slouží zároveň jako lávky pro technický personál provádějící údržbu motorů a hlavního reduktoru.[46]
Za motory se nachází třístupňový hlavní reduktor VR-2, který slouží kpřenosu točivého momentu do hlavního rotoru, vyrovnávacího rotoru akpomocným okruhům. Vyrovnávací rotor je sreduktorem spojen pomocí vloženého akoncového reduktoru. Vložený reduktor zvedá směr otáčení transmisníhřídele o30° nahoru, zatímco koncový reduktor mění směr otáčení o90° doprava při pohledu zezadu. Mezi agregáty, které jsou poháněny prostřednictvím hlavního reduktoru, patří generátorstřídavého proudu, hydraulické čerpadlo, vzduchový kompresor a ventilátor (zdroj chladícího vzduchu). Hlavní rotor je opatřen čelisťovou rotorovou brzdou.[47]
Hlavní nosný pravotočivý rotor je složen zrotorové hlavy alistů rotoru. Rotorová hlava je vybavena tlumiči kývání azásobníkem skapalinou pro tlumiče. Listy jsou krotorové hlavně uchyceny pomocí pohyblivých kloubů. Na kovové nosníky listů jsou upevněny jednotlivé sekce listu s voštinovou výplní. Každý list je dále vybaven vyvažovacími ploškami, aerodynamickými oblouky aprotinámrazovým systémem stopnými články. Tlačný vyrovnávací rotor se otáčí proti směru hodinových ručiček. Jeho průměr je 2,7m.[47]
Řídící a ovládací systémy
Přístrojová deska slovenského vrtulníku Mi-2
Řídící systém se uvrtulníků Mi-2 nachází na levé straně, vpravo je místo pro navigátora letu nebo dalšího pasažéra. Ucvičných školních verzí je řídící systém pro žáka umístěn vlevo, instruktor má řídící prvky na pravé straně. Kovládání strojů Mi-2 vpodélném apříčném směru je určena páka cyklického řízení, která je umístěná před sedadlem pilota. Páka kolektivního ovládaní slouží kovládaní úhlu nastavení listů a tím tahu hlavního rotoru a zároveň mění režim motorů. Ocasní rotor je ovládán pomocí pedálů, které zároveň slouží kotáčení celého vrtulníku kolem svislé osy. Vpřípadě potřeby může pilot ovládat každý motor zvlášť pomocí pák odděleného ovládání motoru (POOM). Vrtulník je vybaven brzdou kol hlavního podvozku a rotorovou brzdou.[48]
Za hlavním reduktorem je umístěn hydraulický systém určený k napájení posilovačů řízení. Systém sestává z čerpadla poháněného hlavním reduktorem atzv. hydrobloku, který obsahuje nádrž hydraulické kapaliny, posilovače řízení, ovládací ventily apod. Systém pracuje stlakem vrozsahu 6,3–6,5MPa.[48] V případě vysazení systému je možné vrtulník nouzově řídit za vynaložení zvýšené síly i bez posilovačů řízení.
Motory areduktory jsou vybaveny vlastními olejovými soustavami. Jako zásobník oleje kmotorům jsou použity prstencové nádrže ve vstupech vzduchu kmotorům (teplý olej zajišťuje zároveň odmrazování vstupů). Každá nádrž disponuje olejem oobjemu 12,5 l. Hlavní reduktor pracuje s10l oleje, vložený reduktor s0,4l akoncový reduktor s0,65l. Olejová soustava je doplněna filtry achladiči oleje.[48]
Přídavné palivové nádrže se nacházejí na bocích trupu
Vrtulníky Mi-2 nesou palivový systém složený zhlavní nádrže, rozvodů, přívodních čerpadel, palivoměrů, rozdělovacích avypouštěcích kohoutků, trubkových rozvodů aprotipožárních ventilů. Standardní stroje jsou vybaveny hlavní nádrží oobjemu 600l stolerancí 20l. Na boky trupu lze umístit dvě nádrže oobjemu 238l, znichž palivo vtéká do hlavní nádrže samospádem. Palivový systém distribuuje palivo kmotorům.[48]
Kbrzdění kol hlavního podvozku slouží vzduchový systém. Ten je složen ztlakové láhve se stlačeným vzduchem arozvody, které vzduch přivádějí ke kolům podvozku. Vpřípadě nouze jsou stroje vybaveny zásobou stlačeného vzduchu oobjemu 2,8l vnohách hlavního podvozku. Vzduchový systém pracuje stlakem 4,9MPa.[49]
Nedílnou součástí vrtulníků Mi-2 je protipožární systém, který sestává zčidel umístěných vprostoru obou motorů ahlavního reduktoru, třech tlakových lahví shalonovou nebo freonovou hasicí směsí advou ručních hasicích přístrojů. Vpřípadě vypuknutí požáru je posádka vrtulníku informována onebezpečí kontrolkami vpilotní kabině.[49]
Klimatizační systém se stará opřiměřenou teplotu vpilotní anákladové kabině během letu. Při vytápění se využívá horkého vzduchu, který vzniká umotorů. Na palubní desce avnákladové kabině se nacházejí ventilátory. Vrtulníky Mi-2RS jsou navíc opatřeny výkonným filtračním systémem.[49]
Součástí strojů Mi-2 je protinámrazová soustava, která zabraňuje vytváření námrazy na listech rotorů, levém čelním skle adalších řídících aovládacích prvních asoustavách. Některé části jsou vyhřívány horkým vzduchem nebo teplým olejem, ohřev většiny systémů je ale zajištěn topnými články, které pracují snapětím 208V.[49]
Mezi komunikační prostředky patří radiostanice apalubní interkom. Urůzných sérií vrtulníků Mi-2 jsou použity rozdílné radiostanice. Knavigaci posádky je určen automatický radiokompas.[50] Modernizované české vrtulníky využívaly GPS přijímače GTN 430 a systémy VOR/ILS, DME a MKR.
Součástí výbavy vrtulníků Mi-2 je také řada pozemních ochranných prostředků, jejichž cílem je chránit vrtulník před nepříznivými povětrnostními podmínkami, deštěm, sněhem nebo před samovolným pohybem. Mezi ochranné prostředky patří plechové kryty, textilní plachty, zakládací klíny. K manipulaci slouží oj askládací žebřík.[50]
Remove ads
Vrtulníky Mi-2 v Československu, Česku a na Slovensku
Vrtulníky Mi-2 plnily vpolicejních službách řadu různých úkolů, ne všechny byly však policejní. Mezi hlavní úkoly patřilo letecké pátrání po pohřešovaných osobách avěcech, hlídkové lety ve prospěch jednotek požární ochrany, přeprava osob anákladu nebo kontrola stavu ovzduší. Vrtulníky Mi-2 pomáhaly také při povodních. V70. a80. letech spolupracovaly policejní stroje Mi-2 sHorskou službou, kde se podílely na záchraně životů především ve Vysokých Tatrách na Slovensku. Mezi netypické úkoly patřilo od roku 1974 například monitorování dopravy pro rozhlasový pořad Zelená vlna.[55] Vrtulníky Mi-2 Letecké správy Federálního ministerstva vnitra se podílely také na zahájení činnosti letecké záchranné služby na území Československa vroce 1987.[56] Poslední let vrtulníku Mi-2 vbarvách Policie České republiky proběhl 27.května 1996.[53] Stroje Mi-2 byly vprovozu nahrazeny modernějšími vrtulníky Bell 412 aMBB Bo 105.[55]
Letecká záchranná služba zahájila činnost vČeskoslovensku 1.dubna 1987.[57][58][59] Prvním provozovatelem byla Letecká správa Federálního ministerstva vnitra, která pro tuto službu nasadila vrtulník Mi-2. První etapu zkušebního provozu, probíhající do 30.května, následovala etapa druhá, jejíž provoz zajišťoval státní podnikSlov-Air. Ten pro leteckou záchrannou službu použil také vrtulník Mi-2.[60] Do roku 1992 vzniklo na území Československa celkem 18 provozních stanic letecké záchranné služby ana převážné většině sloužily zpočátku právě vrtulníky Mi-2, pouze na několika stanicích sloužily těžší stroje Mil Mi-8. Vroce 1990 začaly vČeskoslovensku vznikat první nestátní letecké společnosti, jejichž nosným programem se stal provoz letecké záchranné služby. Například společnosti Alfa-Helicopter, Helicopter aDSA vČesku nebo společnost Air - Transport Europe na Slovensku, nasazovaly pro potřeby letecké záchranné služby také vrtulníky Mi-2. V90. letech docházelo na všech stanicích kmodernizaci leteckého parku, atak před rokem 2000 již sloužily na všech stanicích modernější vrtulníky Eurocopter AS 355, Bell 206, Bell 412, MBB Bo 105, PZL Kania adalší.[61][62][63]
V armádě
Vrtulník Mi-2 slovenských vzdušných sil
Na rozdíl od policejní letky bylo uarmádního letectva rozhodnuto ozařazení vrtulníků Mi-2 do výzbroje až vroce 1980. Stroje Mi-2 tak měly ve službě nahradit již stárnoucí vrtulníky Mil Mi-1 spístovými motory. Vroce 1981 získalo československé letectvo první dva vrtulníky Mi-2. Jednalo se ovrtulníky používané Leteckou správou Federálního ministerstva vnitra. Vrozmezí let 1981–1990 získala Československá lidová armáda celkem 11 strojů od Letecké správy Federálního ministerstva vnitra.[64] Kromě těchto 11 strojů zakoupilo Ministerstvo národní obrany celkem 44 dalších, zcela nových, vrtulníků Mi-2. Prvních sedm kusů bylo dodáno 3.září 1982. Posledních 10 kusů doletělo do Československa vříjnu 1988.[65] Ačkoliv bylo několik vrtulníků Mi-2 dodáno svýzbrojí, byla po zkouškách odstraněna avšechny vrtulníky Mi-2 tak sloužily hlavně ke spojovacím, transportním acvičným úkolům urůzných letek na území celého Československa.[64][66]
Po roce 1993, kdy došlo ke vzniku samostatných států Česká republika aSlovenská republika, došlo také krozdělení techniky. Slovensko získalo 17 kusů Mi-2, zbytek zůstal vČesku.[67][68] Vprůběhu 90. let se využití vrtulníků Mi-2 snižovalo, řada strojů se tak stala provozu neschopných. Po roce 2000 byla většina českých Mi-2 prodána soukromým společnostem nebo do zahraničí. Velké množství vojenských vrtulníků Mi-2 bylo demontováno aprodáno do Ruska.[65] Některé vrtulníky byly vyřazeny po haváriích ačtyři kusy byly umístěny do muzeí. Vroce 2013 provozovalo Centrum leteckého výcviku, součást českého státního podnikuLOM Praha, šest vrtulníků Mi-2.[9][10] Vrtulníky slouží převážně kvýcviku armádních pilotů.[68] Ve slovenské armádě létaly vroce 2013 čtyři kusy Mi-2.[10]
Remove ads
Uživatelé
Civilní uživatelé
Vrtulníky Mi-2 jsou ve světě užívány mnoha soukromými leteckými společnostmi, leteckými kluby, policejními sbory a dalšími organizacemi.
Vojenští uživatelé
Následující seznam vojenských uživatelů zahrnuje jak současné, tak i bývalé uživatele.[69]